Na LW se mi dostalo nelichotivého hodnocení v souvislosti s mým minulým článkem o blížící se demografické katastrofě. Ale souhlasím s tím, že to chce více faktů a méně blábolení.
Není to autorova chyba, že z celkem jasných čísel nerozpozná katastrofu, proti níž je globální ohřev (tedy, pokud existuje) a ekonomická krize směšnou epizodou. Na vině je způsob myšlení humanitně zaměřených lidí, kteří hledají svého guru a myšlenky naservírované vyšší autoritou, i když jasná fakta leží na stole (viz legendární článek Fetiš autopsie: Na intelektuálovi tak zůstává jediná odpovědnost: vybrat si kvalitní filtrační zdroje (média) ). Ale jak je to s tou demografií doopravdy?
Prvně se podívejme na Petersovu úzkou a dlouhatánskou tabulku s počty narozených dětí. Pro ty, kteří se nedovedou z hlavy představit číselnou řadu, přikládám graf téhož.
Je mezi vámi někdo, kdo na základě tohoto grafu chce tvrdit následující:
Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná.
Pro sledování velikosti populace musíme znát i úmrtnost. Velmi zajímavý graf je na webu Statistického ústavu:
Na grafu vidíme skutečně dramatické a vražedné události našich dějin. Pravděpodobně zde nalézáme odraz napoleonských válek nebo cholerových epidemií z roku 1831 a 1866, tehdy ve spojení s Prusko-Rakouskou válkou. Při pohledu na populační dynamiku 20. století si musím vzpomenout na vyprávění své babičky. Podle ní byla nejstrašnější doba První světová válka, kdy lidé neměli co jíst a umírali na nejrůznější nemoci, zejména v závěru na španělskou chřipku (1918-1920). Spolu s demografickým hororem 90. let a přelomu tisíciletí je to také jediné období v moderních českých dějinách, kdy po delší dobu umíralo více lidí, než se rodilo.
Bábi také říkala, že hospodářská krize byla z ekonomického hlediska mnohem horší, než německá okupace, a to je také vidět na grafech. V době krize porodnost strmě klesá a vidíme, že slavná WWII ani se svými posvátnými tragédiemi v žádném případě nebyla to nejhorší, co obyvatele české kotliny v moderních dějinách postihlo.
Velmi dobrým ukazatelem demografických tendencí, je tzv. úhrnná plodnost.
Podrobněji
Zde jasně vidíme, že kritickou hodnotu 2 děti máme teprve asi od roku 1983 a držela se blízko této hranice ještě v roce 1992. Tragický propad nastal až po roce 1993. Je-li malá plodnost, může se nějakou dobu držet počet obyvatel jen díky zvětšující se průměrné délce života. Tu ale není možné prodlužovat donekonečna.
Na prvním z grafů je také vidět další vymoženost poslední doby, rozvrat instituce manželství. Oficiálně se prý nic neděje, ale když sleduji to handlování s dětmi podle momentálního sexuálního libida, nejsem si tak úplně jist.
Velkou kritiku jsem si vysloužil za zdůraznění vlivu antikoncepce. Ano, tvrdím, že náctiletí z počátku 90. let byli první generací Čechů, která byla vystavena masovému používání a snadné dostupnosti kvalitní hormonální antikoncepce. To umožnilo naprostou změnu postoje k vlastní plodnosti:
Prudký nástup plodnosti ihned po začátku sexuálního života, pozorovaný v roce 1990, byl způsoben praktickou nedostupností antikoncepce. Opravdu si myslíte, že nadržené „náctky“ (či dokonce jejich partneři
) plánovaly otěhotnění? Byl jsem v té době v tom správném věku a ujišťuji vás, že představa těhotenství byla noční můrou, srovnatelnou s dnešním HIV. Když se nechráněně souloží, pak se s nenulovou pravděpodobností rodí děti, tak to prostě chodí. Antikoncepce, to je rozdíl mezi grafem z roku 1990 a 2003.
Ale zájem o to, kolik bude obyvatel, není jediným úkolem demografie. Z praktického pohledu člena společnosti totiž není až tak důležité, kolik má členů, ale to, jakou má věkovou strukturu. Co přinesla demokratická léta věkové struktuře společnosti je docela dobře vidět na srovnání „stromů života“ z roku 1990. a 2008.
Možná názornější pohled získáme pomocí tzv. indexu stáří, tedy kolik starších 65 let připadá na 100 dětí do 15 let.
Jak vidět, dochází k dramatickým změnám ve věkové struktuře obyvatelstva. Všemu dominuje stáří a situace se zhoršuje. Co je ale zajímavé, index ekonomické zátěže1) poklesl v důsledku menší porodnosti. Pro lidi v ekonomicky neproduktivním věku by mělo být víc peněz. Tedy peněz na důchody, zdravotnictví, školství a pod. Když se podíváme dnešní „nezbytné reformy“, orientované právě proti solidárnímu přístupu k oběma koncům věkového spektra, dostávají se ekonomické úspěchy demokratické dvacetiletky do toho správného světla.
Nebudu se věnovat prognózám, to přenechám povolanějším. Nedokázal bych totiž napsat, že v roce 2050 zde bude 10 830 080 přesně, na 8 platných cifer to my obyčejní "technici" neumíme. Nicméně z uvedeného je zcela jasně vidět, že demografická katastrofa klepe na dveře. Pochybuje o tom snad někdo?
1) Zde jsou hodnoty ekonomické zátěže trochu jiné, než jsem spočítal dle definice. Nicméně trend je stejný.
Převzato z Nautila
