Listopad 01, 2010
Tak (sloupkař Washington Post – pozn. edit.) David Broder má starosti! Stav hospodářství v Americe nabízí „skličující obrázek“, který by v roce 2012 mohl být překážkou presidentu Obamovi ve zvolení do druhého funkčního období. (Také představuje „skličující situaci“ pro miliony Američanů, kteří sice nejsou prezidenti, ale fandí Davidovi)
Jak může Obama „využít síly, které by mohly být podnětem k novému růstu“? Jistě, existuje „síla hospodářského cyklu", ale „ekonomové se ji snaží analyzovat“, takže Broder nechce příliš otálet s čímkoli, co by mohlo být na tomto poli učiněno. A zatím už možná někdo zvážil – co já vím – třeba vybombardování denního světla z Íránu?
Co jiného by totiž mohlo zapůsobit na ekonomiku? Odpověď je nasnadě, její následky jsou však strašlivé. Válka i mír přece mají na ekonomiku vliv.
Podívejte se zpět na F. D. Roosevelta a Velkou hospodářskou krizi. Co ukončilo tuto ekonomickou krizi? Druhá světová válka.
A právě takhle by mohl Obama zvítězit. S velkou republikánskou podporou v Kongresu by se vypořádal s drzými jadernými ambicemi Iránu a mohl by strávit velkou část roku 2011 a 2012 organizováním konečného zúčtování s mulláhy. To mu politicky pomůže, protože opoziční strana na to bude tlačit. A když se bude stupňovat napětí, a my urychlíme přípravy na válku, ekonomika se začne zvedat.
Páni! Šmankote, to bude jízda! No, a teď vážně. Je tady totiž jedna legrační záležitost – po celou tu dobu hospodářského poklesu jsme byli pekelně angažováni ve dvou válkách. Myslím, že jsem o tom už i někde četl! Jak se ukazuje, neexistují neutrální schodky. A co víc, jsou nesmírně efektivním prostředkem k odsávání zdrojů. A první zdroj, který se povedlo odsát, je náš vojenský personál, který strávil posledních deset let na dlouhém vyčerpávajícím nasazení. Je to k podivení: Člověk si říká: s kým to vlastně chceme „urychlit přípravy na válku“? Nevypadá to, jako bychom měli nekonečnou zásobu vojáků, ze kterých bychom si mohli vybírat.
A nevím, jestli David Broder sleduje aktuální události, řada z nich byla dovedně hlášena v novinovém plátku zvaném The Washington Post, ale nové a vznikající ohrožení, které odčerpává naši pozornost a zdroje, přichází z Jemenu – nepokojného státu, kde nejnovější a nejúžasnější frakce al Kájdy testuje své operační schopnosti a naši obranu.
Dejme tomu, že přesto máme nějaké obrovské množství vojáků dispozici, nebo že Obama může přesvědčit „opoziční stranu“, abychom zanechali všeho našeho úsilí v Afghánistánu proto, abychom se mohli pustit do této nové skvělé války proti soupeři s podstatně lepší státem řízenou armádou, než jaké jsme čelili v Iráku a v Afghanistánu. Jaký nám to přinese ekonimický prospěch? Nebude to nic moc, tvrdí Matt Yglesias:
„Ekonomika je v tom velmi ošidná. Je sice PRAVDA, že čisté zvýšení vládních výdajů může zvýšit hospodářský růst. Jak však poznamenává Dean Baker, je zbytečné vést válku, aby se zvýšila potřeba vládních nákupů: ‚Pokud výdaje na válku zajistí pracovní místa a zvednou ekonomiku, potom totéž mohou učinit výdaje na silnice, zateplování domů nebo vzdělávání našich dětí.‘ Jde o to, že cokoliv, co dá do pohybu skutečné zdroje, přispěje k boji se zahálkou a nezaměstnaností. Musí se však mobilizovat skutečné zdroje na výrobu něčeho skutečně užitečného.
Měla by být zvážena velmi reálná možnost, že válka s Íránem povede k poklesu na straně poptávky kvůli šokujícímu růstu cen energie. A co je ještě horší, válka nepřinese nic dobrého dětem ani ostatním živočichům! Možné válečné stimuly by zahrnovaly pouze stupňování vojenských výdajů, které by ovšem vůbec nepřispěly k ničemu s novým zařízením, zaměstnanci a tím samým hospodářským dopadem, ale nemusel by nikdo umírat.“
Je tu také tento drobný problém. Pokud totiž Írán směřuje po cestě, jež má skončit funkční atomovou bombou, pak Teherán přeměněný na terč podnítí mulláhy k tomu, aby usilovně zvýšili své tempo k dosažení cíle. A zvýšená bojechtivost Obamovy administrativy pošle íránské disidenty zpět do náručí současného iránského režimu.
Tohle je šílený nápad! A co je na tom vyloženě znepokojující – že přichází od vědátorů, kteří kážou, že by zákonodárci měli dosáhnout dohody obou stran tam, kde se dobré zásady podřídí čemukoliv, co by mohlo získat 80 mandátů v Senátu. Jestli je provedení vojenského útoku na Irán jednou z mála možností, o nichž se Broder domnívá, že při ní může být dosaženo takového typu spolupráce, pak skutečně máme nefunkční vládní systém…
Redakčně kráceno
Převzato z Huffington Post
Překlad: Clair
