Žáčkovi lovci čarodějnic z Ústavu pro uvádění historie na požadovanou míru se zase předvedli, když v zápalu boje s dávno poraženým nepřítelem a očistného vypořádávání se starým režimem zveřejnili seznam příslušníků hlavní správy rozvědky SNB i s osobními údaji a fotografiemi. Pochopil bych to v případě konfidentů, nebo agentů pracujících proti vnitřnímu nepříteli, tedy vlastnímu obyvatelstvu, ale u rozvědky? Pokud vím, tak rozvědka nepracovala pro stranu, ale pro stát. Ústav, potažmo stát, je teď, asi jako „odměnu" za jejich služby, dekonspiroval, takže odhalení agenti rozvědky mají strach z odplaty teroristů.
Co je to za způsoby, hodit rozvědčíky takhle přes palubu, napospas všem, kteří by se jim mohli chtít pomstít? Stát tak posílá všem svým současným i potenciálním agentům velmi špatný signál: vaše inkognito není garantováno, při další větší změně režimu může být vyzrazeno. To si stát vážně myslí, že s takovou pro něj bude chtít někdo pracovat a riskovat život jako tajný agent?
Jaký je to rozdíl oproti USA, které své agenty kryjí bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci, a to i v případech, že se prokazatelně dopouštějí těch nejhnusnějších zločinů jako je mučení, s odůvodněním sice cynickým, ale přesto logickým: pokud chceme, aby pro nás pracovali s plným nasazením a bez odmlouvání plnili rozkazy, musíme jim dát jistotu, že stojíme za nimi, že je podržíme a nehodíme je přes palubu jenom proto, abychom se zalíbili.
Nic naplat, terorismus neterorismus, největším nebezpečím stále zůstává iniciativní blb.
Převzato z blogu Tribun
