Prvního července začalo půlroční belgické předsednictví v Evropské unii. Vzhledem k tomu, že sama Belgie má problémy a nemá jednoduché vztahy s kandidáty z balkánských států na vstup do EU, může to být novou zkouškou pro „jednotnou Evropu“. To, že Belgie nemá plnohodnotnou vládu, je jenom jeden z faktorů, které jsou schopny uškodit beztak již problémy přetékající EU. „Situace je přinejmenším neobvyklá, jestliže stát vede kabinet, který pracuje jako dočasný,“ říká nikoliv bez ironie ve svém komentáři Radio France Internationale.(1)
Mimořádné parlamentní volby skončily 13. června triumfem vlámských separatistů z hospodářsky nejrozvinutější části Belgie. Složité konzultace ke zformování koaliční vlády se protáhly. Úřadující premiér Yves Leterme musel přiznat, že se nová federální vláda neobjeví „dříve než v polovině podzimu“ a odcházející kabinet bude plnit jenom průběžné povinnosti. V nadcházejících dvou týdnech se ministři současné vlády i jejich státní tajemníci, což je 21 osob, podrobí slyšení před Evropským parlamentem, jehož poslanci jsou touto složitou situací vážně znepokojeni. Ministři a státní tajemníci budou muset v různých komisích „detailně představit priority belgického předsednictví v EU“. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu vystoupí i Yves Leterme.(2)
V EU není zvykem mít předsedou premiéra země, která nemá plnohodnotnou vládu. V první polovině roku 2009 předsedalo Evropské unii Česko, v němž jeden a půl měsíce fungoval kabinet Mirka Topolánka, který padl po vyjádření nedůvěry parlamentem. Tehdy Evropská komise vydala zvláštní prohlášení, jímž se snažila rozptýlit obavy Evropanů vyjádřením naděje, že EU předsednictvím Česka „neutrpí“.
Jenže dnes je pro Brusel situace mnohem složitější. Jedná se o hlavní město Belgie a zároveň ústředí klíčových institucí evropské a euroatlantické integrace. Za podmínek, kdy se EU stále nachází na vlnách finančně ekonomické krize, slabost „kormidla“ předsedajícího nepřidává důvěry ani v organizaci samu, ani v jednotnou evropskou měnu. V současnosti je třeba, aby vedoucí orgány EU nepraktikovaly jen politické kompromisy, ale dokázaly provádět tvrdá nepopulární řešení, týkající se rozpočtové oblasti. Podobný přístup k podmínkám v Belgii neznamená nic jiného, než další prohlubování rozkolu ve státě. Jestliže odstředivé tendence v Belgii zvítězí, bude to úder ideálům „sjednocené Evropy“.
Je pravda, a eurooptimisté to zdůrazňují, že fungující Lisabonská smlouva dává předsedajícímu státu EU spíše formální funkce v porovnání s hlavou Rady EU. Nicméně vzhledem k pozoruhodné náhodě bude souběžně, až do 31. května 2012, zaujímat post prezidenta Rady EU ještě další Belgičan Herman Van Rompuy, který byl předchůdcem Yvese Leterma, mimochodem také z vlámské křesťansko-demokratické strany. Pozoruhodnou připomínku učinil jeden belický politik s podmínkou, že zůstane v anonymitě: zejména Van Rompuy, coby bývalý předseda vlády „dopomůže Belgii ke zviditelnění“ v EU. Lze tedy předpokládat, že se v nejbližších měsících evropské instituce stanou rukojmím vnitropolitického boje v Belgii.(3)
Je ještě jedna okolnost, která nedovoluje přijímat belgické předsednictví s optimismem. V nedávné době, v únoru a v březnu, propukl v Belgii vážný skandál ve spojení s masovými demonstracemi albánských běženců a nelegálních imigrantů v Bruselu. Žádali vládu o finanční pomoc, bydlení a práci, a vláda Yvese Leterma odpověděla tvrdými prohlášeními na adresu vlád balkánských zemí, v nichž je obvinila z neschopnosti zabránit přílivu svých spoluobčanů do EU. Současně v dopise eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Cecilii Malmströmové dala to, co se stalo, do souvislosti s liberalizací vízového režimu pro několik balkánských států z 19. prosince 2009, která se pokoušela to samé vydávat za hlavní úspěch balkánské politiky EU. Tento příliv způsobuje z pohledu těch, na které dopadá, abnormální materiální těžkosti. Infrastruktura pro přijímání běženců v Belgii je již přetížena. „Naše vlády předpokládají, že se za tímto náhlým přílivem ukrývají organizované skupiny,“ zdůrazňovalo se v oficiálním dopise Yvese Leterma. Hlava belgické vlády tehdy vyzvala Evropskou komisi k řešení nebo k přijetí opatření na „omezení negativních dopadů liberalizace evropského vízového systému“.(4)
Balkán tento postoj vnímal jako pokus o návrat zpět ve věci liberalizace vízového režimu pro země tohoto regionu a dokonce zmrazení jejich další integrace do EU. Tehdy se plamen skandálu podařilo uhasit, ale vítězství nacionalistických sil v belgických červnových volbách může dát nový impuls diskusi o „albánské“ a v širším smyslu „balkánské“ hrozbě pro „jednotnou Evropu“. K tomu slova Leterma o „organizovaných strukturách“ stojících za pohybem Albánců z Kosova a jiných oblastí Balkánu mohou svědčit o „přehodnocení hodnot“, které probíhá v belgickém a západoevropském veřejném mínění ve vztahu k roli „albánského faktoru“ na Balkáně. Je známo, že tatáž Belgie byla v letech 2006 až 2008 jedním z vůdčích mezinárodních obhájců kosovských albánských separatistů. To získává nový význam v podmínkách separatistických tendencí v belgických Flandrech.
Proto vypadá jedna z už vyhlášených pěti priorit Belgie pro její evropské předsednictví – „příprava kandidátských zemí pro vstup do EU“ mírně řečeno dvojsmyslně. „Mluvit o tom, že tato země může být lídrem Evropy, je absurdní. Myslím, že Belgii by slušelo se předsednictví zříci. Jenže Belgičané to neudělají a během svého předsednictví se budou zajímat o vnitřní problémy“ – poukazuje na jeden v Bruselu (sídle EU a nikoliv belgickém hlavním městě) rozšířených názorů Radio France Internationale (5). Je to neradostná perspektiva pro „sjednocenou Evropu“!
[1] http://www.russian.rfi.fr/evropa/20100701-belgiya-na-polgoda-vozglavit-evrosoyuz
[2] La Libre Belgique, 02.07.2010.
[3] http://news.bbc.co.uk/2/hi/world/europe/10473036.stm
[4] Le Soir, 26.02.2010.
[5] http://www.russian.rfi.fr/evropa/20100701-belgiya-na-polgoda-vozglavit-evrosoyuz
Petr Achmedovič Iskanderov je vedoucí vědecký spolupracovník Institutu slovanských studií Ruské akademie věd, kandidát historických věd, mezinárodní pozorovatel časopisu „Vremja novosti“ a rozhlasové stanice „Golos Rossii“.
Převzato z Fondu stratěgičeskoj kultury
Překlad: zajoch
