Nedávno na Aktuálně uveřejnil pan Alexandr Tomský svůj blog pod názvem Astronomický dluh a utopie fungujícího státu. Z obsahu vyplývá, že pan Tomský považuje za funkce ideálního státu vnitřní a vnější bezpečnost, minimální efektivní státní správu, spravedlivé soudy, makroekonomickou rovnováhu a nějakou tu almužnu nejpotřebnějším. Pokud má stát něco dotovat, tak pouze kulturu. Jako hlavní příčiny současného deficitu vidí pan Tomský nepřiměřeně vysoké sociální výdaje včetně důchodů starobních i invalidních a péče o postižené. Zřejmě by se rád vrátil do antické Sparty, kde postižené házeli rovnou ze skály a mezi dávné Eskymáky, kteří staré a nemohoucí posadili na ledovou kru a nechali napospas zimě a ledním medvědům. Tento postoj je ostatně pro vyznavače krajní pravice zcela typický – lidi se mají postarat sami o sebe, a pokud z nějakého důvodu nemohou, mají smůlu. Dle pana Tomského si dynamika hospodářství žádá snížit daně nebo platy – dle pravicově myslícího politologa rozumějme snížit daně podnikatelům a snížit platy jeho zaměstnancům.
Náš pan prezident poskytl televizi Fox News rozhovor na téma globální oteplování. Jeho názor je celkem známý a má na něj plné právo. Skutečně existuje možnost, že nastává období klimatického výkyvu na stranu vyšší teploty, vyvolané přirozeným vývojem klimatu, případně sluneční aktivitou. Pozoruhodné jsou však doprovodné komentáře pana prezidenta. Pro zmíněnou stanici pravil doslova:
„Budeme oběťmi iracionální ideologie. Budou nám diktovat jak žít, co dělat, jak se chovat, co jíst a co mohou mít moje děti. Je to něco, co my, kdož jsme prožili v éře komunismu většinu života, pociťujeme velmi silně. Na to jsme velmi citliví. Žil jsem v komunismu, kde nám politici říkali, co dělat. Nemyslím si, že by politici nebo prezidenti měli firmám naznačovat, co mají dělat. To je vždy chyba.“
Ať se to panu prezidentovi líbí nebo ne, jsme obklopeni mnoha pravidly a omezeními. Některá dodržujeme dobrovolně (např. základní pravidla slušného chování), jiná více či méně nuceně (pravidla silniční dopravy). V rezervaci nemůžeme šlapat, kam nás napadne, okolo nás se nachází mnoho rostlin, která nesmíme vyrýpat a zvířat, která nesmíme připravit o život ani o charakter prostoru, který obývají. Dům si nesmíme postavit, kde nás napadne, ale nezbude než se řídit územním plánem příslušné obce. Nesmíme používat vysokoškolský titul, aniž bychom byli absolventy dotyčné školy. Takových omezení je celá řada a převážná většina z nich nemá nic společného s tím, zda jsme žili v komunismu nebo ne. Na západ od našich hranic je vždycky respektovali taky a většinou přísněji než u nás. Spíš mi prezidentův výrok připomíná Nietzscheho nadčlověka. Jsou tací, kteří pravdila dodržují a jiní, kteří se nad ně cítí být povzneseni. Ti druzí bývají zpravidla obávaní a mocní, ale také nijak zvlášť oblíbení.
