Vážení představitelé nejvyššího velení Armády České republiky, vojáci,
stalo se dobrou tradicí, že se jako vrchní velitel ozbrojených sil České republiky v podstatě každoročně účastním Vašeho velitelského shromáždění. Je to pro mne nejen příležitost promluvit s Vámi o úkolech a problémech, před nimiž stojíte, ale i příležitost podělit se s Vámi o své názory a své postoje k otázkám, které se týkají obrany naší země a jejích spojeneckých závazků. Letos je to navíc ve dnech, kdy si připomínáme dvacáté výročí pádu komunismu.
Armáda České republiky prošla v uplynulých dvou desetiletích nejednoduchým a do značné míry i rozporným vývojem. Transformovala se na profesionální ozbrojenou sílu, novým požadavkům přizpůsobila svou strukturu, počty, výzbroj a vše ostatní. To vše v situaci, kdy Vás vývoj veřejných financí a nová rozpočtová omezení nutily – za pochodu – přepracovávat připravené koncepce, daleko více šetřit a odpovědněji plánovat. To vše v situaci, kdy na nás naše spojenecké závazky kladou stále náročnější úkoly, především pokud jde o zajišťování působení našich vojenských kontingentů v zahraničí.
Mnohé se na této nelehké cestě podařilo a za to chci těm, kteří se o to zasloužili, poděkovat. A poděkovat Vám skutečně chci, protože je pro to dostatek důvodů. Nepřišel jsem však na Vaše shromáždění jen proto, abych chválil a děkoval.
Sami víte, že vedle pozitiv naší armády jsou i negativa. Nelze si zastírat, že se v uplynulém období naše armáda stala dějištěm řady problémů, které se týkaly nehospodárnosti při nakládání s majetkem a jeho pořizováním, s nedostatky v personální práci a v dalších věcech. To naše veřejnost vnímá velmi negativně a stejně tak to vnímám i já, jako Váš vrchní velitel.
Dovolte mi, abych vyslovil jeden obecný soud, který považuji za zásadní. Česká armáda může mít v očích naší veřejnosti autoritu, respekt a podporu, pokud bude vnímána jako ozbrojená síla, která primárně a především slouží k obraně naší vlasti. To zní na první pohled triviálně. Ve skutečnosti však již delší dobu převládá tendence, že Armádu České republiky budujeme především jako expediční sbor, primárně sloužící našemu angažmá v zahraničních misích. Tomu zcela logicky začíná odpovídat její struktura, vybavení i image, který si ve veřejnosti buduje, ale i způsob výchovy a přípravy vojáků. A právě v tom vidím problém.
Účast v zahraničních misích by však měla být doplňkem, nikoliv vlastním smyslem existence naší armády. Pouze v tom případě lze dobře vysvětlit a zdůvodnit desítky miliard nákladů na pořizování nákladné bojové techniky, pouze v tom případě lze vybudovat armádu oddanou službě a obraně své vlasti, pouze v tom případě je možné budovat armádu s jasným konceptem.
V těchto dnech armáda řeší nepříjemný skandál s vojáky v zahraničních misích, kteří na svých uniformách nosili symboly nacistických jednotek. Jde nepochybně o lidské a možná i velitelské selhání. Chceme-li ale hledat skutečné hlubší příčiny chování těchto vojáků, najdeme je právě v pojetí našich bojových jednotek nikoliv jako obránců vlasti, ale jako jakýchsi speciálních jednotek, které spíše známe z akčních filmů. Není divu, že se v takové atmosféře u některých jednotlivců může dařit kultu násilí a obdivu k tradicím, které s tradicemi Armády České republiky nemají nic společného. Chtěl bych Vás proto vyzvat, abyste tento a podobné problémy řešili, řešili důsledně, ale citlivě a z podstaty, nikoliv lacině a vnějškově.
Všechny tyto věci zmiňuji proto, že jste to Vy, kteří svým výkonem služby, profesionalitou a odpovědností rozhodujete o tom, jaká naše armáda bude a jaké na ni naše společnost bude ochotna vynakládat prostředky. Věřím, že mi dobře rozumíte.
Děkuji Vám za pozornost.
Václav Klaus, Dům armády Praha, ulice Buzulucká, Praha, 12. listopadu 2009
