Bankrot nám nejpravděpodobněji v nějakém dostupném časovém horizontu nehrozí. Nevšimli si toho investoři, kteří riskují reálné peníze, a ne jen stejně mizernou pověst politika nebo novináře, nevšimly si toho ani různé mezinárodní instituce. Faktem, který každý vidí, jsou výdaje vyšší než příjmy, ale jak ukazují zkušenosti nejvyspělejších ekonomik, při rozumné míře je to situace udržitelná dlouhodobě, kterou kompenzuje hospodářský růst, a při troše štěstí a rozumném daňovém systému, jako například ve Skandinávii, lze občas dosáhnout i přebytkových rozpočtů. Nerozumný daňový systém jako například v Pobaltí, svým lákáním de facto pouze spekulativního kapitálu, je velmi náchylný na různé otřesy, a ačkoliv v dobách prosperity může vytvářet vyrovnaný rozpočet, tak v době sebemenšího zaškobrtnutí spekulativní kapitál mizí a země nemá dostatečné příjmy pro svůj chod.
Krotit výdaje se zavazují před volbami všechny strany a věřit se jim dá zhruba podobně. Černé scénáře z lidí trochu dělají voly, protože předpokládají jakousi permanentní krizi, při tom stačí, že se HDP vrátí třebas i k pomalému růstu a nezaměstnanost začne mírně klesat – a deficit rozpočtu se automaticky zmenší. A virtuální riziko bankrotu se tím odloží zas do příštích voleb. Jediné, co člověka občas napadne, je – není si ODS vědoma nějakého svého kostlivce ve skříní, který nám tu zůstal po jejím tříletém řádění, a který znemožní naší zemi definitivně vyjít z krize?
Proč je tedy najednou taková panika a strašení bankrotem? Samozřejmě důvod je jasný a jednoduchý, přichází volby, a ODS si možná uvědomila, že když bude voliče potisící strašit především neexistujícím komunistickým nebezpečím, a ty inteligentnější k tomu Paroubkovou bradavicí, tak to asi nezabere. Bohužel i u děšení lidí bankrotem je originalita zase nulová. Před volbami v roce 2002 ODS už tento trik použila, po výhře ČSSD měl nastat téměř konec světa, a Česká republika měla skončit bankrotem jako Argentina. Jak země dopadla po vládě sociální demokracie v roce 2006, a jak vypadá po vládě ODS v roce 2010 (a paradoxně i při předchozím modrém experimentu v roce 1998), si každý může porovnat sám.
Převzato z Modré šance
