Bonusy a nedostatek zodpovědnosti korumpují trh i stát

Zapomeňte na ideologické debaty o trhu versus stát. Ty se hodí pouze do teoretických modelů.

Jde o to, aby ten, kdo rozhoduje, nesl za svoje rozhodnutí a výsledky osobní zodpovědnost. Bez osobní zodpovědnosti, včetně zodpovědnosti majetkové, nefunguje ani trh ani stát.

Jak ale zjišťujeme, čím vyšší je hra (ať už ve financích, výrobě či politice) tím nižší je osobní zodpovědnost. Manažeři nemusí vracet své bonusy, když se ukáže, že jejich strategie a rozhodování byly záměrně rizikové, aby vytvořily maximální zisk v krátké době. Politici a úředníci netrpí ani finančně ani svou kariérou, když jejich reformy či politiky selžou, když rozhodují ve prospěch lobby spíše než veřejného zájmu, a když zavírají oči před problémy, které je nutno řešit.

Teoreticky mají manažery vést k zodpovědnosti akcionáři a politiky voliči. Ve skutečnosti ale mají i akcionáři i voliči málo možností prosadit přijatelné alternativy. A i pokud přijatelné alternativy prosadí, začnou se tito noví mocní (nehledě nato, jestli jsou modří, oranžoví nebo růžoví, vrchní výkonní ředitelé ve správních radách nebo zastupitelé voličů) v systému bez zodpovědnosti chovat stejně, jako ti předchozí. Na výskyt morálních a nezkorumpovatelných hrdinů nelze spoléhat.
 
Je osobní zodpovědnost součástí života už jen chudáků, kteří se příliš zadlužili a čelí exekutorům, nebo drobných podnikatelů, kteří nemohou oloupit ani akcionáře ani daňové poplatníky?

Existuje způsob, jakým přivést osobní zodpovědnost zpět do života „mocných“?

Pokud ne, tak krize, kterou dnes sledujeme může být jen počátkem ochromení celého systému korporátního kapitalismu možná i demokracie. Akcionáři, kterým se manažeři nezodpovídají za dlouhodobé výsledky, ukládají své peníze raději pod polštář. Skutečnost, že si manažeři vyplácejí bonusy bez ohledu na své výkony a že zisky firem se s odstupem času mohou ukázat jako pouze zdánlivé, ohrožuje důvěru investorů. Tedy pokud investory nejsou jiné akciové společnosti, jejichž manažeři mají své vlastní krátkodobé zájmy. Ale to se pak jedná o další letadlo, které poletí omezenou dobu.

Střední třídy v Americe i Británii běsní, že jako drobní akcionáři ztratili úspory a zdroje na starobní důchod a že se z jejich daní vyplácejí mnohamilionové bonusy a důchody manažerům, kteří vytvořili mnohamiliardové ztráty. Selhal trh. Selhal stát. Stát pumpuje miliardy, aby zaplnil díry ve finančních institucích zabránil krachu celého systému, a není schopen zabránit jejich legálnímu rozkradení ve prospěch těch, jejichž krátkodobá ziskuchtivost díry vytvořila. Akcionáři a daňoví poplatníci bezmocně a zlobně přihlížejí. Zatím.

Řešení do budoucna? Ne zestátnění, po kterém volá rostoucí počet i konzervativních politiků a ekonomů. Ale posílení práv akcionářů a daňových poplatníků. Posílení efektivnosti mezinárodního regulatorního rámce a dohledu. Podmínění odměn a kariéry manažerů, politiků i úředníků jejich dlouhodobými výsledky. Návratnost odměn v případě odhalení neúměrných rizik či vážných chyb v rozhodování a činnosti. Rozpracování a uplatňování příslušných zákonů, regulací a dohledu by nebylo jednoduché. Součástí by muselo být i vzdělávání akcionářů a vůbec investice do vzdělání celé společnosti. A investice času a úsilí ze strany akcionářů i daňových poplatníků k dohledu a k prosazování svých práv.

Důsledkem by se asi snížil počet zájemců o vysoká místa ve světě byznysu a politiky… a snad se zvýšila jejich kvalita.

Vrátí ale osobní zodpovědnost dobrovolně do systému ti, kterým její nedostatek vyhovuje?
 
Převzato z blogu autorky na www.aktualne.cz
 
Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments