Dokument: Prohlášení Viktora Janukovyče k událostem na Ukrajině

Vážení spoluobčané!


Prošli jsme různými zkouškami. Dnes ale stojíme snad před nejtěžší. Přišel problém – zemřeli lidé. A to je největší tragédie a bolest pro každého z nás. Nicméně i toto musíme společně přežít a překonat.


Od samého počátku konfliktu jsem volal po dialogu, jako kategorický odpůrce silových řešení a hlavně krveprolití. Je to můj životní princip – ani jedna vláda nestojí co jen za kapku prolité krve kvůli ní. Právě tímto principem jsem se řídil v roce 2004, kdy jsem zastavil své příznivce od násilí vůči podporovatelům svého oponenta. Proto jsem také v tomto konfliktu vsadil na dialog. Bůh dal člověku jazyk na to, aby mohl najít společnou řeč s druhým člověkem.


Musím říct, že jistý dialog proběhl. Udělili jsme dvě amnestie – první po prosincových událostech a druhá vstoupila v platnost 17. února. Opoziční lídři potřebovali už na další den, 18. února povolat radikální část majdanu na ozbrojený boj. Opozice nejen že nepočkala na zahájení zasedání parlamentu, na kterém se měly odhlasovat zákony, které by změnily Ukrajinu, ale oni – naopak – zablokovali národní radu, nedajíce jí možnost přijmout tyto změny. Požadovali okamžité předání veškeré moci opozici. Nemaje na to mandát národa, nezákonným způsobem v rozporu ústavou Ukrajiny, tito, dovolím si říci politici, se uchylují k pogromům, žhářství a vraždění, pokoušejí se uchopit moc. Opoziční lídři ignorovali základní princip demokracie – výkonná moc se nevolí v ulicích a na náměstích, ale ve volebních místnostech. Nejednou jsem jim říkal – za chvíli jsou volby. Pokud vám národ vyjádří důvěru – budete ve vládě. Pokud ne, nebudete vládnout. Ale jedno i druhé musí projít zákonně, tak, jak říká ústava Ukrajiny.


Hranici překročili když vyzývali lidi do zbraně. A to je do očí bijící porušení zákona. A porušitelé zákona musí stát před soudem, který určí jejich míru trestu. To není můj rozmar, ale moje povinnost jako garanta ústavy – zajistit mír v zemi, klid obyvatel a spravedlnost ve vztahu ke každému.


Na základě tohoto, ještě jednou vyzývám lídry opozice, kteří tvrdí že se snaží o mírové řešení, aby se ihned distancovali od těch radikálních sil, které provokují krveprolití a srážky s policií. Nebo, v případě že neodejdou – přiznat, že podporují radikály. A pak s nimi bude jiný rozhovor.


Řeknu upřímně, dostávám rady, které se mě snaží přesvědčit, uchýlit se k tvrdším variantám – použití síly. Ale já jsem vždy považoval použití síly za chybný přístup. Je i lepší a efektivnější způsob – najít společnou řeč. Jít na kompromis. Dohodnout se. Říkal jsem už ne jednou, že v takovém případě ztratí vláda. Ztratí i opozice. Ale vyhraje Ukrajina.


Důrazně jsem žádal zdržet se radikálních kroků. Ale neposlouchali mě. Opakuji a vyzývám OAT. Ještě není pozdě na slyšení. Ještě není pozdě zastavit konflikt. Ano, mrtvé už nevrátíme. Ano, my jsme už zaplatili vysokou cenu za ambice těch, kteří se tlačí vládnout. Ale aby cena nebyla ještě vyšší, drazí spoluobčané – mějte rozum! Je třeba si sednout za jednací stůl a zachránit Ukrajinu. Protože budoucí generace nám neodpustí, pokud jim zničíme zemi, ta musí patřit jim – našim potomkům.


Drazí spoluobčané! Drazí lidé, kteří jste ztratili rodiny a blízké v tomto hloupém konfliktu, dovolte mi vyjádřit upřímnou soustrast. Vím, že slova žalu nepomohou. Chápu, jaká strašná tragédie vás postihla. Chci ale, abyste vy cítili v této chvíli moji podporu a mou upřímnou lítost.


Teď všichni musíme uznat jedno – i nejsilnější odpor skončí. A Ukrajina by měla zůstat navždy. To je náš úkol. A to je i náš hlavní cíl.

 

Převzato z ostrova Janiky, překlad Kamil Mudra

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky