Celkem veřejně se mluví i píše o tom, že páně Topolánkova vláda díky své tak zvané finanční reformě vybrala na daních o 250 až 300 miliard méně. To není maličkost – čtvrtina až třetina ročního státního rozpočtu. Kdo na reformě vydělal, o tom se snad již netřeba šířit. Když poté vypukla hospodářská krize, chtělo by se věřit, že tuto ušetřenou částku použijí velcí podnikatelé k tomu, aby dopad krize byl v této zemi co nejmenší. To už by byla pořádná finanční injekce.
Nestalo se však vůbec nic. Majitelé své podniky vesele zavírali, zaměstnance propouštěli a pokud tyto velkoryse darované peníze na něco použili, pak na přesun výroby do země s nižšími mzdovými náklady. Otázkou je, zda se po skončení krize vrátí.
Důsledkem finanční reformy i krize byla úsporná opatření, tak zvaný Janotův balíček. Nelze zpochybňovat, že něco se udělat muselo, za zamyšlení však stojí, kdo balíček zaplatí. Jak je v této zemi zvykem, všichni. Nejen ti, kdo na reformě vydělali, ale zaměstnanci s průměrnými a podprůměrnými platy (je jich u nás asi 70 %), důchodci, rodiny s malými dětmi. Ti všichni se o úsporná opatření podělí, aniž by mezi nimi lidé v produktivním věku měli naději (natož záruku), že ještě někdy bude existovat práce, do níž by nastoupili. Ledaže by se podle zásad volného trhu přestěhovali do jihovýchodní Asie.
Snadná je rovněž odpověď, kdo dopad Janotova balíčku více pocítí: Majitel OKD nebo čerstvě propuštěný dělník? Manažer nebo důchodce? Učitel nebo senátor, handrkující se, zda se mají zdanit i jeho vedlejší příjmy, nepodložené žádnými náklady?
Do tohoto projevu sociální spravedlnosti přijde vykonavatel minulé finanční reformy pan Kalousek s nápadem založit politickou stranu – patrně aby mohl pokračovat v tvorbě své představy sociální politiky. Ba co víc – získá jako svoji výkladní skříň člověka nanejvýš úctyhodného, a patrně nad výše uvedená fakta povzneseného, pana Karla Schwarzenberga. Nechce se věřit, že se za něho schová tak dobře, aby nevyšly najevo praktické dopady jeho dosavadní politiky.
