A popravdě řečeno, skutečnost, že Polsko se dohodlo s USA na umístění protiraketové základny, za nejzávažnější událost minulého týdne nepovažuji. Vše k tomu již dlouho směřovalo a čekalo se vlastně jen na to, zda Američané kývnou na polský požadavek posílit polskou protivzdušnou obranu raketami Patriot. Američané nakonec souhlasili a podle médií: „USA ustoupily požadavkům Polska a dohodly se s ním na umístění protiraketové základny. Podle agentury Reuters Washington slíbil Polákům větší ochranu včetně rozmístění protiletadlových střel Patriot." Je ovšem otázka, zda se jedná skutečně o ústupek, protože Patrioty nemají být přímo polské, ale v Polsku mají být pouze dislokovány baterie Patriot s americkou obsluhou. USA tak v Polsku de-facto získají základny dvě!
Jak dále sdělil jeden ze zdrojů z Tuskova kabinetu: „Tato dohoda bude obsahovat deklaraci americké vojenské spolupráce v případě napadení Polska třetí stranou." Toto ustanovení by mohlo teoreticky vyvolat odpor vůči smlouvě v samotných USA, protože nemalý počet občanů USA i některých amerických politiků trpí podivným stihomamem, ve kterém nevnímají sami sebe jako předního světového agresora, ale jako oběť své vlastní ušlechtilosti, ve které se vždy nechají v důsledku spojeneckých smluv zatáhnout do cizí války. Stylizace agresora do role oběti a obviňování napadeného z agrese je vůbec dnes velmi rozšířené.
Událostí prvořadého významu je „dvoudenní válka" na Kavkaze mezi Ruskem a Gruzií, vzplanuvší z dlouho doutnajících sporů o Jižní Osetii (a do které se následně zapojila rovněž separatistická Abcházie). Tento relativně vzdálený konflikt s radarovou stanicí v Brdech nesouvisí jen zdánlivě – ve skutečnosti byl okamžitě využit k masivní proradarové propagandě, která se nese (čas přítomný, protože stále pokračuje s neztenčenou intenzitou) na vlně protiruského šovinismu a vypjaté antiruské hysterie, která si v ničem nezadá s plamennými projevy Josefa Goeblese.
Sdělení, které se nám propaganda snaží natlačit do hlavy, je prosté: „Podívejte se, čeho jsou Rusové schopni. Radar tu musí být co nejdříve, jinak nemáme šanci Rusům čelit." Dvě skutečnosti, totiž že válku začala Gruzie, aspirující na členství v NATO a hostící stovky amerických poradců, stejně jako to, že Ruský protiútok byl veden především pozemními silami, proti kterým je PRO zhola k ničemu, nejsou našimi médii příliš zdůrazňovány, vlastně jsou spíše zamlčovány.
Konfliktu na Kavkaze okamžitě využili Poláci, kteří na rozdíl od nás mají alespoň nějaký pádný důvod k tomu, proč být ve vztahu k Rusku obezřetní, ke zdůvodnění uzavření smlouvy s USA o umístění raketové základny. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o něco víc než vhodnou záminku, protože je těžké si představit, že jednání, která trvají dlouhé měsíce, by byla tak náhle ukončena bez toho, že vše potřebné již bylo připraveno a dojednáno. (Že by byl konflikt ze strany USA záměrně zinscenován, aby podpořil vyjednávání o rozvinutí PRO do Střední Evropy, je přece jenom asi příliš divoká spekulace.)
Bohužel, opět se potvrzuje, že plány na expanzi vojenské přítomnosti USA do Střední Evropy představují více než co jiného fatálně nebezpečnou eskalaci napětí a rozpoutání dalšího kola závodů ve zbrojení. Rusko zvažuje vyzbrojit baltskou flotilu jadernými zbraněmi, jako za studené války. Podle agentury: „Opatření má být odpovědí na americké plány umístit v České republice a Polsku svůj protiraketový obranný štít." (Všimněte si prosím, s jakou důslednosti je o PRO našimi médii referováno jako o obranném zařízení, přestože je stejně dobře možné jej využít pro účely ofenzivní.) Těžko se Rusku divit, spíše je s podivem, jak dlouho Rusko vydrželo být vzhledem ke své znovuobnovené síle a smyčce erických základen, stahující se kolem jeho hranic, zdrženlivé.
I kdyby byl radar nakrásně schopen jisté nebezpečí eliminovat, hrozby, které sám generuje, jej několikanásobně předčí.
