Atentát v Dubaji: Izraelské varování světu




Květen 15, 2010

„Zabijeme kohokoliv, kdekoliv a z jakéhokoliv důvodu … Slyšíš, Obamo?“

Když Izrael poslal 27 agentů Mossadu do pětihvězdičkového hotelu v Dubaji, aby zabili Mahmúda al-Mabhúha, nevýznamnou figurku Hamásu, nemělo to nic do činění s Hamásem nebo Dubají. Bylo to varování pro presidenta Obamu a všechny ostatní, že nikdo není bezpečný a žádný důvod není tak malý, aby neospravedlnil zabití, když jde o klíčové zájmy, jako jsou peníze, drogy, moc a také samozřejmě bezpečnost Izraele. Mahmúd byl označen za „pašeráka zbraní“, který cestuje po světě, aby opatřil zbraně, které jdou do Libanou a jsou určeny pro Hamás. Libanon má otevřené hranice se Sýrií, hlavním dodavatelem zbraní pro Hamás, takže představa o nějakém pašování je naprostá blbost. Hamás si objednává zbraně telefonem a ty jsou mu potom dodávány kamiony.

Ve chvíli, kdy historici začínají přičítat Izraeli vraždy presidenta Kennedyho a jeho bratra Roberta, a volají po tom, aby se znovu otevřelo vyšetřování 11. září 2001, tedy události, jež stále více ukazuje na rukopis Mossadu v každé trhlině, předvedlo nejaktivnější světové vražedné komando hrozbu každému státníkovi, politikovi, diplomatovi či žurnalistovi, který by se chtěl ozvat. Předchozí hrozby kolovaly světem před dubajským atentátem, a nebyly to vůbec zpackané operace Mossadu, jak tvrdí Izrael, ale políček do tváře Británie, Německa, Austrálie a dalších zemí, jejichž pasy byly padělány, i hrozba presidentu Obamovi, že čelí něčemu mnohem vážnějšímu, než záplavě dočista vypraných izraelských peněz, které mají zabránit jeho dalšímu zvolení.

Bývalo zvykem považovat za nepřátele Izraele ty muslimy, kteří agresivně obhajují Palestinu, mnohdy násilím. Nyní jsou to reportéři, obchodní konkurenti nebo kdokoliv, jehož smrt nebo existenční zkáza umožní machinace, završí obchod nebo otevře dveře pro „přátele“, aby se zvýšil jejich vliv. Zbraní může být vražda, finanční zruinování, tajemná nemoc, smrt dětí nebo přátel, to vše snadno připsáno „přirozeným důvodům“ toho či onoho druhu za použití nadvlády nad světovým tiskem. Veřejnost o tom nic neví, ti, co znají všechny okolnosti, jsou s tím však dobře obeznámeni. Říká se tomu „terorismus“.

Vražda v Dubaji byla upozorněním, něco jako detroitský „Rozkrokový bomber“ a „Packal z Time Square“.

Izrael je přitom masivním dodavatelem zbraní a tvůrcem vojenských technologií. Ovládá většinu světových letišť, a představte si, že i taková, z nichž teroristé, kteří jsou na černých listinách, létají naprosto bez zábran a beztrestně ze země do země. Hlavním průmyslovým odvětvím v Izraeli je rozvoj pokročilých technologií, jež by měly zabránit právě těm problémům, jež se jim každý den stávají přímo před nosem. Komu patří tyto společnosti?  Ohromný zbrojní průmysl Izraele, podniky, které se podílely na ozbrojování Jižní Afriky v době, kdy na ni byly uvaleny sankce za apartheid, dokonce pomáhaly Jižní Africe s vývojem jaderných zbraní, a nyní pokoutně nabízejí v Německu vyrobené ponorky Severní Koreji, jsou řízeny členy Mossadu a IDF. Izraelské zákony to povolují.

Izrael od války z roku 1973 nikdy nečelil vážné hrozbě, byl však zapojen do menších „konfliktů s nízkou intenzitou“, jež odpovídaly jeho snaze přesvědčit 5 milionů obyvatel Izraele s palestinským původem, aby se vypařili nebo zemřeli. Izrael si dal za úkol přimět ostatní země Blízkého východu, aby převzaly všechny izraelské obyvatele s islámskou vírou, a nahradit je „gastarbeitery“ z Thajska, Filipín a ostatních zemí, jejichž drasticky nižší mzdy by mohly Izrael přeměnit ve stát mnohem více podobný zemím, jako je Kuvajt nebo Saúdská Arábie. „Otrocká práce“ však není (na rozdíl od ropných producentů – pozn. překl.) placena petrodolary, ale účty zaplatí americká zahraniční pomoc, stejně jako rozsáhlý zbrojní průmysl. Životy a bezpečnost těchto dělníků v zemi, která je považována za „jedinou demokracii na Středním východě“, jsou v utajení a pod dohledem více než ve stalinském Rusku.

Kvůli „neprůstřelným“ zákonům od vydávání zločinců, které chrání pachatele hospodářské kriminality, se do Izraele jenom hrnou banksteří z celého světa, aby tam strávili zbytek svého života v bezpečí, luxusu a zahálce.

Zacíleno na Obamu

Mitchell Bard, šéf AICE (America Israeli Cooperative Enterprise Iniciativa pro americko-izraelskou spolupráci) ve svém nedávném článku Israel’s Apocalypse (Izraelská apokalypsa) varuje před imaginární budoucností, v níž president Obama bude pracovat na tom, aby zničil Izrael:

Obama je v roce 2012 opětovně zvolen těsnou většinou. Je bez sebe vzteky ze zběhnutí židovských voličů, zklamaných z jeho blízkovýchodní politiky. A protože se zbavil starostí o další volby, je připraven použít zbytek svého volebního období k tomu, aby posílil vztahy, které vybudoval s arabskými státy, a dále ujistil muslimský svět o americkém přátelství.

Palestinci se zpožděním realizují vyhlášení nezávislosti, původně ohlášené na rok 2011, a požádají svět, aby uznal Palestinu a přinutil Izrael, aby akceptoval ustanovení Jeruzaléma jako hlavního města Palestiny. Izrael protestuje a říká, že už nadále nebude akceptovat své minulé dohody s Palestinci. Uzavře své hranice a znova potvrdí jednotu Jeruzaléma.

Všechny země v OSN s výjimkou Mikronésie uznají Palestinu. Obama, který se v roce 2010 zavázal pomoci ustavení Palestinského státu do dvou let, je frustrován z neúspěchu jeho mírové iniciativy a vzteky bez sebe z toho, co vypadá jako izraelská nesmlouvavost, poté vyhlásí, že Spojené státy uznávají Palestinu. Valné shromáždění OSN přijme Palestinu jako svého člena.

Spojené státy požadují, aby Izrael znovu otevřel hranice a přistoupil na vyjednávání o rozdělení Jeruzaléma.

Írán ve stejné době oznamuje, že vyvinul své první jaderné zbraně. Jak mnozí předpovídali, sankce se ukázaly být neúčinnými a Obama váhal s použitím vojenské síly, aby zastavil íránský program. Izrael je varován, že bude všemi způsoby, nezbytnými pro ochranu amerických zájmů v oblasti, zabráněno každému útoku na Írán.

Saúdové oznamují, že použijí všech svých prostředků, aby zajistili arabským státům odstrašující schopnosti. Arabská liga a Spojené státy zahájí horečnatá jednání, aby zastavili závody v jaderném zbrojení v regionu, a dosáhnou dohody s Íránem, aby zlikvidoval svůj jaderný program, pokud Izrael udělá to samé. Izrael tuto ideu odmítne.

Spojené státy hlasují s ostatními členy Rady bezpečnosti pro zavedení sankcí na Izrael, pokud neumožní vstup inspektorů do svých jaderných zařízení a nebude souhlasit s likvidací svých zbraní. Další rezoluce vyzývá k dalším sankcím, pokud Izrael neotevře hranice s Palestinou a nebude souhlasit s opuštěním východního Jeruzaléma a předáním kontroly Chrámové hory Palestincům. Izrael vzpurně odmítne obě rezoluce.

Vzápětí po Evropanech vyhlásí i Obamova vláda obchodní embargo proti Izraeli a také vyhlásí seškrtání veškeré vojenské pomoci a spolupráce do té doby, než Izrael vyhoví požadavkům OSN.

Proizraelská část veřejnosti vyjádří „znepokojení“ a požádá členy Kongresu, aby se vzepřeli vládní politice. Najde se několik prostestujících Republikánů, ale demokratická většina si nepřeje vzpírat se presidentově zahraniční politice, s výjimkou podpisu dopisu, který vyjadřuje, že Spojené státy jsou zavázány chránit bezpečnost Izraele. Izraelští levičáci a američtí židovští progresivisté vzdávají hold vládě a říkají, že Izrael potřebuje, aby na něj byl jeho americký přítel tvrdý, neboť jen tak ho ochrání před sebou samým.

Obama říká tisku, že židovská lobby ohrožuje zájmy Spojených států. Představitelé vlády potichu varují židovské lídry, že pokud budou pokračovat v kritice presidenta, tak vystoupí v hlavním televizním vysílacím čase a řekne národu, že Izrael a jeho příznivci ohrožují americké vojáky, kteří bojují na Blízkém a Středním východě a podkopávjí tím národní bezpečnost. Pouze hrstka židovských sršňů pak bude pokračovat ve svých vystoupeních proti Obamově politice.

Izrael kapituluje ještě před koncem roku. Uzná Palestinu, souhlasí s rozdělením Jeruzaléma a začne likvidovat svůj jaderný arzenál.

Tento bizarní scénář má jeden cíl. Je to vzkaz presidentovi, že když se bude stavět na odpor izraelským zločinům a podvádění, může to vést k jediné věci, k destrukci. Jazyk toho článku je jasný, Izrael vnímá presidenta Obamu jako „jasné a trvalé nebezpečí“ pro své plány na nadvládu nad Blízkým východem a bohatnutí na tom, že se Amerika a Evropa potápějí do bezútěšného zadlužení tím, že jeho lidé ovládají FED a klíčové bankovní instituce.

Ani jedno z Bardových tvrzení není racionální a reálné. To, že přiznává existenci izraelského jaderného arsenálu, samo o sobě tlačí Spojené státy k tomu, aby dnes bezodkladně zavedly sankce, jak je požadováno mezinárodním právem a rezolucemi OSN. Není vidět, že by se Amerika k něčemu takovému chystala.

Obama je nucen, aby pomohl Izraeli skrýt pravdu o 9/11

Rozpletení 11. září, při němž se z „arabského spiknutí“ stává útok „pod falešnou vlajkou“ v režii izraelské tajné služby Mossadu, je tou největší hrozbou pro Izrael. Každý den jsme svědky dalších článků, týkajících se 11. září, od „tančících Izraelců“, důstojníků Mossadu, kteří filmují útok, přes avízo na podezřelé „studenty umění“ ve WTC, až k děsivému přiznání, že budova 7 byla „stržena“ – to jsou stovky, možná tisíce skutečností, jež spojují Mossad s 9/11.

President Obama, navzdory tomu, že nedávno zaujal pevný postoj proti izraelskému tlaku, opakovaně požadoval oprávnění, které by mu umožňovalo omezit „konspiračně zaměřené“ zpravodajství na internetu i jinde. Existuje však pouze jedna konspirace, ta o 11. září, a její obětí byly Spojené státy. 11. září bylo vždy spiknutím, jež 7 let veřejných informací a střídavého odhalování a odvolávání zprávy Komise pro vyšetřování 11. září dává zcela za vinu Izraeli a skupině zrádců Ameriky ve vládě a ropných, bankovních, zbrojních a mediálních korporacích. A tato média nemohou říkat, že už toho bylo dost.

Je jedna věc, o níž se ve Washingtonu nemluví, a tou je 9/11. Republikánská strana dělá a říká neustále skoro vše, co si umíte představit. Věci, které se kdysi jen šeptaly v kuloárech, dnes zní v kongresových halách s celou parádou a naplno, pokud jsou v ohrožení nemravné zisky amerických zdravotnických monopolů. Nikdo ze 447 členů Kongresu, kteří podepsali dopis, požadující „slepou poslušnost“ Izraeli, neodpověděl členům Komise pro vyšetřování 11. září, když je žádala, aby umožnili vyšetřování zločinů vládních představitelů, kteří křivě přísahali, falšovali dokumenty a zatajovali klíčové informace. Taková je to osudová shoda.

Politika vražd

Je tu 447 členů Kongresu, z nichž každý přísahal, že neví nic o ohromném izraelském jaderném arsenálu, slíbil věčnou loajalitu Izraeli, přesahující tu ke Spojeným státům. Je tu faktická kontrola novin, elektronických zpravodajských médií, tisíců zpravodajských internetových stránek, filmů, časopisů a televizních pořadů, schopnost převést cokoli od atentátů až k masovému vraždění na „ubohý ohrožený Izrael“. To ohrožuje život každé veřejně činné osoby na světě, která stojí za svými ideály.

447 členů Kongresu, které vedou senátor Charles Schumer a Lindsay Grahamová společně s Josephem Liebermanem a „hanojským“ Johnem McCainem, však mezi nimi není.

Možná, že otráví vašeho psa, protože jste nehlasovali pro dotaci, jež měla vést do kapes izraelského dodavatele. Možná jste položili špatnou otázku ve špatném čase, a vaše auto bylo ukradeno, či vaše dítě bylo zbito. Nikdy si nepouštějte hubu na špacír a nikdy nesedejte do soukromého letadla. To se už stalo osudným pro mnohé.

To je ten vzkaz z Dubaje, který jenom posiluje roky hrůzyplných scén, věcí tak nepatrných, jako je vypovězená hypotéka, ale i tak velkolepých, jako je dopravní letadlo narážející do mrakodrapu. Za každou lží v televizi nebo v novinách se najde nějaký brutální gangsterský čin někde jinde. Za každým nezávislým výletem do Izraele a mladým mužem, který čeká v hotelu ve spodním prádle, následuje kámen do okna. Za každým Židem, který si stojí za tím, co považuje za správné, je hořící synagoga a antisemitský nápis na zdi.

Dubaj byla upozorněním na to, abychom drželi pod pokličkou 9/11, abychom tam drželi i detroitský incident, a také upozorněním, abychom i nadále věznili Pákistánce kvůli „packalovi z Times Square“ tak, jak to bylo dopředu naplánováno.

 

Převzato z Veterans Today

 

Překlad: Stan

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments