Demogracií milovaní teroristé

Po internetu běhá video s prohlášením Hillary Clintonové, že Američané si al-Kájdu vyrobili. K čemu už ta neoconská členka útočného hrotu armády údajně bojující proti nepříteli, kterého si sama vytvořila (imperiální klasika), nenašla odvahu, je konstatování, že americké a západoevropské elity, od jejích počátků v Afghánistánu před cca 30 lety, nikdy nepřestaly al-Kájdu financovat, umožňovat její operace, přesouvání bojovníků i se zbraněmi z jednoho imperiálního bojiště na druhé, i její přežití jako prostředek k destabilizaci suverénních států. Ostatně, její přiznání není nutné, důkazů o pravdivosti tohoto tvrzení je nepočítaně.

Je zřejmé, že jedenáctiletá Válka proti teroru, co změnila k nepoznání celý Západ a kterou provozuje Spojenými státy vedená koalice ochotných vyjít vstříc jakémukoli zájmu Izraele, není směrována proti al-Kájdě. Naopak, autoři projektu Globální války proti terorismu využívají al-Kájdu a další teroristy jako své pěšáky pro špinavou práci NWO. „Politický islám“, v mediálně neuvěřitelně lživé podobě, stejně tak jako instalace „Islamistického státu“ do sekulárních prostředí zájmových států politického sionismu je integrální součástí zahraniční politiky pilířů Impéria, tedy i USA. Zejména USA a Velká Británie se financováním a logistickou podporou teroristů staly teroristickými státy. Válka proti teroru se ukazuje být tím, čím se skutečnosti je – ďábelským nástrojem dobytí světa prostřednictvím kombinace vnitřní destabilizace a zahraniční intervence s cílem „změnit režim“ stojící v cestě světových elit. Pro třetí světovou válku je třeba stvořit nepřítele s velkým N. Stud a snaha po integritě, či alespoň iluzi korektnosti zmizely.

Následník Killary v americkém ministerstvu zahraničí, John Kerry, nemá jen přímou odpovědnost a nepodílí se pouze na vraždění sesterské teroristické firmy al-Kájdy pod jménem al-Nusrá, jako ministr zahraničí USA též porušuje antiteroristické zákony „své“ země. Kdyby někdo sebral odvahu ho obvinit, musel by být americký ministr zahraničí ze zákona označen za „terror suspect“ (podezřelého z terorismu). Ale nikdo ho neobviňuje, protože provozovat terorismus v zájmu jednoho procenta globálních elit je nový NORMÁL. Že je syrská al-Nusrá na černé listině teroristických organizací právě Ministerstva zahraniční USA? To naprosto nepřekáží tomu, aby to samé ministerstvo cpalo peníze a munici právě jí. Svět politicky-korektní propagandy apeluje na boj s terorismem tu i onde, strach ulice z terorismu je nutno stále bostonsky občerstvovat, ale v tom reálném světě servisní elity Západu ten samý terorismus provozují. Schizofrénie? Čí? V Orwellově světě obráceném vzhůru nohama, kde pravda je lež a ministerstvo lásky plodí nenávist – jsou bojovníci s Osou zla teroristy sami. Vraždí oblíbenou metodou banksterů, jimž dnes patří korporátní stát – (cizíma) rukama profesionálních vrahů pod virtuální standartou s nápisem „Responsibility to Protect“ (odpovědnost chránit, též známá pod zkratkou R2P). Chránit koho či co? Teroristy? Nájemné vrahy? Právo zabíjet lidi z dronů? Ale všichni demograti , profesionální lidsko-právní experti a multikulturisté, agenti orwellovské pravdy a lásky chodí kolem hromady důkazů nelidskosti, jako by neexistovala. Svoboda, spravedlnost, prostor pro život jen pro někoho a podle globální bilderbergské normy. Ve jménu demokracie a svobody. Kdo vlastně bojuje, s kým a proč – za naše peníze v té Válce proti teroru?

A je v té hře stínů, lží a podvodů Amerika sama? Vůbec ne. Britská vláda svými činy defamuje vše, co má oficiálně na vývěsním štítu. Již dva roky otevřeně financuje a zásobuje zbraněmi džihádisty, nájemné zabijáky v Sýrii a nestydí se veřejně lobbovat za svoje žoldnéřské bandy vrahů na mezinárodním fóru, legalizovat svoji práci na destabilizaci celého Středního Východu. V Libyi sehrála svoji špinavou hru rychleji, než si stačilo obyvatelstvo uvědomit, že největšími teroristy nejsou Kaddáfí a jeho spolek, ale ctihodné společenství všehoschopných v NATO, USA, Británii, Francii a OSN, které, rukou nerozdílnou, činily ze vzduchu i na zemi vše pro to, aby organizace LIFG (Libyan Islamic Fighting Group), dlící po léta na 5. straně seznamu filiálek al-Kájdy v Africe sestaveného britským ministerstvem vnitra, svrhla legitimní vládu suverénní země v rekordně krátkém čase a rozkradla v čase ještě kratším. Každý si přišel na své – před 350 miliard USD libyjských státní rezerv držených na účtech v Západní Evropě a USA Libye už nikdy neuvidí, 144 tun monetárního zlata taktéž. Inu životabudič globálního finančního sektoru, ale na jak dlouho?

Po celém světě kolují obrázky Johna Kerryho v přátelském objetí s představitelem al-Kájdy Moazem al-Chatíbem. Kerry veřejně prohlásil, že podporuje otevřené, legální dodávky zbraní těmto teroristům. Celý svět, a to i přes mainstreamové filtrování zpráv, může dnes na severu Sýrie na vlastní oči sledovat zvěrstva těch šekelových bojovníků demogracie, pochopit, kam to všechno vede i pokud jim zkušenosti z Libye nic neřekly. Chaos a násilí, kterému Západ dodal svého člověka a jmenoval ho „šéfem opozice“ – al-Chatíba, extremistického a fanatického klerika. Tento fanatik politického islámu, zastánce práva šaría a principiální odpůrce všeho, co dělá Západ Západem, je ve vyvolených mediálních zdrojích znovu a znovu portrétován jako umírněný vůdce opozice. BBC šla tak daleko, že o něm prohlásila, že nemá spojitost s žádnou z opozičních sil, vždy hlásal politický pluralismus a je zásadním odpůrcem sektářských bojů a násilí. V tom duchu al-Chatíb i vystupuje na obrazovkách a plní tak svoji mediální úlohu.

A jak je to ve skutečnosti, protože kecy tlampačů pánů světa jsou levné a činy hovoří? Tato hvězda demogracie se dobrovolně, bez nátlaku přiznala ke svému souznění s cíli al-Kájdy v prosinci 2012. Mimo jiné al-Chatíb požádal US vládu, aby al-Nusru odstranila ze seznamu teroristických organizací. V rozhovoru pro Reuters připustil, že v řadách „syrských“ teroristů jsou i skupiny velmi rozporuplné a v zahraničí nepřijatelné (al-Kájda, mimo jiné), ale to by podle něj nemělo nikomu vadit, protože všechny zbraně dodávané Západem TEĎ slouží společnému cíli-svržení tyranova kriminálního sekulárního státu. al-Chatíb tak předjímá, že Západu je jedno, kdo bojuje proti Asádovi – extrémisté, žoldáci teroru z celého světa – od lybijských hrdlořezů, přes kuvajtskou cizineckou legii, po tvrdé chlapíky podzemí Iráku, všichni jsou vítáni, neb účel světí prostředky. Stali se bojovníky svobody a proponenty libyjské současnosti v  Sýrii. A to přesto, že za sebou mají likvidaci desetitisíců Američanů, Britů a dalších žoldnéřů NATO v Iráku i AfPaku.

Zcela nedávno, zjevně unaven nedostatečnou vstřícností Západu, si Al-Khatib dovolil prohlásit v interview Washington Post, podle reportéra velmi zlostně: „Apeluji na Západ, aby zajistil svými ozbrojenými silami humanitární koridor pro zásobování sil opozice v obklíčeném městě Homs. Rebelové jsou unaveni a otráveni západními výhradami k tomu, že v řadách opozice bojuje mnoho extrémistů. Upozorňuji na to, že společným nepřítelem je Asadův režim, ale některé zajímá jen délka plnovousů bojovníků na straně opozice. Žádní teroristé na světě, co jich je, nejsou tak krutí jako jsou ti, kteří tvoří Asadův režim.“ Al-Chatíbova minulost fanatického islamistického klerika, jeho veřejná podpora i přiznání k afiliaci s al-Kájdou, jeho akceptování a podpora zvěrstev v Sýrii nehnou brvou Johna Kerryho a jeho nohsledů. Antiteroristická legislativa všech významných zemí Západu hovoří zcela jasně: „Jakákoli osoba nebo organizace, která poskytuje materiální podporu pro vyjmenované teroristické organizace, se dopouští zločinu.“ Ergo, Kerry, Hague a další podporovatelé světového terorismu jsou kriminálníky dle platného práva.

Syrský prezident Asad, s poukazem na veřejná prohlášení a skutky vůdců Západu, přirovnal dnešní dění na Západě ke kolapsu morálky. Západní aktivity v Sýrii označil za hašení požáru petrolejem, kdy hasič je sám žhářem. Poukazuje přitom na veřejně dostupné dokumenty s důkazy o přípravě režimní změny v Sýrii od roku 2007. Dokumenty prokazují mezinárodní spiknutí západních elit, v jejichž plánu na destabilizaci Sýrie bylo od počátku uvažováno s nasazením profesionálních teroristů z celého Středního východu s využitím logistických a materiálních kapacit celého Západu, a to ne pro instalaci demokratického zřízení, ale jako likvidaci spojence Ruska a Iránu. Teprve po Sýrii totiž může přijít na řadu Irán.

V Sýrii se de facto bojuje proti Libanonu (Hizballáhu) a šíitskému Iránu, zprostředkovaně proti Rusku. Jeho námořní základna v Tartusu hyzdí Mare Americanum, dříve Mare Romanum. Sýrie stojí v cestě kazatelům „Velkého Izraele“. A kdo stojí proti Izraeli, zhyne v plamenech, neb Jahve to tvrdí a je to bůh nemilosrdný a krutý. A Západ umírá v jeho službách. Ke stejnému závěru míří i nositel Pullitzerovy ceny a slavný US komentátor Seymour Hersh. A toho z nesympatií k izraelským zájmům podezřívat nelze. Hersh už v roce 2007 publikoval v časopisu New Yorker článek “The Redirection” (Změna směru) a následně ve Wall Street Journalu článek pod názvem “To Check Syria, U.S. Explores Bond With Muslim Brothers” (K tomu, aby získali kontrolu nad Sýrií, USA testují svoje vazby s muslimskými bratry). Hersh, známý skvělými informacemi od vysoce situovaných zdrojů v politice i zpravodajských službách, hovoří zcela bez zábran a jasně o plánech na rozvrat Sýrie jako sekulárního státu a o západním financování sektářských extrémistů s přímými vazbami na al-Kájdu. Už v roce 2007 věděl, že skutečným cílem je Irán. To, o čem psal v roce 2007 jako o plánu, je dnes odpudivou, amorální a často bestiální skutečností. Počet syrských obětí Západem vyprojektovaného útoku na stabilní sekulární stát už přesáhl 70 tisíc.

Dr. Paul Craig Roberts k tomu říká: „Libanonský Hizballáh, podporovaný Sýrií a Iránem, zabránil Izraeli v konfiskaci, zcizení jižního Libanonu s cílem získat právo na důležité vodní zdroje, předurčené mu údajně samotným Bohem. To je ten důvod, proč my, Američané i další loutky politického sionismu, máme zničit jak Sýrii, tak Irán, aby se dosáhlo izolace a zničení Hizballáhu a Izrael dostal grátis svoji vodu a svůj sen o Velkém Izraeli.“ S důsledky se počítá. Následnou válku bude Západ bojovat zase za Izrael, kvůli Izraeli a zájmům jeho vlastníka, ale bez Izraele. Cizíma rukama a na cizí účet. Tak vychytralé, jak my jsme hloupí.

Tisíckrát lze skutečnost „odmítnout“, tisíckrát lze zalhat, tisíckrát lze něco zapřít, tvrdit, že důkazy spiknutí, ilegální a kriminální činnosti neexistují. Ale realita je někde jinde. Syrskou genocidu, krutosti, hony na lidi, odstřelovače, zneužití uloupených chemických zbraní ála Sarajevo, hromady mrtvol nevinných lidí, ty obejít nelze. Ani miliony uprchlíků. Obžalovávají svým utrpením a koncem své vrahy a jejich peníze. Včera to byla Libye, dnes Sýrie, zítra Irán, pozítří… Třeba vy. A co si počít pak, s importovaným vousáčem a kalašnikovem na dvorku?

Staří vyprávěli, že se kdysi bojovalo u Madridu za Prahu. Obávám se, že dnes se bojuje za Prahu u Damašku, Homsu a Aleppa – a dopadne to pro nás stejně… třetí Pikovou velkou válkou. Válkou civilizací – pro ještě větší moc nejmocnějších, pro peníze.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments