To není zrovna ambiciózní cíl, protože vzhledem k tomu, jaké morálně-volní vlastnosti jsou předpokladem pro získání vysokých postů v politice i ekonomice, je asociální stát svým způsobem přirozený, stačí nechat věcem volný průběh a neusilovat o vyvažování asymetrií, kompenzování nerovnosti příležitostí a stavění překážek kumulaci politické a ekonomické moci a z ní pramenícího faktického oklešťování lidských a občanských práv a svobod (zákon je jen nedokonalý ideál, reálná moc koření jinde).
Asociální stát není protiváhou moci korporací, ale jejich partnerem. Zajišťuje jim klid na práci, chrání jejich majetek a investice proti těm, kteří nesou náklady jejich podnikání, většinou ve formě externalit. Přitom většinu z toho si korporace dokážou zajistit samy a stát potřebují k jediné věci: aby dodal takovému uspořádání zdání demokratické legitimity.
Je proto otázka, zda asociální stát, přestože stále disponuje armádou, policí, finančními úřady a věznicemi, je stále ještě stát, protože ztrácí schopnost plnit své základní funkce – pokud na ně přímo programově nerezignuje – jako je ochrana slabších před zvůlí silnějších, vytváření a udržování předvídatelného právního řádu, ke kterému mají rovný přístup všichni příslušníci společnosti, či organizování takových veřejných služeb, které není schopen v míře dostatečně pro všechny zajistit soukromý sektor, ale jsou pro prosperitu celé společnosti a rozvinutí jejího potenciálu nezbytné.
Charakteristickým rysem asociálního státu je plýtvání lidským i přírodním potenciálem a jeho konzumace v míře, která ohrožuje reprodukční potenciál celé společnosti a tlačí život v ní na hranici snesitelnosti, což může velmi snadno vyústit v lepším případě ve stagnaci, v horším v revoluci, či přímo kolaps.
Asociální stát je projekt, který zištným zájmům úzkého okruhu elity obětuje zbytek společnosti. Takový cíl je samozřejmě možný, svým způsobem i legitimní a z pohledu vládnoucí třídy logický, ale ostatní společenské třídy, které na něm z principu nijak profitovat nemohou, protože mají být zdrojem profitu jiných, by jeho podporu měly ve vlastním zájmu pečlivě zvážit, bez ohledu na podbízivou rétoriku, která jeho zavádění provází.
Asociální stát se velmi snadno zavede (stačí „srát na větší hromadu“), ale velmi obtížně nahradí, protože naprostá většina opatření, která jsou pro jeho zavedení nezbytná, jsou ireversibilní.
Budování asociálního státu není nic jiného, než odsouvání problémů do budoucna cestou nejmenšího odporu, pohodlná externalizace rizika a nákladů na neprivilegované. Nic velkolepého na něm není.
Převzato z blogu Tribun
