Epidemie alergií – důsledek přehnané hygieny?

Červenec 30, 2011


Významnou skupinou chorob vyvolaných nežádoucí a nepřiměřenou reaktivitou imunitního systému jsou alergie, které jsou, podobně jako řada dalších nemocí, „civilizačními chorobami“.


Jako alergie, resp. přecitlivělosti, se označují stavy vyvolané nežádoucími imunitními odpověďmi proti v podstatě neškodným látkám, jako jsou některé složky rostlinných pylů, roztočů v domácím prachu, složky potravy atd. Zánětlivé projevy těchto intenzivních reakcí pak pacienta poškozují nebo aspoň obtěžují.


Alergie jsou evidentně způsobeny chybným rozhodnutím imunitního systému reagovat proti něčemu, co ve skutečnosti není nijak nebezpečné. Zdá se, že toto chybné, přehnané chování imunitního systému nějak souvisí s vývojem imunitního systému v raném dětství a nastavením jakéhosi nesprávného prahu citlivosti.


Epidemiologické studie ukazují jasnou nepřímou úměrnost mezi výskytem alergií a poklesem typických infekčních onemocnění (spála, hepatitida A, spalničky, příušnice, tuberkulóza) v období od 50. let 20. století do dneška. Nabízí se hypotéza, že imunitní systém dnes nemá tolik příležitostí bojovat s reálným nebezpečím, a tak si to vynahrazuje na něčem jiném, proti čemu by reagovat neměl.


Mezi dnešními imunology a alergology je dnes všeobecně přijímaná tzv. „hygienická hypotéza“ jako vysvětlení dnešní epidemie alergií. Ta odráží skutečnost, že náš civilizovaný život je velmi odlišný od toho, jak naši předkové žili po desetitisíce let předtím – v prostředí promořeném spoustou přírodních mikroorganismů, parazitů a jejich produktů.


Jedním takovým typickým patogenem se kterými se naši předkové museli vždycky nějak vyrovnávat, jsou různé mykobakterie, t.j. mikroorganismy, které jsou hojně přítomné v půdě a některé z nich způsobují závažná onemocnění (tuberkulosa, lepra). Takže když si děti v raném věku neustále hrály někde venku, dostávaly se s nimi běžně do styku a automaticky, přirozeným způsobem se jimi imunizovaly.


Druhým běžným typem patogenů, s kterými byli naši předkové v běžném styku, byli střevní paraziti (hlístové, škrkavky, tasemnice). A oběma těmto typům stimulantů imunitního systému se nyní do značné míry v našem polosterilním prostředí vyhýbáme. Naše děti se snažíme uchránit toho, aby se někde neumazaly, aby se něčím nenakazily atd. To je samozřejmě blahodárné (dětem nehrozí nebezpečné infekce), ale na druhé straně to zřejmě nějak postihuje vývoj imunitního systému.


V epidemiologických studiích se ukazuje, že výskyt alergií koreluje s řadou faktorů, které souvisejí s životním prostředím a životním stylem. Jako nejvýraznější ochranný faktor proti alergiím byl identifikován život v raném dětství na farmě. To znamená nejenom někde na vesnici, ale tak, aby děti byly ve styku s hospodářskými zvířaty, prachem znečištěným jejich výkaly a půdními bakteriemi, aby pily přírodní, čerstvě nadojené nesterilizované mléko (samozřejmě kontaminované mnohými mikroorganismy). To jsou všechno silné stimulanty imunitního systému. Je třeba zdůraznit, že podobný ochranný vliv nemá jakékoli „nehygienické“ prostředí. Děti ze zanedbaných chudinských čtvrtí amerických měst žijící ve velmi nehygienických podmínkách trpí alergiemi stejně jako děti z luxusních čtvrtí.


Hodně se mluví také o ochranném vlivu kojení, při kterém kojenec dostává s mateřským mlékem důležité ochranné protilátky a dokonce i imunitní buňky. Ty přecházejí z mateřského mléka do organismu dítěte a mohou příznivě ovlivňovat vývoj jeho imunitního systému. Pokud vím, nejsou ale výsledky solidních studií o vlivu kojení na alergie zdaleka tak jednoznačné jako ty prokazující ochranný vliv „života na farmě“.


Pro správný vývoj imunitního systému je velice důležité také správné složení střevní flóry, která není ovlivněna příliš častým používáním antibiotik. Ta mohou vyhubit některé užitečné druhy takových bakterií. Mimochodem, v našem střevním traktu máme 500-1000 druhů bakterií (jedou z nich je nyní velmi populární Escherichia coli) a celkový počet bakteriálních buněk ve střevech je asi 10x vyšší než je počet buněk našeho vlastního organismu (bakteriální buňky jsou ovšem asi 100x menší).


V dalších epidemiologických studiích se překvapivě se ukázalo, že děti, které prodělaly hepatitidu A, neboli infekční žloutenku, jsou poměrně dobře chráněny proti vzniku alergií v pozdějším věku. To zřejmě znamená, že tento typ infekce, resp. imunitní reakce proti ní, nějak změnil rovnováhu imunitního systému tak, že přestal být náchylný k alergickým reakcím.


Zdá se, že na vznik alergií mají v městském prostředím nepříznivý vliv nepatrné uhlíkové částice, které jsou produktem spalování v dieselových motorech. Tyto částice mají adsorpčně aktivní povrch, na který se dobře váží alergenní složky domácího prachu nebo i pylu a vzniklé komplexy jsou velmi imunogenní, resp. alergenní.


Byla publikováno několik studií, které srovnávaly výskyt alergií u dětí z východní a západní části Německa (brzy po sjednocení). Tyto dvě skupiny se lišily v řadě aspektů životního stylu (umístění v jeslích a mateřských školkách, stravovací návyky, odlišná životní úroveň). Ukázalo se, že děti z východní části byly vůči alergiím daleko odolnější. To znamená, že onen jakoby „civilizovanější“ způsob života a vyšší životní úroveň nějak souvisí se vznikem alergií. Otázkou je, které konkrétní faktory to jsou.


V další německé studii se porovnávaly dvě skupiny dětí západoněmeckých tureckých imigrantů – první, kde se doma mluvilo německy, a druhou, kde doma mluvili turecky. Výrazně více alergií bylo v té skupině první, tedy u více germanizovaných přistěhovalců. Oním imunologicky důležitým faktorem jistě nebyl samotný jazyk, ale spíše životní styl v rodině – ochranný efekt měl zřejmě onen přírodě bližší turecký životní styl a tradiční strava.


Samozřejmě, že je v pořádku, když se snažíme žít hygienicky a snažíme se vyvarovat nebezpečných infekcí. Řešením problémů s alergiemi rozhodně není vracet se zpátky do nehygienických podmínek a riskovat nebezpečná infekční onemocnění.

Je ale velmi důležité identifikovat ony klíčové faktory chybějící v našem civilizovaném polosterilním prostředí. Kdybychom je znali, mohli bychom je nějakou formou očkování nahradit a uměle tak pomoci vyvíjejícímu se imunitnímu systému. Některé nejnovější studie na zvířatech už první nadějné kandidáty (polysacharidy některých střevních bakterií) odhalily.


Zajímavým příkladem takového přístupu jsou nedávné studie, ve kterých dobrovolníci pozřeli vajíčka celkem neškodných střevních parazitů hlístic Trichuris suis. Jejich normálním hostitelem je prase; v lidském zažívacím traktu se červíci z vajíček sice vylíhnou, ale přežijí jen asi měsíc a pak zahynou. Za tu dobu ale mohou vyvolat žádoucí imunitní odpověď, takže je to vlastně jakási relativně přirozená a neškodná imunizace. Vypadá sice trochu nechutně, že bychom si měli do střev nasadit nějaké červy, ale pokud by to fungovalo a pomáhalo by to odvracet alergie, jistě by stálo za to o tom uvažovat.

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

 

Foto: Nebezpečí pro celé lidstvo? Naopak, dokonalá imunizace…

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments