Výsledky posledních jednání předsedy AV s premiérem jsou sice povzbudivé, ale zdaleka není vyhráno. Jedna věc jsou sliby, jiná věc je jejich realizace, zvláště v situaci, kdy je bude zřejmě plnit až vláda vzešlá z podzimních voleb.
Napsal jsem o této záležitosti již několik článků, právě tak jako někteří další zdejší bloggeři (V.Pačes, M.Elleder, J.Zlatuška, P.Janáček, P.Svoboda, M.Minárik, I.Gabal).
Přehled odkazů na většinu důležitých článků na toto téma najdete na blogových stránkách J.Zlatušky vpravo, pod „Oblíbené odkazy autora“.
Je opravdu pozoruhodné, jaký mediální ohlas tato záležitost vyvolala; zdá se mi, že nic, snad ani brdský radar, nemělo u zdejších bloggerů takový ohlas…
Ačkoli AV má zřejmě až překvapivě silnou podporu mezi občany (viz zmíněná anketa ČT24), existují i opačné názory – proti AV a základnímu výzkumu vůbec stojí především silná podnikatelská lobby, která by z omezení základního výzkumu resp. likvidace AV mohla mít prospěch, jelikož by jí připadly takto „ušetřené“ peníze.
Ačkoli je zřejmé, že Akademie věd a vysoké školy (alespoň ty hlavní, na kterých se provozuje převážně základní výzkum, podobně jako v ústavech AV) jsou v této věci zásadě „na jedné lodi“, s údivem pozoruji, že někteří představitelé vysokých škol (naštěstí je jich asi jen menšina) se krátkozrace angažují proti AV, zřejmě s vidinou krátkodobého finančního prospěch. Mezi tyto lidi patří (celkem logicky) jednak někteří představitelé technických vysokých škol (kteří mají blízko k té průmyslové a podnikatelské lobby), ale kupodivu třeba i rektor Masarykovy university, politolog P.Fiala, nebo prorektor Jihočeské university, evoluční biolog J.Zrzavý. U posledně jmenovaného je zajímavé, že se již před 12 lety odmítavě stavěl ke snahám některých z nás upozorňovat vládu na zoufalý stav podfinancování vědy a výzkumu v Česku, a že jako jeden z mála vědců podporoval před 5 lety tehdejší postup MŠMT v kauze tzv. Výzkumných záměrů (viz zde).
Pod několika nedávnými články o vládní „reformě“ výzkumu a vývoje směřující k likvidaci Akademie věd se rozvinula bohatá diskuse.
Rád bych teď zareagoval na několik myšlenek z diskusí pod těmito články.
1) Velmi fundovaný diskutér vystupující pod nickem „přírodovědec“ opakovaně vyslovil názor, že za své potíže si mohou vědci sami, protože zanedbávají popularizaci své práce, takže veřejnost pořádně neví, k čemu je jejich práce dobrá.
Ale tady přece nejde o nějaký hlas lidu, který by chtěl Akademii věd (AV) zničit proto, že dělá málo „užitečných věcí“! Vědci a AV mají podle průzkumů docela vysokou prestiž (viz též výsledky výše uvedené ankety).
Tady jde o politické rozhodnutí evidentně pod vlivem podnikatelské lobby (viz opakovaná prohlášení Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory), která se k AV (ale i k nezávislému základnímu výzkumu na universitách) staví nepřátelsky již mnoho let a jejímž cílem je přesunout mnohem větší část peněz do sféry podnikového (často pochybného) aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací.
Nějaká větší popularizace toho, na čem v AV (a na vysokých školách) bádáme, by asi jejich názor příliš nezměnila…
Myslím, že popularizace vědy je dnes na velmi dobré úrovni, (relativně) seriózní deníky téměř denně otiskují dobře napsané články o zajímavostech ze světa vědy, existuje solidní počet dobrých novinářů specializujících se na tento obor.
2) V diskusích pod těmi blogovými články se poměrně často objevovaly názory, které lze parafrázovat:
Proč bychom my, poctiví daňoví poplatníci, měli platit bádání vědátorů o nějakých nesmyslech? Jestli někoho zajímají nějaké atomy, geny, molekuly, buňky, nebo stará lejstra, tak ať si najde sponzora, který mu jeho bádání zaplatí! Proč bych to měl platit já ze svých daní?
To jsou důvěrně známá slova – před 20-30 lety jsme někdy slýchali něco podobného („uvědomte si, že studujete/bádáte za dělnické peníze“) a později, v 90. letech, v trochu jiné formě od tehdejších hlasatelů „trhu bez přívlastků“.
3) Současná vzrušená debata velice souvisí i s tím, čemu se tradičně říká „akademická svoboda“.
Velmi se mi líbilo to, co před časem napsal kolega Stanislav Komárek z Přírodovědecké fakulty UK, když komentoval jiný neblahý záměr předchozí vlády, reformu vysokých škol, popsanou v tzv. Bílé knize terciárního vzdělávání:
**********************************************************
„Tento univerzitní model, vycházející z tradičních církevních vzorů, se nehodí pro vysoké školy aplikovaného typu – vývoj nových technologií by měl probíhat spíše ve firmách, nikoli ve stínu akademických institucí. Neblahý nápad spravovat celé vysoké školství podle jednoho mustru zřejmě povede záhy k vymizení zbytků akademických svobod, a to i tam, kde měly smysluplnou funkci. Dochází k tomu za nezájmu veřejnosti a vzácné jednoty politických stran, jimž se naskýtá šance prorůst do jediného ostrůvku, kam dosud přímo nemohly.
Ve správních radách vysokých škol (které mají instalovat i rektora) by měli zasedat lokální politikové a podnikatelé. Je pak otázkou, zda se má vůbec nějak lišit univerzita od firmy a zda by měla mít i jiný předmět podnikání nežli produkci publikací. Kdo někdy viděl nekonečná jednání akademických senátů, kde stačí jeden agilní formalista, aby se táhla dlouho a bez výsledku, chápe, že manažera v publiku může vzít čert a toužil by po tom, proces zefektivnit. U škol s aplikovanými výstupy by se to mohlo povést, je však otázka, zda tradičním disciplínám nezvoní hrana.
Přímo zlověstně zní věty z odst. 85 tzv. Bílé knihy o úloze rektorů v budoucnosti: „Výběr osob pro tyto pozice nelze omezovat příslušností k akademické obci, vědecko-pedagogickými tituly apod. Rektor by měl zodpovídat za personální otázky vysoké školy.“ Kdo uřídil lunapark, uřídí univerzitu jistě také. Míněn byl původně jistě nějaký schopný manažer, ale při neutěšenosti politických poměrů v současnosti i budoucnosti se ježí vlasy se vzpomínkou na straně věrné obuvníky a domovníky, kteří z ministeriálních postů dosazovali vysokoškolské kantory…“
****************************************************
Myslím, že je opravdu potřeba postavit se proti stále silnějším snahám politiků a s nimi spojených podnikatelských kruhů zmocnit se veřejného prostoru, jehož důležitou součástí je i akademická sféra. Doufám, že současná kauza pomohla otevřít oči lidem z AV a vysokých škol, aby si uvědomili, že se mají a musí vzájemně podporovat.
Je třeba sebekriticky uznat, že třeba my na AV jsme jen poměrně lhostejně sledovali dění kolem té Bílé knihy, protože se nás to přímo netýkalo (viz důkladná analýza J.Zlatušky).
4) Zaujaly mě reakce některých politiků, ale i členů vědecké obce stojících v současné patálii na straně těchto politiků (např. v Radě pro výzkum a vývoj), kteří se pohoršovali nad tím, že vědci sáhli k pokojné pouliční demonstraci. Někteří dokonce prohlašovali, že za takové situace („povyk v ulicích“) nelze jednat. Cožpak už tito lidé zapomněli, že takové prostředky jsou v občanské společnosti zcela normální, a v některých situacích i žádoucí a nezbytné? Bohužel je zjevné, že tito lidé si už zcela osvojili mentalitu těch, kterým jsme před rokem 1990 říkali „oni“…
5) Řada diskutujících hořce upozornila na to, že vědci a intelektuálové (placení v naprosté většině ze státních resp. veřejných prostředků) jsou ve své velké většině trochu nepochopitelně “pravicoví” a nevidí, že podmínky pro vědce se výrazně zlepšily až v době vlády jisté mírně levicové strany (od roku 1996 do roku 2006 se suma věnovaná ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj zvýšila skoro 3,5x).
Připomeňme, že jedinou významnou stranou, která v té krizi AV veřejně nepodpořila, byla ODS…
Na tohle téma ale napíšu někdy samostatný článek…
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz
