NEW YORK – Kam má americké a světové hospodářství namířeno? Loni tuto debatu vedly dva tábory. Jeden tvrdil, že recese ve Spojených státech bude ve tvaru V – krátká a mělká. Měla trvat jen osm měsíců, tak jako dvě předchozí recese let 1990-1991 a 2001, a svět měl být od smrštění USA izolovaný.
Další, včetně mě, prohlašovali, že vzhledem k přemíře zadluženosti soukromého sektoru (domácností, finančních ústavů a obchodních firem) půjde o recesi ve tvaru U – dlouhou a hlubokou. Tvrdili jsme, že bude trvat asi 24 měsíců a že se svět před kontrakcí USA neuchrání.
Dnes, 20 měsíců po začátku americké recese, která se v létě roku 2008 rozsáhlými spoji rozšířila do celého světa, už přesvědčení o odloučené recesi USA ve tvaru V ztratilo půdu pod nohama. Probíhá nejhorší americká a globální recese za 60 let. Pokud se USA z recese zotaví do konce roku, což je pravděpodobné, jednalo by se o recesi třikrát delší a asi pětkrát hlubší – ve smyslu kumulativního propadu výstupu – než předchozí dvě.
Dnešní konsenzus mezi ekonomy říká, že recesi už máme za sebou, že se americká i světová ekonomika svižně vrátí k růstu a že riziko recidivy nehrozí. Žel bohu, tento nový konsenzus se možná mýlí stejně, jako se v posledních třech letech mýlili zastánci scénáře recese ve tvaru V.
Data z USA – rostoucí nezaměstnanost, ubývající spotřeba domácností, stále klesající průmyslová výroba a slabý realitní trh – naznačují, že americká recese ještě trvá. Obdobná analýza mnoha dalších vyspělých ekonomik ukazuje, že dno je tak jako v USA poměrně blízko, ale ještě jsme ho nedosáhli. Většina rozvíjejících se ekonomik se už asi vrací k růstu, ale jejich výkon je výrazně pod jejich potenciálem.
Navíc je z mnoha příčin pravděpodobné, že růst ve vyspělých zemích přinejmenším několik let zůstane mdlý a zřetelně pod úrovní trendu.
První příčina bude zřejmě brzdit růst nadlouho: domácnosti se musí vymanit z dluhů a více šetřit, což na léta sešněruje spotřebu.
Zadruhé, finanční soustava – jak banky, tak nebankovní instituce – je vážně pošramocená. Chybějící robustní růst úvěrů bude dusit soukromou spotřebu i investiční výdaje.
Zatřetí, podnikový sektor se vyrovnává s přebytkem kapacit, a pokud bude růst bezkrevný a přetrvají deflační tlaky, pravděpodobným výsledkem bude nevýrazné zotavení ziskovosti. Podniky tudíž zřejmě nebudou zvyšovat kapitálové výdaje.
Začtvrté, opětovné zadlužování veřejného sektoru obrovskými fiskálními deficity a hromaděním dluhu vytváří riziko, že vytěsní oživení útrat soukromého sektoru. Účinky politického stimulu se navíc zkraje příštího roku vytratí, takže k podpoře setrvalého růstu bude zapotřebí silnější soukromé poptávky.
Domácí soukromá poptávka, zejména spotřeba, je v současnosti chabá; v nadměrně utrácejících zemích (USA, Velká Británie, Španělsko, Irsko, Austrálie, Nový Zéland atd.) slábne, kdežto v přespříliš spořivých zemích (Čína, Asie, Německo, Japonsko atd.) nepřibývá tak rychle, aby vykompenzovala úbytek čistých exportů těchto zemí. Dochází tudíž ke globálnímu oslabování agregátní poptávky vůči nadbytku kapacity nabídky, což bude brzdit robustní globální ekonomické oživení.
Existují dva důvody k obavám z recese se dvěma propady. Zaprvé, strategie odklonu od měnového a fiskálního uvolňování může být zpackaná, protože tvůrci politik to schytají, ať už udělají krok vpřed, anebo se drží zpátky. Vezmou-li vážně své fiskální deficity (a potenciální monetizaci těchto schodků) a zvýší daně, omezí výdaje a vysají nadbytečnou likviditu, mohli by už beztak slabému oživení podrazit nohy.
Jenže pokud rozsáhlé rozpočtové deficity zachovají a budou je nadále monetizovat, v určitou chvíli – až poněkud ochabnou současné deflační tlaky – se vzbouří trhy s dluhopisy. V takovém okamžiku se zvýší inflační očekávání, vzrostou dlouhodobé výnosy vládních dluhopisů a to vytěsní oživení.
Druhý důvod k obavám z recese se dvojím propadem se týká skutečnosti, že ceny ropy, energií a potravin mohou růst rychleji, než budou ospravedlňovat ekonomické fundamenty, a dále by je mohla zvyšovat ještě hradba aktiv pasoucích po likviditě, jakož i spekulativní poptávka. Ropa za 145 dolarů za barel se loni pro globální hospodářství stala poslední kapkou, neboť USA, Evropě, Japonsku, Číně, Indii a dalším ekonomikám dovážejícím ropu způsobila silný příjmový šok. Kdyby snad spekulativní síly překotně vyhnaly cenu ropy ke 100 dolarům za barel, světová ekonomika, sotva se postavivší na nohy, by kontrakční šok nemusela vydržet.
Konec této vážné celosvětové recese bude tedy na konci letošního roku blíž než teď, oživení nebude ve vyspělých ekonomikách robustní, ale spíše mdlé a hrozí sílící riziko recese se dvěma propady. Nedávné vzestupy trhu v oblasti akcií, komodit a úvěrů mohly předehnat zlepšení v reálné ekonomice. Je-li tomu tak, korekce na sebe nenechá dlouho čekat.
Nouriel Roubini je předsedou Roubini Global Economics a profesorem ekonomie na Sternově fakultě obchodu Newyorské univerzity.
Převzato z Project Syndicate, © 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
