Bankovní systém EU je na pokraji bankrotu




Červenec 09, 2010

Bankovní systém EU má velké problémy. Mnohé z největších unijních bank sedí na stovkách miliard ve vysoce riskantních dluhopisů a nesplacených realitních půjčkách. Odepsání těchto ztrát by však odčerpalo jejich základní kapitál a nutilo by je provést restrukturalizaci jejich zadlužení. Banky proto svoje ztráty tají prostřednicvím účetnických triků a pomocí půjčování peněz z Evropské centrální banky (ECB). To vše napomáhá ukrýt hnilobu v samotném srdci systému.

V současnosti má 170 bank potíže s přístupem na mezibankovní trhy, kde by se mohly dostat k finančním prostředkům. Finanční instituce mají obavy si půjčovat navzájem, protože si nejsou jisty, kdo je solventní a kdo není. Je to otázka důvěryhodnosti.

Prezident ECB Jean-Claude Trichet se snažil udržet problémy pod pokličkou, ale trhy se nedají snadno obalamutit. Měřiče napětí, jako je napříkla euribor, zaznamenávjí za poslední dva měsíce vzestup. Investoři čichají zradu. Vědí, že banky si se svými propadajícími aktivy hrají na schovávanou, a vědí, že Trichet se jim snaží v tom pomoci.

Před týdnem nastalo akciové zotavení trhu právě díky zprávě, která uváděla, že banky EU splatí většinu jejich jednoročního nouzového úvěru ve výši 442 miliard euro od ECB. Tyto zprávy sloužily hlavně k oklamání veřejnosti, aby se ututlalo co se ve skutečnosti děje. Ano, banky si vypůjčily podstatně méně, než analytici předpovídali (dalších 132 miliard euro), ale hned dva dny poté si 78 bank vypůjčilo dalších 111 miliard euro. Další půjčky bankám vypadají tak, že Trichet celý podvod uvařil sám, aby oklamal investory.

Banky EU se zabývaly stejnou vysoce rizikovou činností jako jejich protějšky ve Spojených státech. Prováděly spekulativní kasínové rychlé transakční obchody podpořené maximálním „pákováním“. Bankéři shrábli po stovkách milardách platů a odměn, než bublina praskla. Nyní se hodnota cenných papírů a dluhopisů propadá, proto se obrátili na ECB, aby je vytáhla z bryndy. Nezní to povědomě?

Trichet reprezentuje bankovní průmysl, podobně jako Geithner a Bernanke. Jeho úlohou je zachovat politickou a ekonomickou moc bank a přenést ztráty na veřejnost. ECB v současnosti poskytuje "neomezené" úvěry potápějícím se bankám, a to tak, aby se zachovalo zdání, že jsou solventní. Trichet snížil sazby na jedno procento, poskytl bezpečné útočiště pro jednodenní vklady a odstartoval agresivní program nákupu dluhopisu (quantitative easing), kterými udržuje uměle vysoké ceny klíčových dluhopisů. Hodnocení bankovních aktiv je podporováno ústředními orgány a neodráží skutečné tržní ceny.

Financování mezibankovního trhu (repo) nebylo zastaveno. Banky mohou nadále vyměnit své klíčové dluhopisy a hypotéční zástavní listy za krátkodobé půjčky. Vyžaduje se pouze, aby snížily hodnotu jejich zajištění, která bude muset být zaznamenána jako ztráta a postižena snížením kapitálu. Takto správně fungují trhy, ale banky nejsou povinny hrát podle pravidel.

Bloomberg News uvádí: „Evropští věřitelé se podle Banky pro mezinárodní platby (Mezinárodní organizace centrálních bank) na konci roku 2009 vystavili riziku ve výši 2,29 bilionu dolarů v Řecku, Itálii, Portugalsku a Španělsku, včetně půjček vládám … snížená hodnota úvěrů a cenných papíru německých bank pravděpodobně dosáhne 314 miliard dolarů do konce roku 2010, státem vlastnění věřitelé a spořitelny čelí převážně ztrátám, prohlásil v dubnové zprávě Mezinárodní měnový fond.

Vidíte? ECB nekupuje řecké dluhopisy v důsledku „státní dluhové krize". Odkoupí je tak, aby banky neztratily peníze. Strašení dluhovou krizí států je jenom švindl na veřejnost. Pokud bude financování vládních operací příliš drahé, může Řecko opustit EU a návratit se k drachmě, což mu umožní pružněji sanovat své dluhy. Tím by se mohla zvýšit poptávka po řeckém vývozu a zlepšit cestovní ruch. Je to nejlepší řešení pro Řecko. Takže, v čem spočívá krize?

Pokud Řecko, Portugalsko a Španělsko opustí EU a restrukturalizují své zadlužení, banky v Německu a Francii zkrachují a majitelé cenných papírů prodělají kalhoty. Jinými slvoy – investoři, kteří šli do rizika, ztratí peníze – což je ukázka toho, jak má systém fungovat.

A ještě jednou Bloomberg: "Místní banky snížily svá aktiva relativně méně, než jejich protějšky v USA. Podle MMF budou americké banky do konce roku 2010 odepisovat 7 procent svých aktiv, banky eurozóny 3 procenta. Evropské banky stále ještě neprokázaly analytikům, že mají všechny odpisy majetku kompletní."

Takže banky jsou pod vodou, ale nebylo učiněno nic pro to, aby se problém vyřešil.  Kde jsou regulátoři?

Ukazatel euribor v úterý dosáhl desetiměsíčního maxima. Tenze na trhu se zvyšuje navzdory Trichetovo nouzovému programu. Úvěry ECB bankám obnášejí téměř 800 miliard euro, zatímco jednodenní vklady jsou zhruba 240 miliard. Trichet je raději ochoten vtáhnout EU do deseti až patnáctileté stagnace růstu a vysoké míry nezaměstnanosti (jako v Japonsku), než aby způsobil ztráty hrstce bankéřů a majitelů dluhopisů. Jestliže se situace zhorší, Trichet může vyvolat "jadernou situaci", což znamená, že nechá jednu velkou banku zkrachovat ve stylu "Lehman", aby tak mohl vyždímat stovky miliard Euro z členských států EU. Už to tak bylo provedeno dříve, stačí se zeptat Bernankeho nebo Paulsona.

 

PODVODNÝ "ZÁTĚŽKÁVACÍ TEST"

Zátěžkávací testy bank ve Spojených státech byly organizovány státní pokladnou jako opatření k "budování důvěry". Dovolují bankám použít své vlastní interní modely k určení hodnoty složitých cenných papírů. Totéž pravidlo se bude uplatňovat v bankách EU. Daily Telegraph oznamuje, že některé z bank budou ve skutečnosti testovat samy sebe. Alespoň to odstraní veškeré pochybnosti o výsledcích.

Opět Bloomberg News: „Evropské zátěžové testy v 91 největších bankách této oblasti se staly předmětem kritiky analytiků, kteří prohlásili, že regulátoři podceňují pravděpodobné ztráty z řeckých a španělských státních dluhopisů. Zkoušky jsou určeny k posouzení, jak budou banky schopny absobovat ztráty z úvěrů a státních dluhopisů, prohlásil včera Výbor evropského bankovního dohledu (Committee of European Banking Supervisors). Regulátoři oznámili věřitelům, že testy mohou předpokládat ztrátu ve výši asi 17 procent řeckého vládního dluhu, 3 procenta španělských státních dluhopisů a žádné ztráty z německého vládního dluhu, řekli dva lidé, kteří byli zasvěceni do rozhovorů, kteří však odmítli sdělit svou totožnost, protože detaily jsou soukromé.

Finanční trhy oceňují ztráty na 60 procent řeckých dluhopisů, které by nemusela vláda splatit, což je více než trojnásobek toho, o čem uvažuje CEBS. Deriváty známé jako obnovovací swapy jsou prodávány v měřítku, které naznačuje, že by se investorovi vrátilo přibližně 40 procent při řeckém nedodržení závazků nebo restrukturalizací.“

Testy jsou pro legraci. Banky budou nadále pokračovat v účetních machinacích a tricích, aby své ztráty šikovně zastřely.  Trichet bude používat testy k urychlení nákupu jeho obligací (QE), kterými převede bankovní ztráty do jednotlivých členských států. Řada bank zápasí s platební neschopnosti a potřebují restrukturalizaci. Ve skutečnosti však nejsou v žádném reálném nebezpečí, protože drží všechny pod krkem.

Mike Whitney žije ve státu Washington. Můžete mu napsat na fergiewhitney@msn.com

Převzato z CounterPunch

Překlad: Clair

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky