Opravdu jsou to takoví neuvěřitelní zmatkaři? Zástupy, vyznávající názory vrchnosti, vytýkají prezidentu Obamovi a jeho ministryni zahraničí Hillary Clintonové těžkopadné a nediplomatické vedení zahraniční politiky. Ti, kteří žili v bláhové iluzi, že Obamovo zvolení znamenalo posun doleva v zahraniční politice, se zatím užírají starostmi a "znepokojujícími známkami" toho, že k ničemu takovému nedošlo.
Je pravda, že došlo k některým trapným momentům. Vicepresident Biden byl na údajné mírové misi do Izraele tradičně privítán slibem Izraele postavit více osad, včetně neoblomného zamítnutí zvrátit zrychlující vystěhovávání Palestinců z jejich domovů ve východním Jeruzalémě.
Hillary Clintonova na své cestě po Latinské Americe sice nebyla uvítána plivancem jako vicepresident Nixon v roce 1958, ale dostala několik vydatných diplomatických políčků od ministra zahraniční Brazílie, Celso Armorima, který zamítnul její nepřátelské poznámky o Venezuele i požadavek na tvrdší postup vůči Íránu. Při sledování podrobného zpravodajství o zmasakrovaných aktivistech v Tegucigalpě poslouchali občané Latinské Ameriky a dokonce i někteří demokratičtí členové amerického Kongresu nevěřícně drzé provolávání hosana ze strany Hillary Clintonové o údajně nenásilných a svobodných volbách nového honduraského prezidenta Loba, schváleného Spojenými státy v procesu, který odmítli schválit oficiální pozorovatelé z Organizace amerických států i Evropské unie.
Mezitím Čína signalizuje svou nespokojenost s USA svými zvučnými protesty proti vstřícnosti Obamy k tibetskému Dalajlámovi. Čínská lidová republika dává hlasitě najevo svůj úmysl velmi výrazně omezit nákup státních dluhopisů USA.
Turci odvolávají svého velvyslance z Washingtonu v důsledku hlasování v Kongresu USA, který označuje masakr Arménů z roku 1916 jako "genocidu". Rusko signalizuje vážné znepokojení a rozladění nad tím, že Hillary Clintonová v projevu na Ecole Militaire v Paříži odmítla návrh prezidenta Medveděva na vyjednání nové bezpečnostní smlouvy pro Evropu.
"Jsme proti jakémukoliv budování sféry vlivu v Evropě, v nichž se jedna země snaží ovládat její další budoucnost," prohlásila. Krátce před tímto kategorickým tvrzením Polsko oznámilo, že na jeho území, méně než 50 kilometrů od ruské enklávy Kaliningradu u břehu Baltského moře, Spojené státy rozmístí rakety Patriot.
Je to neúplný seznam vyjadřující neschopnost, nebo příznak toho, že se Obamova zahraniční politika s menšími zádrheli záměrně pohybuje vpřed ve svém základním směřování – obnovit důvěryhodnost Spojených států na světové scéně jako řídící mocnost planety po osmi letech špatného řízení?
Vžijme se do situace, kterou tento demokratický president zdědil. V lednu 2009 byl svět ve víru bouřlivého ekonomického propadu. Smuteční oznámení konce amerického století byla velmi lacino k mání. Budoucnost amerického dolaru jako světové rezervní měny byla s posměšnými výkřiky odepsána. Imperiální dobrodružství, jako například invaze do Iráku z roku 2003, se rutinně odsuzovala jako zábava pro Kiplingovy nadšence. Progresivní, kteří hlasovali pro Obamu, byli opojeni vítězstvím a očekáváním.
O necelý rok později Obama pouze ohladil ty nejhrubší hrany zahraniční politiky Bushovy éry, zachoval a dokonce rozšířil její cíle, které existovaly v průběhu celého poválečného období od roku 1945.
Latinská Amerika? Už dost řečí ohledně nové éry, pod vedením Cháveze ve Venezuele, Moralese v Bolívii a dalších pokrokových vůdcích. Co se strýčka Sama týká, je to stále jeho zadní dvorek. Při kampani roce 2008 to byl republikán John McCain, který byl odhalen jako lobbista pro kolumbijskou eskadru smrti a presidenta Uribeho. Dnes je to Obama, kdo řídí skálopevnou Uribeho politiku, dohlíží na rozšířování amerických vojenských základen, postavených v Kolumbii. Nehodící se honduraský prezident Zelaya, zastánce populistických myšlenek, byl rázně vypuzen se souhlasem Spojených států a na základě jejich zákulisních intrik.
Pokud existoval národ, za jehož trvalé neštěstí nese USA (spolu s Francií) nevyvratitelnou odpovědnost, je to Haiti. Jak poznamenal Noam Chomsky na této stránce minulý týden – chatrče, které spadly v důsledku zemětřesení, patřily těm, kteří trpí nesmírnou nouzí a nedostatkem kvůli politice USA od dob presidenta Jeffersona, ale především kvůli politice člověka, k němuž je Obama nejčastěji srovnáván, taktéž nositele Nobelovy ceny míru a presidenta-osvoboditele Woodrowa Wilsona. Domy, které se nezřítily v takovém počtu, patřily zámožné elitě, nejnověji chráněné Billem Clintonem, druhým mužem po Wilsonovi, který podporoval Haiti v celé té hrůze.
Přestože je Obama v USA oslavován jako milosrdný a velkorysý chlebodárce postižených národů, byla to Kuba a Venezuela, které poskytly doktory (v případě Kuby) a celkové odpuštění dluhu (v případě Venezuely). Spojené státy takové smazání dluhů odmítly.
Izrael? Ani jedno zásadní cuknutí nelze zaznamenat proti bezmezné podpoře Israele jeho patronem, i když se Obama dostal do své vedoucí funkce uprostřed vyšetřování metodických válečných zločinů Izraele v Gaze, které později pojmenoval soudce Goldstone ve své zprávě pro OSN.
Ohledně Iránu, tam se jedná o naprosté pokračování Bushovy politiky z předcházejících let i hlučného Cheneyho chvástání – neúnavné a celkem úspěšné diplomatické úsilí k zajistění mezinárodní dohody o prohloubení sankcí; dezinformační kampaně o íránskem nedodržování mezinárodních smluv, to je velmi podobné Bushovu stylu. V zájmu celkové strategie USA v této oblasti je však Izrael držen na uzdě.
Rusko? Vicepresident Biden je nadšen politikou "zmáčknutí tlačítka reset" a hovoří o pokračování a novém postoji vůči Rusku. Za touto rétorikou se však žádný „reset“ nekoná, je to pouze pokračování politiky USA od pádu Sovětského svazu. Loni v říjnu Biden zdůraznil, že USA nebude tolerovat zádné sféry vlivu, ani ruské právo "veta" na rozšiřování NATO na východ. Spojené státy jsou zapojeny do rekvalifikace gruzínské armády.
(Redakčně kráceno)
Celý článek v angličtině najdete na Counterpunch.com
Překlad: Clair
