Falšování údajů o nezaměstnanosti v hroutícím se impériu

Leden 10, 2011

Americký úřad pro statistiku pracovních sil (Bureau of Labor Statistics – BLS) v pátek oznámil, že ekonomika v prosinci vytvořila pouze 103 000 nových pracovních míst – což není dost, aby to odpovídalo růstu počtu obyvatel – míra nezaměstnanosti však poklesla z 9,8 na 9,4 %. Pokud jste tou zprávou zmateni, nejste sami.

Pravdou totiž je, že nepoklesl počet nezaměstnaných, ale počet nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci. Ti, kteří ztratili odvahu a práci hledat přestali, nejsou započteni jako pracovní síly, a nejsou tedy podle americké metodiky U.3 započteni mezi nezaměstnané. Míra nezaměstnanosti poklesla, protože vzrostl počet zaměstnanců, kteří ztratili odvahu hledat práci, ne proto, že by vzrostla zaměstnanost. BLS započítává tyto malomyslné zaměstnance, kteří jsou nezaměstnáni dobu kratší než jeden rok, podle jiné metodiky – U.6. Takto vypočtená míra nezaměstnanosti je 16,7 %. A když k nim statistik John Wiliams (na shadowstat.com) přidal stejně postižené dlouhodobě nezaměstnané, vyšplhala se prosincová míra nezaměstnanosti v USA na 22,4 %.

Nabízí se otázka – proč se média zaměřují na míru nezaměstnanosti podle metodiky, která nezapočítává žádné hledáním práce znechucené zaměstnance, kteří se vzdali naděje na to, že najdou práci? Odpovědí je, že tato metodika U.3, která započítává pouhých 42 procent ze všech nezaměstnaných, vyvolává zdání, že situace je mnohem lepší, než jaká je ve skutečnosti. Kde je těch 103 000 nových pracovních míst?

Práce je, jak už o tom po léta informuji, v domácích službách nevýrobního charakteru: nabízí se místa číšnic, barmanů, práce v ošetřovatelství, sociální pomoci (především domácí zdravotní péči), maloobchodu a velkoobchodu. Dnes je ve Spojených státech pouhých 11,67 milionu pracovních míst ve výrobní sféře, tedy méně než 9 procent všech pracovních míst. A přes tuto americkou těžkou závislost na zahraničních výrobcích a věřitelích si idioti ve Washingtonu myslí, že jsme supervelmoc, která pevně, jako kolos, obepíná svýma nohama celý svět.

John Williams uvádí, že „úroveň námezdních pracovníků stále zůstává pod tou, která byla před desetiletím, navzdory tomu, že počet obyvatel USA v tom samém období vzrostl o 10 procent. Strukturální zmenšování ekonomické aktivity Spojených států podkopává běžné výrobní činnosti a zabraňuje tím smysluplnému oživení činností podnikatelských.“ Řečeno jinými slovy – americké korporace předaly americká pracovní místa do zámoří a předaly je Číňanům. Tak se projevuje ohromný patriotismus velkých firem. Williams také informuje o tom, že pokud nebude zfalšována, tak únorová revize údajů o námezdní zaměstnanosti sníží hladinu této předčasně zveřejněné zaměstnanosti o více než 500 000.

Šéf Federálních rezerv Ben Bernanke minulý pátek využil své slyšení před rozpočtovým výborem Senátu k tomu, aby varoval americkou vládu, že musí svůj rozpočtový deficit dostat pod kontrolu, nebo „nastanou bolestivé ekonomické a finanční efekty.“ Bernanke při této příležitosti také uznal, že FED nemůže donekonečna tisknout peníze na financování válek a nouzové balíčky pro ultrabohaté.

Jak však tato vláda může dostat svůj rozpočet pod kontrolu?

Americká vláda má, bez ohledu na politickou stranu nebo presidenta, zájem na americké hegemonii nad světem. Kongres právě přijal největší vojenský rozpočet v historii a nejsou žádné náznaky toho, že by se americké války či vojenské okupace chýlily ke konci. Finanční krize, s více exekucemi, dalšími ztrátami finančního sektoru, které mají za následek více peněz od daňových poplatníků těm, kteří jsou „příliš velcí na bankrot“ (too big to fail). John Williams říká, že právě nastává druhá fáze poklesu, která je pouze zaretušována zfalšovanými statistikami, že následky deficitu jsou hrozivé a že pravděpodobně povedou k hyperinflaci ve chvíli, kdy FED bude muset monetarizovat jinak neufinancovatelné deficity. Také dolar je v nebezpečí, jeho role rezervní měny je podkopána tím, jak Federální rezervy vytvářejí stále více dolarů, přestože je dočasně podepřen katastrofou, kterou Wall Street způsobil euru tím, že do Evropy prodal podvodné finanční deriváty.

Republikáni se pokoušejí zničit sociální zabezpečení a zdravotní pojištění Medicare, aby mohli financovat války a nouzovou pomoc. Pokud by Američané byli schopni si uvědomit, že jsou daleko více ohrožováni republikánským ořezáváním sociální sítě než teroristy, musel by útok Republikánů na to, čemu oni sami říkají „welfare state“ selhat. Záložním cílem budou soukromé penze, za předpokladu že přežijí rabování ze strany wallstreetských investičních bank. Penzijní fondy mohou být požádány, aby investovaly do státního dluhu pod pohrůžkou zabavení. Náměstkyně ministra financí v Clintonově vládě Alicia Munnellová navrhovala konfiskaci patnácti procent veškerých aktiv penzijních fondů na základě toho, že nebyla daněna během své akumulace. Washington jistě uloupí penze Američanů právě tak, jako jim již uloupil občanská práva v zájmu pokračování imperiálních hegemonistických válek.

Zbytek světa stále více pohlíží na Ameriku jako na jasný zdroj svého finančního a politického utrpení. Zatímco supervelmoc masakruje muslimy na Středním východě a ve Střední Asii, lidé ve zbytku světa se z WikiLeaks dozvídají, že americká vláda má pod kontrolou ostatní vlády, uplácí je, vyhrožuje jim a podvádí je, aby je udržela ve službě americkým zájmům na úkor zájmů jejich vlastního lidu. Americká imperiální říše se opírá o loutkové vlády, a lidé, kterým vládnou, je čím dál více nedůvěřují a nenávidí je. Stejně jako východoevropské impérium Sovětského svazu, i americké impérium není ovládáno přímo, ale prostřednictvím loutkových států. Loutkové vlády jsou v pasti mezi mocí impéria a silou vlastního obyvatelstva. V Evropanech se probouzí svědomí, a proto shledávají americkou zahraniční politiku stále odpornější. Roste solidarita mezi muslimy a loutkové vlády muslimských zemí, které podporují americké a izraelské masakry muslimů, proto budou ve stále větším vnitřním ohrožení.

Americké impérium je na mělčině, navzdory ohromnému arzenálu jaderných zbraní a svému ovládání zahraniční i domácí politiky svých lokajských loutkových států v západní i východní Evropě, Velké Británie, Kanady, Austrálie, částí Afriky, Blízkého východu, Japonska, Thajska, Indonésie, baltských států, Gruzie, Kosova, Mexika, států střední Ameriky, Kolumbie a bezpochyby i dalších.

Země, která vede válku a způsobuje útlak, země, jejíž nadvláda spočívá na vratkých základech loutkových států a jejíž hospodářství se hroutí, nemůže nadále udržet svoji dominanci.

Převzato z Information Clearing House

Překlad: Stan

Foto: zdroj