Je normální, aby v zemi, která sebe samu považuje za demokratickou, běžela na veřejnoprávní televizi na dětském kanále těsně před Večerníčkem drsná politická propaganda, jako např. v pondělí 24. 2. 2014 v pořadu "Zprávičky"?
Za minulého režimu jsem jako dítě chodil do pionýra a žádný pionýrský vedoucí si na nás nedovolil to, co si dovoluje k dětem vedení České televize a někteří její zaměstnanci. Děti jsou největší naše bohatství. A zločiny proti dětem patří snad k nejhorším zločinům proti lidskosti. Pro lidskou společnost je nebezpečné i jakékoliv poškození další generace, lid patří mezi největší bohatství zemí a děti mají být novou nadějí. Pro duši i rozvoj osobnosti dítěte od batolat, přes předškoláky i školáky je devastující slyšet lži a v případě některých syrových krvavých událostí cokoliv o Majdanu, Sýrii i jiných souvislostech.
Navíc to není jediný prohřešek veřejnoprávní televize. Tak, jako se vyjádřila redakce deníku e-republika k pokleslé kultuře, kýči a diskriminaci v České televizi zde, mohu podobné postřehy přidat při občasném sledování dětského kanálu.
Za mého mládí běžela ještě za reálného socialismu německá Včelka Mája. Dnes evropská televizní sepultura (složenina slov sepuka a kultura) z dílny kreativních producentek pouští dětem nové příběhy včelky Máji-super hrdinky, nasazující super rychlost. Jaké morální vzory budou mít děti, když z Hopa se tu stala stejná afektovaná kreatura jako z většiny hrdinů dnešní doby a na nějakou čestnost u dalšího osazenstva se tam také nehraje. I samotná včelka tu má tendence nějak ojebat pravidla hry. A jako vzory dětem do hlavy tak mohou nasadit hrdiny dnešní doby s nadlidskými schopnostmi. V budoucnosti budou hledat nadlidské vzory v realitě. A budou k lidem s modrou krví vzhlížet jako k bohům…
Nechme Máju Májou. Neříkám, že na dětském kanálu je vše špatně. Zajisté se tam najdou snaživí moderátoři či jsou pouštěny i kvalitní pohádky. Ale když je puštěn animovaný seriál pro dospělé, adolescenty nebo velmi bystré školáky pozdního školního věku podobný Simpsonům či Městečku Southpark chvíli po Večerníčku a vidí to děti, jde vše dobré do kytek. Jak uchopí tuhle satiru a co to s nimi udělá?
V některých uvědomělých rodinách to vyřešili úplnou absencí televize. Já se snažím, aby kontakt dětí s televizí byl minimální. V dnešní době, kdy rodičové jsou zatěžováni vším možným, aby neměli čas na výchovu svých dětí, je to pro většinu populace (i pro mne samého) obtížné. Ženám na mateřské či rodičáku nestačí tak nízký příjem. Při řešení těžké situace na trhu práce, podmínkách prekarizace práce a dojíždění za prací se běžně vytloukají klíny jinými klíny. Dokud se děti nenaučí si spolu pěkně hrát a pak číst a věnovat se zálibám a povinnostem, tak se stávají televize či jiná elektronická média součástí výchovy. A tady je začarovaný kruh. Televize, filmy, média i školství dnes vedou k individualismu (neplést, prosím, s individuálním rozvojem) a tím pádem k větší závislosti na tomto světě.
Podprahově jsou právě ve stále pouštěných filmech z Disneyho produkce preferovány hodnoty kolektivně sdílené ideology různého ražení. Ideologicky nevhodné filmy jako Vyšší princip televize hodila do trezoru či dětského kanálu teoreticky se týkající Krakonoše a lyžníky prodala Nově. Ta je pro svoji sledovanost a skrytost poselství, které neodhalí každý, pravidelně na Vánoce pouští.
Československá televize udělala svého času pitomost, že nevysílala Broučky. Ale ještě horší pitomostí je vnucování církevní ideologie přes televizní obrazovku dětem. Nepamatuji si přesně, kdy to bylo, ale cítil jsem se, jako když před lety tehdy ještě ne arcibiskup Graubner při půlnoční mši vyzýval k politicky jedinému správnému uvědomění. A to na obrazovky dětského kanálu veřejnoprávní televize nepatří. Nechci podléhat skepsi, ale i kdyby k horším excesům nedocházelo, k tomu, aby bylo vytvořeno podhoubí pro milování Velkého bratra a vítězství hnědých obrů, tohle stačí.
Dnes už je obsahem dětského vysílání veřejnoprávní televize i politická propaganda neoliberálů, církve, USA, některých struktur EU a jejich loutek a loutkovodičů. Co to bude příště?
Foto: Banksy
