Golgota
Já jsem tvoje Golgota.
Tvá prašivá a kamenitá ubohost.
Tvá vykotlaná jistota.
Má divoká a divotvorná síla
pohupuje božskou nehybností.
Poslyš, červíčku,
proč jen se stále kroutíš,
proč jen kmitáš uvnitř mého odhodlání,
proč jen piješ moji hutnou, bolestivou krev?
Já jsem tvoje Golgota
a planu sžíravou a lačnou dychtivostí,
vysát morek ze tvých kostí.
Bože, proč jen matka nese krutý osud
na ramenou svého syna?
Proč jen prolévá své hoře v jeho slzách?
Já jsem jeho tělo,
trpím nedostatkem.
Já jsem jeho víra,
zalykám se pochybnostmi.
Já jsem bolest jeho duše,
překypuji touhou po výkřiku!
Já jsem jeho Golgota
a ty už víš, že nikam neunikne
před svým umučeným osudem.
A přesto, že se tolik bojíš
hrozivých představ o jeho utrpení,
nakonec se se vším smíříš…
Golgotha
I am your Golgotha,
full of dust and stones
and the gravest misgivings.
I am the wild and heavy strength
that stirs the universe.
Listen, little man,
why do you struggle against your destiny?
Why do you mewl and crawl behind my back?
Why do you spurn the lifeblood of my soil?
I am your Golgotha
and I will eat your flame
and suck the marrow from your bones.
God,
how can a mother carry her fate
on the shoulders of her son?
Why must she weep her sorrow through his tears?
I am his body,
I am impoverished.
I am his faith,
I choke on doubts.
I am the pain of his soul,
I seal his lips with a silent scream.
I am his Golgotha,
and you know he won’t escape
the final days of his torture.
And yet no matter that you fear
the terrible image of his Calvary,
you’ll walk with him
and find the peace.
© Dominika Dery, 1999
Vydala Knihovna Jana Drdy, Příbram, 2001
