Červenec 16, 2012
Tak jak se vám vstávalo, holoubkové? Večer jdete spát jako občané sekulární republiky a ráno se probudíte jako poddaní teokratické kolonie. No není to báječný pocit? Poděkovat za něj můžete poslancům, kteří tak nějak pozapomněli na svůj slib (nedá se říct, že by to bylo poprvé, ale je to prvně, kdy je to tak otevřené a do očí a srdcí bijící) a schválili zákon o tzv. církevních restitucích, přičemž – a to je obzvláštně „povznášející“ – jich stačilo méně, než polovina.
Konkrétně 93 těch vlastizrádců bylo. Tak málo stačí, aby vše bylo jinak, tak malá hrstka může v jednom okamžiku popřít vše, co dali otcové zakladatelé republice do vínku, tak nepatrná menšina stačí k tak zásadnímu rozhodnutí. Osud (sic!) národa nyní leží v rukou Senátu, který má nyní historickou příležitost – ba přímo povinnost – tento šílený zákon zastavit a prokázat tak svůj smysl.
Nezbývá, než doufat, že Senát zákon vrátí Poslanecké sněmovně, a že ta se k jeho dalšímu projednání dostane až po volbách, po kterých bude její složení diametrálně odlišné. Bohužel, nic jiného než doufat nezbývá, protože Češi zatím ve vztahu k tzv. církevním restitucím prokázali neuvěřitelnou pasivitu, až si jeden říká, zda by se ozvali alespoň v případě, že by se někdo pokoušel znovu zavést nevolnictví?
Lze v tom vidět ovšem i jistý aspekt spravedlnosti, protože když se někdo nebrání, tak bude platit. A tzv. církevní restituce zaplatíme krvavě. A relativně nejvíce staří, nemocní a chudí, kteří se budou všichni na zrůdně obrovský dar (sic!) církvi skládat v podobně vyšších daní, horších a méně dostupných veřejných služeb a poklesu životní úrovně.
A proč to všechno? Aby si hrstka nedotknutelných žijících v slonovinové věži mohla léčit své mindráky a dělat velkorysá gesta na cizí účet. Sotva jsme se krátce nadechli svobody sekularismu a ateismu, už nás zase ta panská banda žene do chomoutu církve, jednoho z největších tyranů historie. Místo, aby církev vydala počet z křivd a zločinů, kterých se v průběhu historie dopustila, když „svůj“ majetek hromadila, budou se v jejím zájmu a v jejích prospěch páchat křivdy nové.
Snad i je rozhořčení nad schválením tzv. církevních restitucí, které srazilo českou společnost opět o něco hlouběji do morálního marasmu, házením hrachu na stěnu, protože proti moci peněz a rajské chuti moci je jedinec bezmocný, ale i kdyby tomu tak bylo, je kategorickým imperativem toto rozhořčení projevit, tak, aby nikdo nemohl tvrdit, že mlčení znamená souhlas.
Proto nemlčím, protože nesouhlasím. Tzv. církevní restituce jsou v principu nemravné a v současné ekonomické situaci vyloženě perverzní. Tzv. církevní restituce jsou megachucpe a občané by se měli vážně zamyslet nad tím, jestli by se neměly stát poslední kapkou do poháru trpělivosti s vládou diverzantů, pověstným kamínkem, který strhne lavinu. Protože mohou-li projít tzv. církevní restituce, potom už může projít cokoliv.
Bůh, náš otec, pro chování
deset nám dal přikázání,
ale církev, naše máť,
zkrátila je v jedno: „Plať!“
(Karel Havlíček Borovský, 1853)
Převzato z blogu Tribun
