Bystré hlavičky Martina Butzera aneb Špagety jako důkaz

„Celý svět se teď honí za takovými záležitostmi a aktivitami, které přinesou největší zisk. Na úkor humanitních a přírodních věd se dává přednost té nejobyčejnější práci. Všechny bystré hlavy, jež byly Bohem nadány schopnostmi k nejušlechtilejšímu úsilí, se věnují obchodování, které je dnes tak nasyceno nepoctivostí, že je to ten nejposlednější způsob činnosti, jakému by se měl čestný muž horlivě věnovat.“

Mnoho čestných mužů tohoto národa má kosti uloženy v kanálu La Manche (rovněž citát) a mnoho zase v bezejmenných hrobech na území koncentráků Třetí říše; další pak nechali životy v koncentrácích a na popravištích říše Věčné a nikdy jinak. A ti úplně nejposlednější a nečetní nově se narodivší zdrhli za kopečky. Vždyť doba nepřeje celým rostlinným a živočišným druhům, tak proč by měla šetřit nějaké morální kategorie?

A tak bez většího podivení čteme výsledky velmi sporadických kontrol obchodní inspekce či hygienické služby: okolo padesáti (a více) procent odebraných vzorků zmrzlin a salátů je hygienicky závadných, řada výrobků má prošlou dobu použitelnosti a zhruba dvacet procent nákupů je předraženo. Svého času zprostředkovala televize hororové záběry z kuchyní, lednic a špajzů obchodních a restauračních zařízení. Pozitivně nahlíženo – uskladněné potraviny se pořád ještě nepohybovaly vlastní silou a kameramana nepokousala krysa.

Bystré hlavičky vás s Boží pomocí ládují kdejakým svinstvem, jehož krátkodobé účinky bývají dramatické, odehrávají se na scéně záchodové mísy, ale tyhle divadelní projevy jsou téměř humorné v porovnání s možným dlouhodobým poškození zdraví.

Proč tak činí? Protože jim na vašem zdraví vůbec nezáleží; potřebují zbohatnout, napakovat se, a to rychle – a vaše osůbka je jim pouze obtížným i když nezbytným prostředníkem. Vyklopte prachy, a pak se můžete třeba posrat. Doslova a do písmene.

Zhruba polovina všech nákupů spotřebního zboží, které jsem, já nerozvážný, udělal v posledních patnácti létech, měla vady, jejichž odstranění se obchodníci zuřivě bránili, u toho nejdražšího jsem musel dokonce žalovat. Soudní řízení pak způsobilo, že má láska k soudcům, hlavně pak soudkyním, dosáhla takového stupně, že ji musím srážet práškama.

Trochu jinak na to jdou hypersuper. Mají na pultech mnohdy úplnej šunt, bez většího odporu vám po měsíci vrátí peníze, a celou záležitost berou tak, že jste jim na měsíc bezúročně půjčili prachy a někdy se na vás i usmívají.

Méně se už usmívali, když jim reportéři německé komerční televize ukázali záběry, na nichž bylo vidět pracovnici balírny, která staré maso s prošlou lhůtou přebalovala a opatřovala datem novým, po kteréžto operaci získalo papu svěžest takřka jarní. Naplánovali a udělali to, lstiví Teutoni, tak, že večer napíchali do všech balíčků s masem, které procházelo ještě ten den, přes foliový obal kousky špaget, pak přes zářící okno natočili regenerační dámu, aby hned ráno po otevření zakoupili všechno podezřelé, nyní však už renovované maso, před užaslým zástupcem obchodu jeden po druhém balíčky otvírali a – jaké překvapení – nacházeli špagety.

Křivácké jednání je bystrým obchodnickým hlavám vrozeno: vždyť úvodní citát proslovil kazatel Martin Butzer – a charakterizoval jím chování chytrolínů ve své době, v patnáctém a šestnáctém století, v období přechodu od feudálního cechovního zřízení k počátkům kapitalistického výrobního systému. Podobnost s dneškem je zarážející, a to ještě Butzer nemohl znát finanční analytiky, burzovní makléře a managory. To by už ze zoufalství skočil z kazatelny, rovnou na svou bystrou hlavičku.

Jde s tím vůbec něco dělat? Samozřejmě. Nikoliv však žvaněním o svatosti podnikatelů, úžasném účinku neviditelné ruky trhu, o automatické kvalitě, generované soukromým podnikáním, ale kontrolou, sankcemi, represí. Represí tak tvrdou, že se z ní pro změnu podělají obchodníci. Neboť očekávat, že naše vedoucí podnikatelská třída bude elementární zásady hygieny, poctivosti ale i obyčejného slušného chování dodržovat sama od sebe, to je opovážlivé spoléhání na milost Boží. Což je zase, alespoň podle Karla Poláčka, vážný hřích.

A může být i smrtelný.