Kdysik davno, a nebylo to vlastně až tak davno, visel v hospodě obraz cisařa pana. Pokud teda na něj nesraly muchy. Vlezli ste do knajpy, ze stěny na vas čuměl ten stary chlop, tlusta kelnerka vam deset minut čepovala pivo, a všude byl klid a mir.
Potom zmizel mir. Nedluho pote zmizel ten stary chlop. Nahradil ho jiny stary chlop, ale ten už obvykle nevisel, na stěně zustal enem zaprašeny ram obrazu. A pak, někdy, a nebylo to vlastně až tak davno, zmizel aji klid.
Kohosik napadlo, že misto teho zaprašeneho ramu stareho chlopa da jakusik bedynku. A tak dneska, když vlezete do hospody, tak tam sedi servirka s tupym vyrazem. A na celu hospodu řve idyjotske radyjo, z kereho vam dvacetilety idyjot rozjuchanym hlasem haleka, jak je na světě krasně optymistycky.
Anebo vlezete do lokalu, u stolu sedi tlupa mutantu, keři bez jedineho slova po cele hodiny tlemi na stupidni vysilani fotbalu, hokeja, golfu, kurlingu, zprav, serijalu nebo jinych stupidyt. Obvykle ma největši idyjot před sebu dalkovy ovladač, kerym přepina každe tři minuty jeden program za druhym, jestli nahodu nenajde větši hňupinu, než na keru pravě všeci tlemi.
Anebo vlezete do kavarny, sednut neni kaj, bo u každeho stola sedi intelektualka, před sebu kolufantusprajt, draty v hlavě, a na stole počitač, laptop, tablet, mobil*. Nehodici se škrtněte. A z reproduktora posluchate duc duc duc.
Až budu raz velky, tak si kupim hospodu. Na stěně bude viset obraz teho stareho chlopa. A klidně na něho možu srat muchy. Bo všude bude klid a mir. A na to pivo si rad tych deset minut počkam…
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, hospoda Na Rožku, Vřesina
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
