Co týden dal a vzal (23 / 2008)

Projde, neprojde, projde…
Prodám konstruktivního poslance. Zn. levně. Inzerát takového nebo podobného znění by si mohl dát do novin poslanec za ČSSD Miroslav Svoboda, proslavený zájezdem za radarem na Marshallovy ostrovy. Nechal se totiž slyšet, že by ČSSD, která se zatím staví k radaru odmítavě, měla tuto otázku znovu otevřít a nabídnout svůj souhlas s radarem výměnou za příslib změny v církevních restitucích, či ústupy v reformách. Pan poslanec buď definitivně zešílel, nebo ztratil poslední zábrany, ale v každém případě se jedná o ještě zoufalejší handl, než je nápad Jana Zahradila (ODS) směnit souhlas s radarem ze strany ČSSD za souhlas s Lisabonskou smlouvou ze strany ODS. Pokud se totiž v případě radaru a Lisabonské smlouva jedná v obou případech o omezení suverenity země, a navrhovaný handl v podstatě není nic jiného než nabídka, že ODS pomůže ČSSD omezit suverenitu ČR, pokud na oplátku ČSSD pomůže ODS omezit suverenitu ČR, potom v případě radaru a církevních restitucí se jedná o věci zcela nesouměřitelné, kde na jedné straně stojí dlouhodobý závazek, mající citelný dopad na suverenitu a bezpečnost ČR, se zásadním mezinárodním přesahem, a na straně druhé primárně vnitrostátní záležitost ekonomicko-kriminální povahy, která má dopad tak maximálně na naši sebeúctu, ale nikoliv na naši existenci.
 
Že je schvalování smluv o radaru zatím příběhem s otevřeným koncem, který se dost možná neobejde bez aktivní účasti Dalíka a „flexibilních konstruktivců“ z ČSSD, naznačuje nejenom angažmá poslankyně za Zelené Olgy Zubové v protiradarové řetězové hladovce (viz níže), ale i vyjádření ministra a poslance Ondřeje Lišky (rovněž za SZ), že pravděpodobně nepodpoří smlouvu o umístění amerického radaru.“ Liška navíc „chce s ratifikací smlouvy o radaru počkat do příštího roku po amerických volbách. Pak podle něj budeme mít jistotu, že také případný demokratický kabinet chce v tomto projektu pokračovat.“ A to je pravý opak toho, co by ráda „nadržená“ ODS.
 
Konec hladovky. Opravdu konec?
Aktivisté Jan Bednář a Jan Tamáš po 21 dnech ukončili protestní hladovku proti radaru. Hladovku ukončili, ačkoliv, jak sami přiznávají „jasný signál o referendu ani o ukončení jednání jsme nedostali. Nezačala ani opravdová otevřená demokratická diskuze, po které jsme volali.“ I když můj osobní názor je, že hladovka tím pádem tak trochu vyšuměla do ztracena, aktivisté se rozhodně za poražené nepovažují. Jejich hladovka sice skončila, pokračuje však symbolická řetězová hladovka, do níž se vždy na jeden den zapojí představitelé inteligence, politici i zástupci kulturní obce. Za svůj úspěch považují hladovkáři i to, že „na mezinárodní úrovni v tomto boji pokračuje například Dennis Kucinich, člen Sněmovny reprezentantů Kongresu USA, nebo kandidátka na prezidenta Spojených států za Stranu zelených Cynthia McKinney. Tady u nás v Evropské unii máme příští čtvrtek schůzku na toto téma s místopředsedkyní Evropského parlamentu Luisou Morgantini, která slíbila otevřít diskuzi na toto téma na půdě Evropského parlamentu.“
 
Jako první se do řetězové hladovky zapojili Petr Uhl, senátorka za ČSSD Alena Gajdůšková, poslankyně za Zelené Olga Zubová (to by bylo možno číst jako významný signál o budoucím hlasování o smlouvě v parlamentu), ale například i populární herečka Anna Geislerová. Její účast považuji za zvláště významnou, protože je to vlastně poprvé, kdy proti radaru jasně vystoupil někdo oblíbený a obecně známý, navíc herečka, a herci, jak známo, mají v Čechách velký vliv. Padá tak jeden z mýtů o tom, „že kdo za něco stojí, je pro radar.“ Nedělejme si totiž iluze o tom, že jméno takového Jana Kellera většině obyvatel ČR vůbec něco říká.
 
S každým, kdo se hladovky účastí, se koná chat. Dovolím si ocitovat několik odpovědí právě herečky Geislerové, a to především proto, že se nejedná o intelektuála ani politika, zvyklého formulovat politická prohlášení, ale o člověka, jehož odpovědi jsou sice prosté až naivní, ale přesto míří přímo k jádru věci.. „(…) fakt je že já hladovku uplně neuznávám.v něčem je taková trucovitá .osobně mám radši demonstrace ,monstrace a megafony.a i proto sem si vzala den na rozmyšlenou.ale já radar nechci a nechci mít pocit že mnou volení politici se mi smějou do ksichtu už uplně ve všem.je to k vzteku a bezmoc je nesnesitelný stav takže ten den hladovky je vlastně minimum který ráda udělám“ vysvětluje Geislerová, proč se do řetězové hladovky zapojila. Na nadšení (údajného?) KSM, že „i kulturní fronta jde s nimi“ proti radaru, reaguje Geislerová: „no řekněme si to upřímně nejdu s vámi ale tak nějak bokem a okolo vás.já vás nepodporuji ani omylem ale zkrátka se naše názory setkaly.rozhodně nejdu s vámi ani kdyby jste mi rudou září máváli před očima.“ To je ta nejlepší možná odpověď na křečovitou snahu stoupenců radaru označil odpor za nepřijatelný, protože proti jsou i komunisté.
 
Do věci radaru se vložil i známý reportér týdeníku Respekt Jiří X. Doležal, ovšem způsobem, který vzbuzuje vážné pochybnosti o tom, zda neztratil poslední zbytky soudnosti – začal totiž držet hladovku za radaru. Nedávná „žranice za radar“ byla sice trapná, ale nepostrádala jistého smyslu, protože byla opakem hladovky stejně, jako jsou cíle stoupenců radaru opakem cílů jeho odpůrců. Ale držet hladovku za radar? Hladovka je specifickým způsobem nátlaku na vládu, aby změnila své rozhodnutí. Je-li vláda odhodlána radar prosadit, co na tom chce Doležal měnit, když chce to samé? Na koho chce tlačit a k čemu ho dotlačit? Doležalova hladovka nedává smysl, velmi se však hodí k jeho image provokatéra a pozéra.
 
Kaleidoskop
A hladovět bude JXD asi ještě dlouho, protože jak prozradil premiér Topolánek v rozhovoru pro MF DNES: „Jedna smlouva ještě není hotová kvůli různým pohledům na daně. Condoleezza Riceová by je měla přijít podepsat, a v tuto chvíli není ještě přesně stanovený termín, ale není už daleko.“ O tom, že si je premiér plně vědom toho, jak kontroverzní téma radar je, a jaký názor mezi lidmi převažuje, svědčí následující vyjádření: „Pak samozřejmě nepůjdeme do ničeho, co by ohrozilo ratifikaci těch smluv. (…) Předpokládám však, že se to odehraje až po krajských volbách.“ Premiér nevylučuje, „že ratifikace neprojde parlamentem.“ To je možná důvod, proč americká strana s podpisem smluv zdá se nespěchá. Neúspěch je to poslední, co Američané potřebují, tak proč by měli riskovat blamáž?
 
Peníze na „vysvětlovací“ kampaň byly zřejmě vyhozeny oknem, protože jak hlásí CVVM, odpůrců radaru opět přibylo. Podíl odpůrců je tak nyní na 68%. Vláda buď přecenila svoji autoritu, nebo vážně podcenila své poddané, každopádně má velký problém – jak získat pro radar alespoň zdání legitimity? Na výhrůžky a lži totiž lidé zjevně nezareagovali tak, jak vláda očekávala, jenže nic jiného vláda neumí. Existuje tak reálná obava, že se lži, dezinformace a zastrašování ještě vystupňují ve snaze získat lidi „pro“ radar. Jak že to říkal císař Nero neblahé paměti? Jen ať si mne nenávidí, hlavně když se mě bojí.
 
K přeskupení sil došlo v Brdech na kótě 718. Greenpeace tam vyhlásili svůj vlastní stát Peaceland a vojenská policie prostor uzavřela a nikoho tam již nepouští, k vyklizení kóty nicméně zatím nepřistoupila. Osud radaru se tímto posunul do další fáze, protože jak oznámila mluvčí Greenpeace: „Amerika už nemůže o umístění radarové základny jednat s Českou republikou, ale s republikou Peaceland.“ Jak bude na tento pokus o iredentu reagovat česká vláda zatím není známo, má však do jisté míry svázané ruce svým nedávným precedentním rozhodnutím ve věci stejně (ne)legitimního samostatného Kosova.
 
První komplexnější zmínky o tom, co vlastně smlouva s USA obsahuje, nabízí vládní dokument, který mají k dispozici Britské listy. S největší pravděpodobností se jedná o stejný zdroj, ze kterého před časem čerpalo i Aktuálně.cz. Bohužel je to stále dokument vágní a mlhavý, ze kterého se nedá vyčíst nic víc, než obecné proklamace.
 
Ovšem ani Američané neprojevují pro „záchranu civilizace“ takové nadšení, jako se snaží vláda naordinovat Čechům. Alespoň o tom svědčí článek v L.A. Times, výmluvně nazvaný Neomluvitelné plýtvání (originál zde), který si klade nepříjemnou otázku: „Obrovský americký obranný rozpočet je iracionální, nákladný a nebezpečný. Proč se nestal předmětem volební kampaně?“

Přejít do diskuze k článku