Na základě nejmodernějších výzkumů předních hudebních umělců, vědců a specialistů na klasickou, moderní a etnickou hudbu a expertů na počítačovou techniku, vznikl v nedávné době nový druh hudby, který překonává všechny dosavadní hudební výtvory, předsudky, názory a zažité hudební konvence.
Tým výše zmíněných odborníků zkoumal pomocí počítačové techniky a speciálních počítačových programů jak hudbu klasickou, tak moderní, i etnickou. Na základě dlouholetých výzkumů a srovnávacích studií, výzkumníci dospěli k velice zajímavému poznání, které jim umožnila aplikace komputerových metod a technik, zejména na hudbu primitivů.
Je potěšitelné, že svoji pozitivní úlohu v tomto výzkumu sehráli i čeští účastníci z oboru fonetiky a lingvistiky. Projekt, který stál hodně peněz, byl financován z evropských fondů, ale skutečně se vyplatil.
Čeština je indoevropským jazykem, a právě čeští lingvisté a fonetikové upozornili na zajímavý a přehlížený fakt, který pomohl vědecky rozluštit podstatu zvuku a určit tak ultramoderní hudební trendy na třetí tisíciletí.
České slovo „hudba“ vyjadřuje zvuk. Zvuk, jak dobře víme, se line od svého zdroje na periferii prostoru, a pak dále až do ztracena. Zvuk, rozložený do periferních frekvencí, tónů a vibrací, je v hudební tvorbě běžně zpětně slučován do různých shluků (např. akordů). Vědci se pokusili pomocí počítačové techniky přesně komplementárně sloučit periferní diferenciované zvuky vytvořením jejich opaků.
Tušeným, ale přesto překvapivým výsledkem těchto pokusu bylo vzájemné pohlcení přesně protikladných zvuků do ticha. Matematika a hudba se spojily v bodu nula. Byl to úžasný a logický závěr předpokládané teoretické hypotézy, která stála na začátku náročného evropského projektu.
Vklad českých expertů do výzkumu spočíval v tom, že předložili k posouzení zcela zvláštní hypotézu. Ačkoliv nikdo netrvá na její naprosté správnosti, přesto je velmi zajímavá, a přinejmenším vtipná.
Naši výzkumníci obrátili slovo „hudba“ na „abduh“, a vysvětlili fonetický význam tohoto výrazu. Před dalším výkladem je nutné ještě připomenout, že české slovo „hudba“ je stejného slovního základu jako slovo „huba“. Není na tom nic divného, neboť prvotní lidské zvuky nepocházejí z nějakých nástrojů, ale z úst (lidově „huby“). Můžeme se o tom všichni přesvědčit u malých dětí nebo primitivů.
Dalším rozborem obráceného slova „hudba“, naši vědci vysvětlili jeho podstatu. Rozložený výraz „abduh“, v sobě skrývá nám zajímavý utajený smysl. „A (b) duh“ totiž foneticky znamená „du(c)h“ (ducha), a „a b (d)uh“ zase znamená „buh“ (boha). Transkripce zvuku do písma není totiž vůbec podstatná, neboť byla historicky vyvinuta až po fonetickém vyjádření vůle a zvuku.
Připomeňme si, že podle křesťanské kosmologie je svět v podstatě zvuk či slovo (logos), stejně tak, jako zvuk či slovo (logos) je i Bůh. Biblické „amen“ je pak spojováno s hinduistickým „aum“ (óm), které je považováno za prvotní vesmírnou vibraci, vyslovenou bohem, nebo je projeveným bohem samotným, který se vynořil z prázdna, ničeho či absolutního ticha prostým sebe uvědoměním.
Nejen to. Reverze slova „hudba“, „abduh“ foneticky vyjadřuje citoslovce zvuku „buch“. Jeví se to až úžasné, že „bůh“, je vlastně „buch“, neboli zvuk, který vznikl z ticha, v tichu je slyšen, v tichu trvá, a v tichu postupně zaniká…..
