Ať žije Kim ir Klaus!




„Slavné  vítězství“ Václava  Klause nad zdravým  rozumem a slušným chováním mne  přivedla na Aktuálně ke slovní hříčce.  Když jsem konstatoval, že podobnou věc, tedy vydírat  nepodepsáním oficiálně vyjednané, slavnostně parafované mezinárodní smlouvy by si dnes  vedle Václava Klause dovolil už jen jediný státník na světě – totiž korejský Kim čong Il.  Neboli drahý vůdce. Jak je oficiálně titulován. Což je symptomatické, protože i my máme  drahého vůdce.  Jeho potížismus vyplývající z bezbřehého egocentrismu nás přijde skutečně  mimořádně draho. Bude hodně drahým vůdcem.

To jsem ještě netušil, jak přesná tahle paralela může být. Nejen s Kim čong Ilem,  který je  přece jen slabší kopií svého otce – Kim ir Sena, ale přímo s vůdcem Velkým. Jak se jistě vidí  i náš drahý, předrahý vůdce na Hradčanech. Jistě by chtěl být také vůdcem Velkým.

Udělejme krátký exkurz styčných bodů.

Ano jistě – státník tvořící stát. Oba dosáhli  téhož – když nemohlo býti po jejich, rozdělili stát, dříve jednotný. Naštěstí je tu  drobný rozdíl. Leč podstatný – u nás máme kliku, že se to odehrálo bez války. Díky Bohu. Tím Klaus není.

Jiným styčným bodem je zásah obou géniů do ekonomiky. Oba neznali špinavé peníze. Znali jen peníze. Oba založili svoji ekonomickou vizi  nikoliv na pragmatismu a cizích zkušenostech, nýbrž na čisté ideologii.  Oba dopadli stejně.  Jejich přestavba ekonomiky  skončila debaklem. V říši obou Kimů až hladomorem. U nás pouze tvrdou hlubokou recesí. V roce 1997.  U otevřené, velmi exportně zaměřené ekonomiky v době celosvětové konjunktury téměř osmý  div  světa. Skoro, naštěstí jen skoro srovnatelný s tím, že rýžová  velmoc Korea není schopna vypěstovat dost rýže, aby všichni obyvatelé měli alespoň jednou denně plný žaludek……

Dalším styčným bodem je úcta k právu. Klaus utíkal před právníky a  zhasínal, když budoval základy tohoto státu. I tady je, naštěstí, tak jako v obou výše uvedených příkladech, drobný,  leč podstatný rozdíl. Kim je dal pro jistotu rovnou střílet nebo zavřít. Nicméně v obou případech se naprosto nihilistický přístup k významu práva notoricky podepsal na funkci státu. Samozřejmě, že vystřílení právníků přineslo daleko nefunkčnější stát než  útěk před nimi. Ale že by platilo – kdo uteče  vyhraje? Tak to tedy ne. Podíváme-li se na náš současný  obecný marasmus ve správě věcí veřejných všeho druhu.

Co mají oba velikáni ještě společného? No ano – schopnost mít v ústavě přehršel  demokratických pojistek a ty nikterak vážně nerespektovat. Viz například Klausova podmínka  pro toho, koho pověří sestavením vlády, aby mu přinesl 101 podpisů předem. Která nemá  sebemenší oporu v platném právu. Jak kdosi nesmírně  trefně napsal na  Aktuálně     Klausovi se provedlo nemožné – ze zastupitelské  demokracie vytvořit prezidentskou  republiku bez změny ústavy. Kimovi se povedlo to samé. Jen to vzal daleko přímočařeji. Tedy – opět naštěstí, drobný, leč podstatný  rozdíl.

Je to všechno?  Samozřejmě – není!  Oba fungují na bázi  svého fanklubu!  Který nekriticky  obdivuje jakékoliv vůdcovy nové šaty. Ať udělá cokoli. Kim vyhlásí válku a jeho lid, pardon , fanklub za něj pošle  ty druhé umřít.  Klaus vyhlásí mobilizaci a jeho  fanklub hrdinně  spolkne, že  se následně během 14 dnů spojí s nepřítelem…

Co dál?  Ano, oba mají  stejné slabosti, či libůstky, chcete-li.  Jeden i druhý mají  rádi  film. A dávají to najevo.  Ostatně – to jsem pojal příliš skromně – oba rozumí úplně  všemu. Včetně  filmu. Vždycky a všechno vědí nejlépe.

Je to všechno?  Není  – oba mají například rádi mladá děvčata… To nebudu  rozvádět. Nepřísluší mi  to.

Už je hotovo? Není. Oba mají zásadní výhrady proti zaplevelení právního systému svého státu  lidskými právy!Tohle, pokud se nepletu,  je přímý Klausův výrok. Pokud se pletu, nechť mi odpustí. Kimové je suspendovali už dávno. A kompletně. Klaus teď suspendoval  strašením  sudetskými Němci  tzv. lidská práva třetí generace. Za nadšeného jásotu své klaky.  Přiznávám – je pro mne těžko uvěřitelné, že pod pláštíkem obhajoby národní suverenity jsme  schopni se vzdát svých osobních práv. Zejména v sociálních otázkách. A nad tím okleštěním ještě jásat!  Což je nejspíš opět tradiční  drobný, leč zásadní rozdíl. Tentokrát výrazně v náš  neprospěch. Protože Korejci jásají dobrovolně povinně. My tentokráte, resp. někteří z nás, tedy spíš ti, co u nás opravdu  jásají, jásají skutečně dobrovolně. A nevadí jim, že na jedné  straně se bojí Bruselu a prý okleštění našich práv, aby se jich na druhé straně, s radostným úsměvem na tváři skutečně vzdali!

Ani tohle není konečná.  Oba svoje  národy dovedli či  vedou do izolace. Náš Klaus  minimálně po dobu , co bude v úřadě, dosáhne svým stupňovaným potížismem a vydíráním  toho, že nikdo nebude věřit  tomu, co zástupci České  republiky vyjednají a podepíší. Protože  do poslední chvíle nebudou vědět, jestli to Klaus náhodou neuvidí úplně  jinak. A  nikdo se nedá vydírat věčně.  Což  je  opět drobný, ale  zásadní rozdíl oproti Kimům.  Jejich podřízení  vyjednají vždy jen  to,  co vůdce schválí.

Už je konec?  Není? Bohužel není. Je tu jedna věc,  kde je Česká  republika zásadně jiná než  Severní Korea. Tou je totiž doba po Klausovi a po Kimech.  Až Velké i Drahé a kdo ví jaké  další vůdce konečně vezme čert a oni zmizí z jeviště,  kimovské iracionálno definitivně  skončí. Jednou pro vždy. Všichni to vědí a s ulehčením vezmou na vědomí, že je zde o jeden  normální stát více. Až našeho mimořádně drahého a  já se nebojím  říci  neskutečně  předraženého vůdce vezme konečně  čert,  zbude tu dost jeho pohrobků, kteří budou mít  touhu dokázat, že co Čech, to  rozený potížista. Bez schopnosti širší vize a spolupráce. Malý, nacionalistický vychcánek.  Respektive vychcánek, který v zájmu svého malého  piedestalu  bude dál schopen zničit  velké věci. Prostě my před  sebou perspektivu,  že někdy v dohledné době budeme normálním státem, kde se narcisům  nepříliš  daří – nemáme. Na rozdíl od  severní Koreje. Tedy pokud  ji Kim nedožene do atomové  války. Což není vyloučeno. Naštěstí je  to vyloučeno u nás.  Vrchní velitel  české branné moci atomovku nemá.  A mít nebude. Takže máme vlastně kliku a jsme  na  tom dobře. Nehrozí  nám  fatální  exit. Oceňme  to! Zavolejme svobodně a radostně – ať  žije náš Kim ir Klaus! Korejci nám budou závidět.          

Přejít do diskuze k článku