Chov blbů domácích si získává stále větší a větší oblibu. Chovatelé drobného zvířectva jsou již unaveni obligátním chovem psů, koček, křečků, morčat, pavouků, brouků, rybiček, papoušků, kanárků, manželů, manželek, dětí a jiné havěti. Není tedy divu, že se jejich zájem obrací k nevšednímu chovu blbounů.
Aby byl chov blbounů domácích úspěšný, je nutné dodržovat určitá pravidla. Jedním z těch hlavních je to, že po blbounovi nesmíte nikdy vyžadovat vůbec žádnou inteligenci. Se zlou byste se potázali, a navíc byste sami zblbli. Čím více se snažíte, aby blboun nebyl blbý, tím více děláte blbce ze sebe samotného. Typický blboun se nafukuje, aby nakonec splasknul.
Jedinou výjimkou z uvedeného pravidla je tento článek. Nepoučuje blbouny, ale je určen pro budoucí historiky, kteří si nebudou schopni za žádnou cenu dovodit, proč naše civilizace tak náhle zanikla. Je to logické, neboť po apokalypse už nebudou žádní blbouni. Po zániku naší kultury nebude výroba blbounů známa, podobně jako my neznáme technologie, jakými stavěli staří Egypťané pyramidy. Není divu, vždyť sami nejsme schopni postavit ani pár kilometrů dálnic.
Chov blbounů domácích má své nesporné výhody. Kam takového blbouna dáte, tam obvykle zůstane. Sice nic nedělá, ale také nic nezkazí. Dělat dnes není ostatně nijak potřeba, neboť místo práce se obchoduje. Abyste si něco mohli koupit, musíte napřed něco prodat. Přidaná hodnota se dnes netvoří, protože ji vymyslel Karel Marx, což je známý zločinec, otec masových vrahounů, takových jako byl například VIL, JVS nebo DPH.
Existence blbouna domácího spočívá v jeho naprosté jednoduchosti. Je to obyčejná masa, břečka nebo kaše. Blbouni domácí vznikají z tvárného těsta, které zpracováváme manipulací. Blboun domácí je tak jednoduchý, že si vůbec neuvědomuje, že je blbý. Z toho důvodu je šťastný, a toto štěstí šíří kolem sebe. Každý má proto blbouny rád.
Kdyby nebylo blbounů, nebylo by ani trvale udržitelného růstu blahobytu. Bez blbounů by zhebla ekonomika a dokonce i demokracie. Bez blbounů by nebylo ani domácí štěstí. Proto bychom si měli blbounů vážit.
Blbost v našem světě narůstá, aby kulminovala, vykynula a nakonec se zhroutila, rozložila. Ano, ani blbouni domácí nejsou vyjmuti ze zákona vzniku, trvání a zániku. Zatímco člověk takovým poznáním trpí, nespornou výhodou blbounů domácích je, že si to neuvědomují. Proto jsou šťastní. Buďte tedy šťastní. A pokud se poznáváte jako blbouni, nejste blbouni. Netrapte se. Možná vás to poznání také potěší.
(Poznámka redakce: Aby se někteří naši čtenáři z vrozené blbosti neurazili, upozorňujeme, že „blboun“ je lidový název pro „knedlík“.)
