Dosavadní předvolební průzkumy mají jedno společné: přes všechny rozdíly z nich plyne základní půdorys. O první dvě místa se podělí ČSSD a ODS, každá se ziskem okolo třetiny hlasů. Následovat budou s odstupem komunisté, kteří celkem bez potíží překročí hranici deseti procent. Tyto tři strany obdrží celkem zhruba 75-80 procent hlasů. A 80-90 procent mandátů.
Za zmíněnou trojicí zaostávají tři hromádky vysoké od dvou do desíti procent – TOP 09, lidovci a zelení. Je zřejmé, že o konečném výsledku voleb, tedy o tom, kdo po nich převezme moc, rozhodne právě (ne)úspěch tohoto trojlístku. Budeme-li počítat s tím, že minimálně 5 % hlasů dostanou ostatní kandidující subjekty, jež nepřekročí uzavírací klauzuli, zbývá na něj porce jen o málo větší než 15 % celku. Z čehož s velkou pravděpodobností plyne i to, že minimálně jeden „lístek" zůstane mimo hru – nepřekročí 5% klauzuli. Dle aktuálních průzkumů jsou nejžhavějším kandidátem na statut mimoparlamentní strany zelení, ovšem i lidovci (ale potenciálně i TOP) se vlastně potácejí na kraji propasti. Jaké varianty tedy lze – samozřejmě za předpokladu, že nějaký „faktor X" výše nastíněný půdorys zásadně nepřeskupí – nyní očekávat?
1. Šest stran v parlamentu
První varianta počítá s tím, že se do parlamentu dostanou i všechny tři uzavírací klauzulí nejvíce ohrožené strany, tedy TOP, lidovci a zelení. Pokud to tak ale dopadne, nebude mít žádná ze tří malých stran o mnoho více než 5 %, a do konečného počtu mandátů tak výrazně promluví volební systém. To, co se přihodilo v roce 2006 zeleným, se jim přihodí opět, a kromě nich i TOPu a lidovcům, byť KDU-ČSL, koncentrovaná na Moravě, nemusí být tzv. přirozenými prahy v menších volebních obvodech poškozena tolik jako zelení a TOP. Takový výsledek by každopádně spíše přispěl buď k vládnutí ČSSD s komunisty, nebo k velké koalici ČSSD a ODS. Jednak z toho důvodu, že hrstka mandátů pětiprocentních trpaslíků stejně nebude stačit na většinovou koalici ani s ODS, ani s ČSSD. A za druhé: oba „velcí hráči" mohou dát přednost dohodě mezi sebou (anebo, v případě ČSSD, s komunisty) před nutností lepit koalici s „trpaslíky", třebas těsně většinovou, ale s Damoklovým mečem v podobě přeběhlíků nad hlavou.
2. Pět stran, projdou TOP a lidovci
I při této variantě je nutno počítat s tím, že volební systém může obě malé strany, pokud jde o počet mandátů, srazit. Koaliční důsledky by byly podobné jako v předchozí variantě, byť by tento výsledek asi o něco více nahrával vzniku tříčlenné vládní koalice vedené buď ODS, nebo ČSSD. Představitelé TOPu koalici s ČSSD nevyloučili, pouze se – před voliči – ohradili proti Jiřímu Paroubkovi. Jakmile však voliči, jak se říká, rozdají karty, ztratí veškeré možnosti, jak politikům do jejich mariáše mluvit. Čtyři roky jsou dlouhá doba, lidé obecně mají spíše krátkou paměť, skoro vše lze navenek „státnicky" zdůvodnit, a ne-li, vždy se dá odvést pozornost jinam. Po volbách lze tudíž očekávat realizaci takřka všech variant, které budou matematicky možné.
3. Čtyři strany, projde jen TOP
Dostane-li se do parlamentu pouze TOP (a nikoliv lidovci), pak bude hodně záležet na součtu jeho mandátů a mandátů ODS. Z hlediska boje o voliče přitom představují ODS a TOP největší konkurenty; existuje mezi nimi podobně ambivalentní pouto jako mezi ČSSD a komunisty. Slovy Mirka Topolánka, pro ODS je TOP 09 „hrozbou i nadějí". V součtu nicméně obě strany nejspíš jen sotva výrazně překročí hranici 40 %, a to na vládnutí nestačí.
4. Čtyři strany, projdou jen lidovci
Dostanou-li se z „trojlístku pětiprocentních" do sněmovny pouze lidovci, patrně nezískají tolik hlasů, aby to stačilo na dvoučlennou koalici s ČSSD nebo s ODS. Pak lze očekávat opět velkou koalici, či vládnutí ČSSD opřené o komunisty. Totéž pochopitelně platí i pro pátou variantu, že do sněmovny proniknou pouze tři strany.
5. Tři strany
Koaliční důsledky této varianty jsou zmíněny výše. Zároveň tato varianta znamená, že v součtu zhruba 15 % voličů TOPu, lidovců a zelených odevzdá svůj hlas do propadliště. Volební zákon neumožňuje hlasování „nanečisto", kupříkladu den před skutečnými volbami, aby si voliči malých stran mohli hodnověrně otestovat, zda tvoří dostatečně velkou sumu. Musí se – s velkou rezervou – spolehnout na průzkumy. Kmenoví voliči to mají celkem jednoduché, prostě hlasují pro stranu jejich srdci či mysli nejbližší a s koaličními důsledky se příliš nezatěžují. Co si ale mají počít „spekulanti", kteří chtějí hlasovat takticky a tu či onu stranu podpořit na základě nějaké více či méně krkolomné konstrukce?
Sázka do loterie
Upřímně řečeno, jakákoliv složitější spekulace je spíše sázkou do loterie. Nebo sázkou kurzovou, kdy hráč vsadí na kombinaci několika zápasů. Vynásobí-li se jejich kurzy, vyjde na první pohled lákavý koeficient, avšak v praxi se zpravidla nějaká ta chybička či překvapení vloudí. A vloudí-li se byť jen jedno jediné překvapení, celá kurzová věž padá jak newyorská Dvojčata po zásahu al-Kájdy.
Podzimní volby budou do značné míry hazardní hrou. Ovlivní je nejen marketing, aféry, kompra a televizní diskuse, ale i „kurzové spekulace" některých voličů.
Tomu, kdo chce hlasovat především tak, aby něčemu zabránil (vládě Jiřího Paroubka a komunistů, velké koalici), se něco rozumného radí těžko. Hlasem pro ODS může napomoci velké koalici, pokud jde o hrozbu spojení ČSSD a KSČM, může hlas pro ODS připravit TOP o pět procent a hlas pro TOP zase může připravit ODS třeba o rozhodující mandát v menším volebním obvodu, kde by TOP, i bez onoho hlasu hravě překonavší celostátní klauzuli, stejně nebral nic.
Minimálně jeden závěr je třeba vyslovit již nyní: volební systém si říká o revizi, přičemž platí, že při jakýchkoli diskusích o něm nelze brát v potaz pouze ten parametr, zda navržená varianta „hodí" nadpoloviční většinu. Jde i o to, aby se volič mohl realisticky a předvídatelně rozhodovat, komu a proč dá svůj hlas.
Autor je politolog.
Převzato z Revue Politika
