Excelentní úlovky Jakuba Vágnera

Včera jsem po netu dostal soubor obrázků s názvem Excelentní úlovky. Soubor zobrazuje Jakuba Vágnera, pózujícího s nejrůznějšími rybami a uvádí jako motto jeho prohlášení „Ryby ani anakondy nezabíjím. A protekční synáček nejsem.“ [Foto 1]

Jakub si zakládá na faktu, že ryby pouští zpět do jejich živlu živé, což je chvályhodné. Věřím mu, že anakondu na obrázku osobně nezabil. Je však fakt, že had je mrtvý a že Jakub ho předvádí. Bohužel pro něho je Anakonda velká (Eunectes murinus) zařazena do Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijích živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato Úmluva je známější pod názvem Washingtonská konvence nebo CITES. Součástí Úmluvy jsou seznamy nejohroženějších představitelů fauny a flóry. Úmluvu již podepsal celý civilizovaný svět včetně České republiky. Signatářské státy a tím pádem i jejich občany zavazuje, že se k vyjmenovaným tvorům budou chovat šetrně a nebudou je chytat či dokonce připravovat o život nebo přitom asistovat.

Jakub je zřejmě osobně sympatický mladý muž, zapálený pro svého koníčka. Zda jde o koníčka etického, to už je něm, případně na každém z nás, pokud chceme zaujmout nějaké stanovisko.

Ke konci souboru obrázků s Jakubem Vágnerem  je  uvedena tabulka. [Foto 2] Nevěřil jsem svým očím, když jsem ji přečetl. Jakub dle ní chytil v srpnu roku 2009 rekordní Arapaimu velkou.  Ač měl dostatek času zjistit si, o co jde, do Jižní Ameriky se vrátil a v březnu 2010 chytil další arapaimu, ještě větší než předchozí. [Foto 3] Toto počínání už není jenom realizací koníčka, ale arogancí a pohrdáním zákonem.

Arapaima velká (Arapaima gigas) je rovněž uvedena v seznamech CITES. S jako takovou nesmí být žádným způsobem manipulováno, na čemž nic nemění okolnost, že byla po vylovení zase puštěna. Je celkem pochopitelné, že rekordní arapaima nebyla prvním a posledním úlovkem. Jakub zřejmě předtím  chytil řadu menších arapaim. I když je pustil a není důvodem mu nevěřit, ani on nemůže zaručit, že se vyčerpaná arapaima obratem nestane kořistí predátora – krokodýla, jiné velké ryby či sladkovodního delfína.

Není to tak dávno, co byli na Novém Zélandu zadrženi čeští občané při sběru orchidejí a v Indii sběratelé brouků. Hrozilo jim vězení a nemalá pokuta. Pokud se to nestalo Jakubovi v Brazilii, je to jeho úspěch. V každém případě jde však také o renomé České republiky a jejích občanů při dodržování všeobecně respektovaných mezinárodních úmluv.

Domnívám se, že je na čase, aby nějaká autorita této země vysvětlila Jakubu Vágnerovi, že zákony platí pro každého.