Ekonom a kapr

kaprBylo, nebylo, a kdoví, možná ještě je, žil byl jeden slovutný ekonom. Ten ekonom věřil ve volný trh, v nabídku a v poptávku, a své spoluobčany učil, aby se nepokoušeli do trhu zasahovat, protože co trh řídí, dobře řídí, a žádný člověk nedokáže určit cenu a sortiment lépe, než přísné, ale spravedlivé zákony nabídky a poptávky.


Byly Vánoce, a protože i ekonom je člověk a nic lidského mu není cizí, rozezněla v něm vánoční nálada a vůně svařeného vína strunu nostalgie a on dostal chuť na tradiční rybí polévku. Kapra si nekupoval od té doby, co od něj odešla žena (mezi námi, byl rád, že odešla, byla to hysterka, která blouznila o krásnu a vyšších sférách, a odmítala akceptovat, že na co není kupec, to prostě nemůže existovat, protože by to bylo proti trhu), sám by ho nesnědl; jednou porcí ho vždy obdarovali sousedé a víc nepotřeboval.


Ale tu rybí polévku, tu si letos udělá.


Vyrazil tedy do ulic ke kádím s kapry, někde vnitřnosti na polévku jistě sežene. Mrzlo, až praštělo, ale to mu nevadilo, nebude přece venku dlouho. Obejde dva tři prodavače a bude hotov.


Jenže chodí po městě už dobrou hodinu, prodavačů obešel už nejméně tucet a všude slyší to samé: „Ne, nemáme. Samotné vnitřnosti nejsou, kupte si celého kapra."


Ale on nechce kapra, on chce vnitřnosti!


Už se šeřilo, byl promrzlý na kost, ale pořídit stále nemohl. A nebyl sám. Některé tváře ve frontách už poznával – lidé, kteří jako on sháněli vnitřnosti na polévku. A stejně jako on neúspěšně. Za ty tři hodiny, co obráželi prodavače kaprů, se mezi nimi pomalu začínalo utvářet jakési mlčenlivé spiklenectví a když se potkali, gestikulovali na sebe: „Tam ani nechoďte, také vám také neprodají, je to jen ztráta času."


Začínal být poněkud mrzutý.


„Jak je to možné?" ptal se v duchu sám sebe. „Proč nikdo nevyužije tu příležitost, tu díru na trhu? Vždyť by musel slušně vydělat!"   Poptávka po vnitřnost byla slušná, ale nabídce jako by to bylo jedno.


„Co dělá trh? Jak to, že nefunguje, jak to, že nabídka nereaguje na poptávku? Poptávka tady přeci je, trh musí reagovat." Tak se ptal sám sebe, zároveň si ale v duchu lál, že pochybuje o trhu, té jediné jistotě, kterou člověk má. On, slovutný a citovaný ekonom. „Ale to jistě dělají ty tři svařáky, kterém jsem dnes vypil, abych nezmrzl," chlácholil sám sebe.


„Takový šlendrián! Dám to do novin – do těch nejčtenějších, samozřejmě –  a pěkně to tam těm neschopným obchodníkům s kapry vytmavím, takhle ignorovat poptávku," hrozil v duchu směrem ke kádím s kapry a k obchodníkům, kteří nechtěli prodávat vnitřnosti jinak, než dohromady s kaprem, přestože po samotných vnitřnostech na polévku byla vyšší poptávka. Jak byl dobrák od kosti, tak by to hrozbu byl splnil, kdyby nebyl už Štědrý večer a všechny redakce nebyly dávno liduprázdné.


Vracel se rozmrzelý domů, a když míjel kádě, kolem kterých ten den prošel už nejméně třikrát, všiml si, že jsou prázdné a všichni kapři jsou již rozprodáni. Všichni, až na jednoho – v poslední kádi se líně převaloval veliký, ale notně potlučený, olysalý a tím pádem neprodejný kapr. Prodavači už byli pryč, asi také slavili Štědrý večer, a kádě nechali opuštěné. Věřili, že je nikdo neodnese a posledního kapra nechali zlodějům napospas.


A jak tam tak ekonom stál, sám uprostřed ztichlé ulice, osvětlené okny, za kterými se rýsovaly obrysy svátečních hodovníků, jen on a poslední kapr v kádi, nějak se to v něm všechno zlomilo a on si začal kaprovi vylévat srdce: jak ho trh opustil, jak navzdory přísným, ale spravedlivým zákonům trhu nesehnal, co chtěl, i když byl připraven zaplatit zvýšenou cenu… čekal, že to v kaprovi bude jako v hrobě, protože kdo jiný by měl smlčet o jeho zakolísání ve víře v trh, než němá ryba.


Jenže k jeho velkému překvapení kapr promluvil: „Tjó, panáčku, to mají těžký," trochu u toho šišlal, přeci jenom to byl už hodně starý kapr a do sítí pří výlovu se dostal jen proto, že už mu na ničem, ani na tom, jestli ho někdo usmaží, nezáleželo. „Vědí, panáčku," pokračoval kapr, „přijde zákazník a koupí si třeba půlku zabitého kapra, ale vnitřností, vnitřností k tomu chce jako ze dvou kaprů. No uznaj, panáčku," pokračoval kapr v monologu, protože ekonom se nezmohl ani na slovo, „na trhu může být jen tolik vnitřností, kolik se vylovilo ryb."


Mráz nemráz, ekonoma polilo horko. Chvíli stál jako opařený a mlčky zíral na kapra, ale pak se vzpamatoval a rozeřval se na drzou rybu: „Ty mně budeš poučovat, mně, odborníka na ekonomii, kterého citují přední světové kapacity? Ty ty …. ty jeden produkte, ty zboží, ty výrobku, ty drzá nicko!"


Ale kapr už zase mlčel.


Mnoho toho nenamluvil ani městský strážník, který slovutného ekonoma doprovodil domů a uložil ho do postele, protože takový známý pán přece nemůže na záchytku, to dá rozum, i když z něj táhne alkohol a blábolí něco o rybě, která mluví, protože takovou ostudu si město nemůže dovolit.


Ten rok si ekonom rybí polévku neuvařil. Ani nikdy potom. Ještě tři měsíce se užíral tím, jak ho ten přerostlý kapr školil z jeho oboru, a nakonec na ryby zanevřel docela.


Ekonom měl ten rok zkažené Vánoce, byl ale ve městě jediný. Kapři totiž, jak známo, Vánoce neslaví. A ostatním lidem bylo jedno, že přísný, ale spravedlivý zákon nabídky a poptávky si stejně jako oni vzal na Vánoce dovolenou.

 

Na motivy skutečné události.


Převzato z blogu Tribun

Modrá šance přidává recept na rybí polévku:

Kořenovou zeleninu v poměru 1:1:1 osmažíme s cibulkou osmahlou na másle. V druhém hrnci si uděláme vývar z hlav (můžeme ale nemusíme odříznout skřele) a dalších odřezků kam přidáme bobkový list, nové koření a celý pepř. Vývar přecedíme, nalijeme na zeleninu a vaříme ji do měkka. Na másle si na pánvi osmahneme jikry či mlíčí s cibulkou, okyselíme a vmícháme do vývaru. Na konci vše rozmixujeme, osolíme, přidáme špetku muškátového oříšku, zalijeme smetanou a necháme přebublat. Podáváme s křupánky udělanými z housky nebo rohlíku. Dobrou chuť a hezké Vánoce.

Přejít do diskuze k článku