Nehoda v jaderné elektrárně ve Fukušimě znova v našich krajích oživila vzpomínky na černobylskou tragedii. Ty u mnoho lidí spolu s havárií ve Fukušimě, jež byla médii monitorována téměř v „přímém přenosu“, vyvolala vlnu obav ze záření. V posledních dnech se na mne jako lékaře, pracujícího téměř čtvrtstoletí v oblasti onkologie štítné žlázy a její léčby ionizujícím zářením, obracelo mnoho pacientů, známých i lékařů prosbou o radu, jak si ochránit štítnou žlázu v případě zamoření radioaktivitou s odkazem na Černobyl. Tento „tlak“ mne po určitém váhání přiměl k napsání toho článku.
Problematika tyreoidální onkologie i radiační ochrany je velmi široká. Veden snahou o maximální stručnost možná vysvětlím něco méně přehledně, za což se omlouvám. Vzhledem k použitým termínům z radiační ochrany si dovoluji čtenáře odkázat před dalším čtením na přednášku z radiační ochrany vyvěšenou na webu 2. LF UK Praha [1], kde jsou uvedeny základní jednotky, jednotky odvozené, limity, roční dávky a další zajímavé informace z tohoto velmi zajímavého oboru, např., že sledováním televize či prací u počítače si také můžete zvýšit svoji absorbovanou roční dávku radiace, podíl přirozené radiace na ozáření lidí v jednotlivých zemí Evropy atd.
Nejdříve se vraťme k faktům a mýtům o černobylské tragedii. Dne 26. 4. 1986 v 01:23 ráno zničily dva výbuchy reaktor 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl. Výbuch páry a následný 10 dní trvající požár grafitového moderátoru uvolnil z aktivní zóny reaktoru do ovzduší cca 5% celkového inventáře radionuklidů. Během 10 dní došlo k uvolnění velkého množství radioaktivního materiálu: zejména 131I , 137Cs a dalších osteotropních nuklidů a štěpných produktů. Uniklo kolem 1,4 x 1019
Dopady tragedie pak dovršily souvislosti politické. Akutní nemoc z ozáření byla potvrzena u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Dalších 31 lidí zemřelo hned po nehodě, z toho 28 na následky ozáření. Vyšší dávky obdrželo více než 600 tisíc likvidátorů a obyvatel žijících u reaktoru, dávky v řádu stovek mSv. Většina evakuovaných osob obdržela dávku menší než 250 mSv. Vysoké dávky obdržela především jejich štítná žláza. V důsledku tohoto ozáření štítnice byla zaznamenána především rakovina štítné žlázy dětí, více jak 4 000 případů – 9 úmrtí. V Bělorusku byl už na konci roku 1990 zvýšen víc než 30x výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí oproti desetileté střední hodnotě před rokem 1986. Zde je však třeba si položit otázku, jak vypadal screening nemocí štítné žlázy před rokem tragedie. Převážná většina dětí byla do 6 let a s agresivními formami karcinomu často metastazujícími do plic. V průběhu dalších let se očekává úmrtí několika tisíc dalších lidí na zhoubné novotvary. Došlo k významné kontaminace 137Cs na ploše více než 200 tisíc km2 v zemích bývalého SSSR, 340 tisíc lidí bylo přesídleno. Více jak 5 milionů lidí stále žije na kontaminovaných územích [3]. Jaká byla v té době situace u nás? Byly zaznamenány tři průchody radioaktivního mraku přes naše území: 29. až 30. 4. 1986 (nejvyšší kontaminace), 3. až 4. 5. 1986 a 7. 5. 1986. Ve vzduchu se zvýšily hodnoty objemových aktivit z obvyklých miliontin Bq/m3 na desítky až stovky Bq/m3. Kontaminace vzduchu: hodnoty objemových aktivit z obvyklých miliontin Bq/m3 na desítky až stovky Bq/m3. Pokles kontaminace nastal až po 10. květnu, kdy byl kontaminovaný vzduch odvát jinam a částečně smyt deštěm. Měření prováděla pracoviště hygieny záření a další monitorovací stanice citované ve zprávě Institut hygieny a epidemiologie [4].
Obyvatelstvo bylo postiženo poměrně nízkou individuální dávkou radioaktivního záření, avšak vysokou dávkou kolektivní (z hlediska počtu obyvatelstva zasažených radioaktivním mrakem). V prvních čtyřech letech po nehodě v Černobylu byl pozorován vzestup nově diagnostikovaných diferencovaných karcinomů štítné žlázy (z 2 % ročně na 4,6 %). Je třeba si však uvědomit, že v letech 1986 – 1988 byla nově do endokrinologických a rentgenologických ambulancí zaváděna sonografická diagniostika, tedy výrazné zlepšení screeningu tyreoidálních chorob. Na to, že vzestup diferencovaných karcinomů štítné žlázy (karcinomy epitelové tvořící 90 % vše nádorů štítné žlázy, velmi dobře léčitelné 131I díky své velké podobnosti normálním buňkám tyreoidey) nelze přičítat zcela Černobylu, ukazuje vzestup jejich incidence v USA v letech 1973-2002. Incidence stoupla z 3,6/100 000 v roce 1973 na 8,7/100 000 v roce 2002 (2,4x) beze změny mortality a týkala se především malých karcinomů do 2 cm v průměru [5]. Tedy k vzestupu došlo bez přičinění radiace z Černobylu. Jak ukazují také grafy v práci prof. Klenera [6], nelze opravdu černobylskou tragedii obviňovat ze všeho. Ve světle těchto faktů jsem začal, v tomto případě, poněkud mírněji posuzovat kroky tehdejší vlády a institucí. Nejsem si zcela jist, zda současná medializace fukušimské tragedie nepřinese více škod než tehdejší opatrnější postup. Každý nechť si svůj závěr udělá sám…
Foto: zdroj
Literatura a odkazy:
[1] Radiační ochrana v nukleární medicíně http://www.lf2.cuni.cz/info2lf/ustavy/knm/ochrana.pps
[2] Lev Gilcov,Nikolaj Mormul, Leonid Osipenko – PODMOŘSKÁ ATOMOVÁ DRAMATA, 1992, vydáno JEVA 1994
[3] Dana Drábová – Černobylská havárie aneb Pravda není nikdy čistá a málokdy bývá jednoduchá http://www.suro.cz/cz/publikace/cernobyl/
[4] Institut hygieny a epidemiologie – ZPRÁVA O RADIAČNÍ SITUACI NA ÚZEMÍ ČSSR PO HAVÁRII JADERNÉ ELEKTRÁRNY ČERNOBYL 1987 http://www.suro.cz/cz/publikace/cernobyl/
[5] L.Davies and HG Welch, JAMA 295: 2164-67, May 10, 2006
[6] Prof.Dr. Vladislav Klener CSc. – Zdravotní následky černobylské katastrofy http://www.suro.cz/cz/publikace/cernobyl/cernobyl_zdr_nasl.pdf
