Americký senát odhlasoval 165 miliard dolarů na další financování Bushových válečných agresí proti Afghánistánu a Iráku až do příštího jara. USA jsou na mizině a topí se v hlubokých dluzích, proto si každý dolar z oněch 165 miliard musí vypůjčit. Američtí spotřebitelé jsou rovněž na mizině a hluboko v dluzích. Jejich nulové úspory znamenají, že každý dolar ze 165 miliard bude muset být zapůjčen od cizinců.
„Jediná světová supervelmoc“ je tak na mizině, že už nemůže ufinancovat vlastní války. Každý další dolar, který neodpovědná Bushova vláda vyprosí od cizinců, vytváří větší tlak na znehodnocení dolaru. Během osmi promarněných a rozhazovačných let Bushova režimu ztratil kdysi mocný americký dolar asi 60% ze své hodnoty proti Euru. A ještě více ztratil dolar z hodnoty vůči zlatu a ropě.
Než začal G. W. Bush se svými útočnými válkami, stála ropa 25 dolarů za barel. Dnes je to 130 dolarů za barel. Část tohoto nárůstu může být výsledkem splašených spekulací o budoucí trhy. Nicméně hlavní příčinou je eroze hodnoty dolaru. Ropa je skutečná a narozdíl od papírových dolarů jsou jí omezené zásoby. Současně s masivním americkým obchodním a rozpočtovým deficitem se hromadí počet dolarových obligací, což znovu žene dolar dolů. Pokaždé, když vzroste dolarová cena ropy, zvýší se deficit americké obchodní bilance a vyžaduje další zahraniční financování americké spotřeby energií.
Bushova administrativa dokázala zvýšit účet za dovoz ropy ze 106 miliard dolarů v roce 2006 na 500 miliard dolarů o 18 měsíců později. Celá tato částka musela být vypůjčena v cizině. Bez zahraničních peněz nemůže americká „supervelmoc“ financovat svůj import ani operace své vlády. Jak rostou ceny ropy, nemohou stále chudší Američané platit své zimní účty za teplo. Vojenské výdaje Senátu tak přinášejí další dotace na teplo zvětšující se americké armádě chudých. Zvyšující se ceny energií ženou nahoru ceny produkce a transportu veškerého zboží, ale americké příjmy nestoupají, s výjimkou extrémně bohaté vrstvy. Mizící hodnota amerického dolaru, která žene ceny ropy a zvyšuje obchodní deficit, tlačí i na zvýšení dotací na teplo a zvyšuje rozpočtový schodek.
Ropa byla důvodem Bushovy invaze Iráku, ale realizace tohoto plánu však měla očividně opačný účinek. Ropa nestoupla v ceně dvakrát nebo třikrát, ale pětinásobně. Američtí političtí vůdci si buď neuvědomují, jak Bushovy války ničí ekonomickou stabilitu naší země a permanentně snižují životní standard Američanů, nebo je jim to prostě jedno. McCain říká, že umí vyhrát válku v Iráku v dalších pěti letech a mezitím „zastavit“ Rusko a Čínu. Hillary říká, že ona „vymaže“ Irán. Obama se nemůže rozhodnout, zda je pro válku nebo proti ní.
Hromadící se neschopnost Bushova režimu platit vlastní účty znamená pro Američany to, že v budoucnu omezí americká vláda slíbené výdaje a bude dále ožebračovat lidi. Více než před rokem oznámil The Nation, že Bushova vláda žongluje s „výdaji na veterány“, když přisuzuje následky vážných válečných zranění „osobním zdravotním potížím“, aby nepřiznala veteránům slíbené náhrady. Předchozí prezidenti omezili sociální výdaje jejich zdaněním (daně na daň) a úpravami těchto nákladů zeslabovali inflaci.
Příští prezidenti budou muset omezit důchody, aby docílili minimálních sociálních výdajů. Právě teď se zoufalý Bushův režim snaží omezit výdaje na zdravotní péči pro chudé a bezmocné. Republikánská strana je ochotná financovat válku, ale všechno ostatní považuje za zbytečnost. Válečná neocon strana ničí ekonomickou prosperitu amerických občanů. Bude heslo „válka v zahraničí a chudoba doma“ sloganem pro republikánskou listopadovou volební kampaň?
Zdroj: Counterpunch
Překlad Samantha
