Jenže fairtrade je sama o sobě globální značka. Ani tomu nemůže být jinak, protože aby to fungovalo, musí fairtrade operovat po celé Zemi, jak v zemích rozvinutých, tak v zemích rozvojových, a tedy být globální, a aby mohla zprostředkovat přístup na trhy bohatých zemí prvního světa konglomerátu drobných producentů a pěstitelů, kteří nemohou jednat každý zvlášť sám za sebe, musí být značkou.
Tak oč zde vlastně běží? Je to vyhánění čerta ďáblem, uplatnění principu, že proti ohni se nejlépe bojuje zase ohněm? Je to snaha pacifikovat globalizaci jejími vlastními zbraněmi? Nebo je to rafinované parazitování na étosu alterglobalizačního hnutí?
Nebo je to nakonec jen šidítko na zjitřené svědomí, něco na způsob odpustků, které si kupují lidé, kteří si uvědomují, že spotřebovávají neúměrně mnoho zdrojů a že jejich ekologická stopa je příliš dlouhá? A než by se vzdali ježdění po městě svým SUV, raději si koupí fairtrade čokoládu a fairtrade ananasovou šťávu a jsou sami se sebou spokojeni, že je díky nim teď svět zase o něco lepší.
Tak vám nevím. Tu čokoládu jsem si sice koupil také, ale příliš ušlechtile si nepřipadám, spíše jako uličník, kterému prošla nejapná výmluva.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
