Srpen 11, 2010
Jeffrey Goldberg je úplně vedle, stejně jako obálka časopisu Atlantic, když si myslí, že svou monstrózní úvahou udělá patřičnou dávku práce v popularizaci myšlenky, že bombardování Íránu je dobrá a ospravedlnitelná věc.
Samo o sobě je to děsivý kousek, ale dovolte mi, abych se zaměřil na prohlášení izraelského ministra obrany Ehuda Baraka, které vyvrací Goldbergův článek ze širších geopoliticko-historických hledisek, spojených se židovským státem. Podívejme se na některé úryvky:
Někteří izraelští představitelé se domnívají, že pouhá hrozba jaderného útoku z Íránu – společně s trvalým nebezpečím napadení izraelských měst raketami Hamásu a Hizballáhu – postupně podkope schopnost státu udržet v zemi produktivní a nejvíce tvůrčí občany. Ministr obrany Ehud Barak řekl, že má velké obavy o budoucnost Izraele.
„Skutečnou hrozbou pro sionismus je ředění kvality,“ řekl. „Židé nyní vědí, že zvládnou zabydlet se v kterémkoliv místě světa. Skutečnou zkouškou pro nás je, jak udělat Izrael přitažlivým místem, tedy takovým, kde se obrušují hrany v humánní společnosti, vzdělání, kultuře, vědě a kvalitě života tak, že se sem chtějí dostat dokonce i mladí američtí Židé.“ K vidině ohrožení Íránem a jeho pomahači Barak řekl: „Naši mladí lidé se mohou svobodně rozhodnout, že odejdou jinam, pokud se jim nelíbí život pod hrozbou jaderného útoku. Naši nejlepší mladí tak mohou, podle své volby, zakotvit jinde.“
Od bývalého premiéra Izraele je to pozoruhodné prohlášení. Výslovně se v něm praví, že světové židovstvo nepotřebuje za své útočiště Izrael. Barakovo prohlášení odkrývá rozpor současného sionismu, který nejvíce bije do očí. Proč je třeba strhávat vesnice Beduínů, bránit africkým imigrantům a trápit se s rostoucí arabskou populací – to vše v zájmu zachování židovského charakteru státu, když Barak říká: „Židé vědí, že zvládnou zabydlet se v kterémkoliv místě světa?“
Barak tak v podstatě vyjadřuje souhlas s formulací zesnulého historika Tony Judta, který způsobil značnou kontroverzi, když v roce 2003 napsal, že Izrael je anachronismus. Zde je klíčová pasáž z Judtovy knižní eseje v New York Review:
Stručně řečeno není problém s Izraelem takový, jak je někdy naznačováno – že je evropskou „enklávou“ v arabském světě, ale spíše, že přišel příliš pozdě. Byl jako separatistický projekt teprve koncem 19. století importován do světa, který byl v pohybu, do světa individuálních práv, otevřených hranic a mezinárodního práva. Myšlenka na dokonalý „židovský stát“ – tedy stát, v němž jsou židé a židovské náboženství privilegováni, a z nějž jsou nežidovští občané navždy vyloučeni – patří do jiné doby a na jiné místo. Krátce řečeno – Izrael je přežitek.
Justin Elliot je reportér Salonu. Můžete mu napsat na jelliot@salon.com. Jeho další články pro Salon jsou zde.
Převzato ze Salon.com
Překlad: zajoch
Foto: zdroj
