Česká pravice, hezká a štíhlá

Na tomto blogu i na tom druhém, diskuzním, se s pravidelností hodinového stroje zjevují příznivci české pravice, nadávají mi, vyrobí deset, dvacet diskuzních příspěvků, ve kterých se ale nesnaží mluvit k tématu, přinést nějaké nové pohledy na věc a v konfrontaci s jinými si potvrdit své názory.

Přicházejí a oznamují mi, že jsem: a) starý; b) tlustý; c) komouš; d) hulvát; e) ošklivý; f) nemajetný; g) příjemce sociálních dávek; h) stýská se mi po starém režimu; ch) lesknu se; i) nenávidím děti; j) mám je naopak až nepřiměřeně rád; k) nechápu psaný text (jako kdyby text nebyl především psaný); l) měl bych vycestovat na Kubu nebo do severní Koreje.


Přicházejí pravidelně, jako komety, zaplanou oslnivou září, na obloze po sobě zanechají kouřovou stopu (kdyby k ní bylo možno čuchnout, tak smrdí), zhasnou  a zapadnou za obzor, někam do svých intelektuálních a málo kydaných kotců.


Některá z jejich hlášení jsou tzv. triviální: každé ráno, když lezu z postele a neduhy se družně probouzejí se mnou, si uvědomuji, že jsem už stár. Každý den, když se obouvám a někdo tady funí, si uvědomuji, že bych měl zhubnout. Děti a mládež vskutku nejsou předměty mého obdivu a ten, kdo tvrdil opak, pan inženýr z Litoměřic z bodu ch), to dopracoval ke zkrácenému trestnímu stíhání. Pokaždé když napíšu „prdel“ nebo dokonce „ty sráči“ si pak vyčítám, že bych tohle neměl.


Nikdy jsem ale nebyl komunista a nikdy bych se nechtěl do totalitního režimu vracet. S jedinou výjimkou: dal bych přednost jeho péči o staré lidi, o nemocné a méně schopné, byl bych rád, kdyby zde panovala alespoň ta úcta, kterou společnost (často ale bohužel jenom formálně) projevovala ke stáří. Ale nikdy by nepřipustila to, aby nevychovaní, hloupí, leniví a hormonálně zběsilí smradi, fakani, kteří nepřinesli státu ještě vůbec nic, a pokud přinášejí, tak jenom vážné škody, si udělali ze starých lidí cíl své zjevně hovadné mentality, posměchu a nenávisti. Dnes však i intelektuálně a charakterově nezralí třicátníci používají věk oponenta jako argument, často jediný, na který se zmohou.


Nikdo rozumný se nehádá o to (a já už určitě ne), že stalinský režim byl zločinně vražedný a naprosto neakceptovatelný. Nikdo nepopírá, že reálsocialismus (normalizační režim) byl nesvobodný, utlačovatelský, v některých oblastech odporný a z hlediska hospodářského neschopný a zaostávající. A je rovněž zcela triviální, že touha po majetku a penězích jsou nejsilnějším motorem lidské aktivity. A že soukromá iniciativa a svobodné podnikání (ve spojení s parlamentní demokracií a sociálním státem) jsou nejefektivnějším způsobem, jak organizovat výrobu a služby a zajistit společnosti blahobyt pro téměř všechny její členy.


To ale neznamená, že budu – jako ti nadšení bolševici z padesátých let – nekriticky fandit současným zločinům globálního kapitalismu a neoliberální a neokonzervativní pravice. Tenhle režim, systém, který se u nás snaží zavést její české, křupansky zmutované odnože, je hluboce nehumánní, otrokářský, vykořisťovatelský a pro vztahy mezi lidmi zhoubný. Tedy rovněž neakceptovatelný.


Byli jsme v přímém přenosu svědky toho, jak Spojené státy, tato Mekka českých pravičáků, porušují z naprosto vylhaných záminek mezinárodní právo. Jak si tisíce mil od domova agresivní a zločinnou válkou zajišťují přístup k ropě a svému vojenskoprůmyslovému komplexu další a další zakázky a zisky. Jak vraždí statisíce civilistů a miliony jich vyhání za hranice z jejich domovů.


Jsme svědky toho, jak pravičácké, směšné a lidsky většinou odpudivé figury, politici ODS, TOP09 a VV, demontují poslední zbytky sociálního státu a miliony lidí vhání do chudoby a neřešitelných životních podmínek. Přihlíželi jsme tomu, jak titíž pravicoví politici zločinným způsobem, ve zločinné privatizaci, rozfrcali národní majetek a za úplatky ho předali svým sponzorům, české podnikatelské „elitě“, často se rekrutující z charakterově narušených bývalých komunistických posluhovačů.


Jsme svědky toho, jak neoliberální a globální kapitalismus ve chvíli kdy nemá soupeře vyprodukoval – v zájmu hrstky vlastníků a spekulantů a rovněž jejich pacholků a pohůnků, manažerů, ředitelů bank, firem, finančních veksláků – největší krizi v dějinách, která se staví po bok té Velké a která ještě zdaleka neskončila a přinese ohrožení existence miliard lidí. To všechno naprosto zbytečně, v době, kdy lidstvu nestojí nic v cestě ke klidnému a spokojenému rozvoji.


Agresivní odnože politické i ekonomické pravice jsou – vedle náboženského fanatismu, zaostalosti a středověké mentality části lidstva – hlavní příčinou potíží a neštěstí tohoto světa. Chápu, že to čeští pravičáci, skrze své hokynářské prospěchářství, chybnou restituentní a nenávistnou výchovu a chabou intelektuální a charakterovou výbavu – odmítají pochopit, vzít na vědomí, reflektovat a udělat kroky k nápravě.


Evropská křesťanská a konzervativní pravice je, diky Bohu, úplně někde jinde, s českými pravičáky nekompatibilní – a s ODS v Evropském parlamentu v podstatě vyrazila dveře. Protože i západní pravicoví politici dnes vidí, kam (bohužel i spolu s evropskými socialisty a sociální demokracií) pomáhala Spojeným státům zavést svět, jak esenciálně ohrožuje své občany a společenský smír a klid. I na pravici sílí hlasy po regulaci pohybu kapitálu, po novém nastavení hospodářských pravidel, po silnější a účinnější kontrole podnikatelů, po zestátnění bank, vyšší státní odpovědnosti za.životně důležitá odvětví.


V Česku se pravice chystá provést pravý opak.


A její příznivci mi vysvětlují, že jsem ošklivý.


Ano, to je velmi důležité, být štíhlý, hezký.


A neříkat "do prdele".


I když se člověku někdy moc a moc chce.


 

(Diskuze bez registrace je otevřena ZDE.)


Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Přejít do diskuze k článku