Nechci otravovat politikou, protože nyní se o náš hlas ucházejí nejroztodivnější partaje a zájmová uskupení.
Zato stojí za komentář zajímavý rozbor dvou kolegů z MU Brno, kteří se podívali na vlastnickou strukturu médií v České republice. Jejich kompletní studii nazvanou "Vlastnická struktura českého mediálního trhu s ohledem na globalizační procesy" najdete třeba zde. Pokud by se míra demokracie měla měřit vlastnictvím českých deníků, tak zdejší lidovláda patří do rukou několika lidí a nadnárodních společností sídlících mimo republiku. Noviny se prostě za Klause privatizovaly a monopolizovaly jako cokoliv jiného, viz tato studie z UK.
Zájem zahraničních vlastníků je jasný: aby z podnikání neplatili v této zemí pokud možno žádné daně. A proto budou podporovat ty partaje, které jim zajistí kýžený zisk. Tak zvaným "drobným akcionářům", to jest nám, nepatří v této zemi z velkých deníků a týdeníků vůbec nic. Tedy, pokud nepočítáme komunistické Haló noviny. Náš hlas nemůže být slyšet z principiálních důvodů, protože na tom nikdo nemá principiální zájem. Je zajímavé, že ukradená média zatím nechybí žádné politické partaji. Asi to také není v jejich zájmu, aby těch 90% deníků spravovaných finanční oligarchií a nadnárodními firmami bylo zákonem rozděleno tak, aby si aspoň trochu konkurovaly.
Faktický monopol v této zemi mají pravicově ovládaná média, noviny a deníky. Jistěže se tu a tam objeví zajímá zpráva nebo odhalení i v oněch kapitálově zaprodaných denících a webech. Zejména v regionálních vydáních, kde mají redaktoři dost volnou ruku a mohou se do lecčeho pustit. Ale stranická linie a celostátní zájmy určuje redakce a šéfredaktor listu. A tomu volají jiní páni. Vlastně ani nemusí. Jeho pero je nastavené na autopilota, protože jej vede podepsaný kontrakt a výše bankovního konta odpovídající míře novinářské odpovědnosti vůči zaměstnavateli. Pokud budeme chtít budovat občanskou společnost s vlivem na voliče, musíme začít tvořit a financovat nezávislá média. Jiná cesta není.
Převzato z Umlaufovin
