Éra Nečasu




Nově instalovaný premiér již svým jménem plně vystihuje, co nás čeká.

Nově ustanovená pravicová koaliční vláda plánuje dalekosáhlé reformy, které průměrným občanům řádně provětrají šrajtofli a změní život. Pravice totiž ze všeho nejraději reformuje a řeší. Je vysoce pravděpodobné, že opatření,  připravovaná Nečasovou vládou, uvrhnou mnoho lidí do sociální tísně, a také razantně rozevřou nůžky sociální nerovnosti. Pan „Stydlín“, co „nekrade a je neúplatný“, se tváří nechápavě, chce s veřejností komunikovat a opatření vysvětlovat. Je vůbec co vysvětlovat?

Pan Nečas je buď mimozemšťan, nebo nepříliš bystrý politik, který ani za osmnáct let v politice nepochopil české reálie. Obvinit ho z idiocie, případně nalepit jinou přiléhavou invektivu bych si při jeho vzdělání nedovolil. Daleko pravděpodobnější motivací bude bigotní pravicový fanatismus ekonomické dominance elit nad bezbrannými poddanými, směřující k dominanci absolutní, která může skončit fašismem.

Nebyl snad Nečas trabantem, obíhajícím Václava Klause, který umožnil vytunelování české ekonomiky, vytvořil podnikatelské elity způsobem daleko za hranicí dobrých mravů i zákonů, a za dobu své vlády přivedl zemi do rozvalu? Řešením pravicových stran vždy bylo „utahování opasků“ pro většinu občanů a současně umožnění vyvoleným elitám, aby mohly parazitovat na státním rozpočtu a veřejných solidárních systémech spravovaných státem.

Obrovská sekyra zaťatá ve státních financích nejlepším ministrem financí Kalouskem není dluhem vytvořeným námi, většinou běžnými občany-poctivými daňovými poplatníky, nýbrž dluhem takzvaných elit – vrstvy zbohatlíků, jejichž elitářská nenasytnost destruuje solidární homogennost společnosti. Za peníze, které dnes chybí ve státním rozpočtu, si naše elity nakoupily spoustu zbytečných nemovitostí, krámů a zážitků, které sice vůbec k plnohodnotnému životu nepotřebují, peníze prošustrovali, ale jsou přesvědčeni, že to patří k jejich společenskému statusu.

Z  uvedených důvodů by tedy břemeno narovnání státních financí měla nést především majetnější vrstva společnosti například nějakou formou milionářské daně, včetně dodatečného zdanění finančních institucí jako bank, pojišťoven a telefonních operátorů. Nejen z morálních důvodů, ale také proto, že brát se dá jen tam, kde je co vzít. 

Polarizace společnosti na levici a pravici přestává být přežitým reliktem 19. století. Občané si musí vyjasnit, zda je v jejich zájmu na svůj úkor dále podporovat křesťansko-židovsko-pravicovou vrstvu elit, nebo ideologickým sjednocením prosazovat společně své vlastní zájmy. Parlamentní volby bohužel ukázaly rozpolcenost a iracionalitu občanů, způsobenou pravicovou goebbelsovskou propagandou.

Pokud tedy má být nastolena možnost společenské změny, musí být znovu jasně předefinovány pojmy „levice“ a „pravice“ způsobem odpovídajícím dnešní realitě.

Pravice se Nečasovými reformami zcela jasně odkopala, takže „po ovoci poznáme je“.

Kam se však poděla levice? Je snad ČSSD levice? Pokud vůbec lze ČSSD definovat jako levici, pak se jedná spíš o ideologicky vyprázdněného levicového eunucha, posluhujícího pravicovému machovi.

A co KSČM? Nejlevicovější ze všech levicových, která bez skrupulí pomohla vystrkat na prezidentský stolec pravicového guru Václava Klause. V parlamentním teplém chlívě si její představitelé pěkně užívají výdobytků kapitalismu a při zavádění antisociálních opatření raději ani nepípnou.

Jak tedy může dolních 90 procent občanů formulovat své požadavky, postavit se na odpor pravicovým reformám bez jasného politického názoru, organizovanosti a neprodejného vedení? Kam až se bude muset propadnout ztráta sociálních jistot „mlčící většiny“ občanů, než pochopí zrůdnost neoliberálních reforem pravicové koalice? Najdou levicoví myslitelé odvahu společně zvednout vlajku ideologického odporu, místo jalových diskusí mezi sebou? Najde se v této zemi nezkompromitovaná politická síla s moderním, jasně levicovým programem, přitažlivým a sjednocujícím různé levicové proudy, která se nebude doprošovat podpory od zavedených stávajících kariérních „levicových“ fosílií či servilních odborů?

Budou muset občané z odporu k pravicovým reformám vyjít do ulic a nechat se nejdřív zmlátit policejními robokopy, než konečně pochopí, že dominantně vládnoucí pravice asi není to pravé ořechové? Čas běží a každé další „reformní“ opatření nové vlády sníží pravděpodobnost vyvážení politického systému klidnou nenásilnou cestou. Je v zájmu všech občanů, aby politická polarita ideologií levice a pravice byla jasně vyhraněná, rovnovážná a bez politických vyděračů typu KDU-ČSL nebo SZ. Sjednocená, silná a věrohodná levice severského střihu by pro většinu občanů byla velkou výhodou. Jenže kde jí vzít?a

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments