Listopad 24, 2011
23. listopad 2011, předvečer Dne díkůvzdání, přinesl tři mimořádné zprávy. Jednou z nich byla zpráva o diskuzi k republikánské prezidentské kampani. Druhou zprávou bylo prohlášení ruského prezidenta o reakci jeho země na raketové základny Washingtonu obklopující jeho zemi. A tou třetí zpráva o neúspěchu aukce německých státních dluhopisů.
Protože „presstitutky“ nás neinformují o tom, co to znamená, dovolte mi, abych se o to pokusil já.
S výjimkou Rona Paula, jediného kandidáta z obou stran, který prokázal kvalifikaci pro to být prezidentem USA, je zbytek republikánských kandidátů ještě horší než Obama, prezident, za nímž stála celá země, ale který prodal americký lid zájmovým skupinám.
Žádný nově zvolený prezident, co lidská paměť sahá, dokonce ani John F. Kennedy, nebo Ronald Reagan, neměl tak mimořádný ohlas na svou volbu jako Barack Obama. Rekordní počet lidí čelil chladu, aby se zúčastnil jeho slavnostní přísahy. Několik mil kolem Mallu (National Mall je oblast mezi Lincolnovým památníkem, Kapitolem a Washingtonovým památníkem – pozn. překl.) zaplnili Američané, kteří nemohli vidět obřad jinak než na obřích obrazovkách.
Obama voliče přesvědčil, že ukončí války, zastaví porušování práva ze strany vlády USA, ukončí režim nelegálního mučení, zavře mučírnu na Guantanámu a pošle peníze daňových poplatníků spíše na skutečné potřeby amerického lidu než do kapes vojensko-bezpečnostního komplexu. Po nástupu do presidentského úřadu však Obama prodloužil a eskaloval neokonzervativní války Bushe a Cheneyho. Potvrdil útoky Bushova režimu na americkou ústavu. Nechal hospodářskou politiku USA v rukou Wall Streetu, očistil Bushův režim od jeho zločinů a naložil na bedra amerického lidu finanční náklady nezbytné pro zachování hospodářské prosperity ultrabohatých.
Někdo by si mohl myslet, že takto totálně neúspěšného prezidenta by mělo být snadné porazit. Vzhledem k této historické příležitosti postavila Republikánská strana před voliče překvapivě tak hloupou a hanebnou sbírku kandidátů, jakou Američané ještě nikdy neviděli, snad jen s výjimkou Rona Paula, který však nemá podporu vlastní strany.
V presidentské debatě, která se konala 22. listopadu 2011, se kandidáti, s výjimkou Rona Paula, ukázali jako sbírka nevzdělaných válečných štváčů, kteří podporují policejní stát. Gingrich a Cain řekli, že muslimové „nás všechny chtějí zabít“ a že „všichni budeme v ohrožení po zbytek našeho života“. Bachmannová řekla, že Pákistán, americký loutkový stát, „je něco horšího než existenční hrozba“. Bachmannová vůbec nemá ponětí o tom, co je to „existenční hrozba“, ale znělo to stejně tvrdě, jako další „intelektuálština“, od toho kandidáta, který předtím prohlásil dávno zaniklý Sovětský svaz za „současnou hrozbu pro Spojené státy“.
Naneštěstí pro Američany i svět, američtí voliči postrádají inteligenci a nemají povědomí o své situaci obyvatel policejního státu, aby volili Rona Paula, který je společně s Dennisem Kucinichem posledním obráncem americké ústavy. Zvolení jednoho z těch republikánských pitomců presidentem „jediné světové supervelmoci“ by přece jen mohlo být k něčemu dobré. Jakmile zbytek světa pochopí, že prst na jaderném tlačítku má válečnický idiot, měl by se zorganizovat a ukončit vysílání tohoto washingtonského hororu před tím, než zničí život na zemi. V době kdy se blíží státní svátek Den díkuvzdání, musí se každý vnímavý Američan, který sledoval debatu republikánských kandidátů na amerického presidenta, nebo si ji přečetl, zamyslet nad tím, za co by to měl vlastně děkovat.
Ruská vláda, která dává před vojenským využitím přednost používání svých zdrojů pro ekonomiku, právě rozhodla, že to nese příliš mnoho rizika pro mír. Ruský prezident Dmitrij Medveděv den před Dnem díkůvzdání v televizním projevu k ruskému lidu prohlásil, že pokud bude Washington pokračovat ve svých plánech na raketové základny, které obkličují Rusko, bude na to Rusko reagovat svými novými vlastními jadernými střelami, jež zaměří na americké základny a evropské metropole. Ruský prezident řekl, že ruská vláda požádala Washington o právně závazné záruky, že americké raketové základny nejsou určeny jako hrozba Rusku, ale že Washington odmítl takové záruky poskytnout. Medveděvovo prohlášení je zarážející. Co to znamená „pokud Washington bude pokračovat“? Americké raketové a radarové základny jsou již na svém místě. Rusko je již obklíčeno. To si Medveděv až teď uvědomil něco, co už je hotové?
Pomalou reakci Ruska a Číny na agresi Washingtonu lze pochopit pouze v kontextu zkušenosti obou zemí s komunismem. Utrpení Rusů a Číňanů pod komunismem bylo extrémní a myšlení části jejich obyvatel vnímá Ameriku jako ideál politického života. Tento klam stále ovládá mentalitu pokrokových myslitelů v Rusku a Číně. A právě to by mohlo být pohromou pro Rusko a Čínu, země, jež mají občany, kteří souznějí se Spojenými státy. Víra v důvěryhodnost Washingtonu se prolíná ruskou vládou, která by zřejmě, podle Medveděvova stanoviska, byla uklidněna „právně závaznými zárukami“ Washingtonu. Po obrovských lžích šířených Washingtonem v 21. století, jako jsou „zbraně hromadného ničení“, „napojení na Al-Kájdu“, „íránské jaderné zbraně“ neexistuje důvod, proč by měl někdo věřit „právně závazným zárukám“ Washingtonu. Záruka by neznamenala nic. Jak by mohla být vynucena? Taková záruka by prostě byla dalším podvodem ve snaze Washingtonu o světovou nadvládu.
Den před Dnem díkůvzdání také přinesl další mimořádný vývoj – selhání německé aukce státních dluhopisů, což je jedinečná senzace. Proč by Německo, jediný člen EU s poctivě vedenými financemi, nemělo být schopno prodat 35 % svých nabízených desetiletých dluhopisů? Německo nemá žádné dluhové problémy, a od jeho ekonomiky evropské i americké instituce očekávají, že ponese lví podíl na sanaci členských zemí EU, které finanční transparentnost postrádají. Obávám se, že odpověď na tuto otázku zní, že neúspěch aukce německých vládních dluhopisů byl pod taktovkou řídících orgánu USA a EU, zejména Evropské centrální banky a soukromých bank. Německo tím mělo být potrestáno za maření nákupu státních dluhopisů členských zemí EU Evropskou centrální bankou.
Německá vláda se snaží hájit podmínky, za kterých se vzdala kontroly nad svou vlastní měnou a vstoupila do EU. Tím, že trvá na právoplatnosti těchto dohod, stojí Německo v cestě ECB, která se chová stejně, jako americký FED a monetizuje dluhy vlád členských států. EU byla od počátku konspirací proti Německu. Pokud Německo zůstane v EU, bude Německo zničeno. Ztratí svou politickou a ekonomickou suverenitu a jeho ekonomika bude krvácet za fiskálně nezodpovědné členy EU.
A pokud se Řekové nepodrobují tyranii, proč by měli Němci?
Překlad: Aram
Převzato z Global Research
