Cesta z Vysočan

Sally Anderson je americká spisovatelka, která v tuto chvíli bydlí a vyučuje angličtinu v Novém Bydžově.


Narodila se rodičům britského původu v Los Angeles v Kalifornii 13. března 1985, a protože má českou babičku, vždy se cítila stejně doma v Evropě jako v Americe.


Vyrostla v Santa Barbaře v Kalifornii, studovala na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz, kde obdržela titul Bachelor of Arts v oboru literatura/kreativní psaní(poezie).


V roce 2006 Sally studovala britskou literaturu na Londýnské univerzitě, přičemž pracovala ve vinárně a žila v Bloomsbury. Přitom pomáhala při redakční práci amerického internetového zpravodajství Huffington Post a také při úpravě a produkci výroční edice Famous Blue Raincoat od Jennifer Warnes.


V roce 2007 byla nominována na cenu California Poet Laureate pro studenty a absolventy. Její básně byly publikovány v časopise The Susquehanna Review a početných univerzitních tiscích. Provozuje blog www.poetinprague.blogspot.com

Cesta z Vysočan


I.

Byl to druh slunce, do nějž se můžeš dívat

těch není mnoho, zvláště tam, odkud jsem


S barvou tak hlubokou, že neoslní

jak pomeranč něžnou, jak krev z dlužních úpisů

jakoby bez chuti, bez pichlavosti


To slunce viselo jen pár vteřin na obloze

nad stěnou z jedlliček a tújí


A pak zmizelo stejně tiše, jako se předtím objevilo,

aby ozářilo náš páteční podvečer


II

Jela jsem na svém kole – řídítka zrezavělá

nachový lak loupal se z rámu


A kolem vůně z té chladné země

jak kdyby závan jara plížil se nedospělý


Je jako parfém, jímž žena provoní si

kolena, bedra, mezírku mezi ňadry


Takže jej ucítíš, když stojí za tebou

svlékne si tlustý svetr, a její bledá kůže náhle ji zdobí


A jakmile opětuješ tu něžnou výzvu, skloníš se k její tváři

pocítíš jaro, jež sladce poletuje v tom chladném vzduchu mezi vámi


III

Cestou domů bylo slunce jen lehce růžové, něco jako skvrna od rtěnky

míhající se na horizontu nad přímou a větrnou silnicí

kolem bíle omítnutých domů a šikmých střech s kouřícími komíny

A vedle dva malé rybníčky, těsně u sebe, povrch tak zamrzlý,

že oblázky klouzaly po hladině

Vím to, protože jsem jich pár hodila, abych viděla, co se stane

dunícím kamenům a ladným větvím uvízlým v ledu


Stromy se sklánějí jak koně, když se jdou napít

některé z břízek zametají led ve vánku

A to je má společnost, já znám tu osamělost otevřených polí

je hlasitější než všechny ulice měst, v nichž jsem kdy stála

***


Sally Anderson is an American writer currently living and teaching English in Novy Bydzov, Czech Republic.


Born to British parents in Los Angeles, California on March 13th, 1985, and with a Czech grandmother, Sally has always felt equally at home in Europe and America.


She grew up in Santa Barbara, California and received her Bachelors of Arts in Literature/Creative Writing (Poetry) from University of California at Santa Cruz. 


In 2006 Sally studied British Literature through University College of London, working in a wine bar and living in Bloomsbury. She has also helped with editing for The Huffington Post and assisted in design and production for Jennifer Warnes’s anniversary edition of Famous Blue Raincoat.


In 2007 Sally was nominated for the California Poet Laureate award for undergraduates and graduate students. Her poems have been published in The Susquehanna Review and numerous university publications. She has a blog at www.poetinprague.blogspot.com

The Road From Vysočany


I.

It was the kind of sun you can stare into

there aren’t many, especially where I’m from


The color too deep to cause a glare

a blood orange so soft you could swear

it would have no taste, and definitely no bite


The sun hung in the sky for only a few moments

above the Spruce and Tuje


Then it slipped away as quietly as it emerged

to light our early Friday evening


II.

I was riding home on my bike- handlebars rusted

the purple paint chipping from the frame


And there was a smell emerging from the cold earth

as if the seasons were changing, subtle


Like the perfume a woman dabs behind

her knees, lower back, or between her breasts


So you only smell it when she’s standing before you

removing a heavy sweater, suddenly her pale skin her only adornment


And as you follow the invitation to lean towards her face

you can smell Spring, sweet and clean resting on the cool air between you


III.

The road home was not even a dusty pink, something like a speck

of rouge flicked on the horizon. It’s a flat and winding road

past white plastered houses and sinking roofs with coal smoking chimneys


There are two small ponds, side, by side, the top layers so frozen

that small boulders silently skid across the surface

I know because I hurled a couple to see what would happen

clunking rocks and branches sliding across the ice, suddenly graceful


The trees bend like horses to drink

some of the low Birches brush the ice in the breeze.

And this is my company, I can tell you the solitude of an open field

is louder than any city street I have ever stood

© Sally Anderson, 2008

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments