V okamžiku, kdy Západ uznal samostatné Kosovo, bylo jen otázkou času, kdy začne nádor metastázovat. Gruzínská tragédie má nepochybně i své ekonomické pozadí, stačí se podívat na trasy současných i plánovaných produktovodů, ale analogie s Kosovem je více než zřetelná. Gruzínský prezident s diktátorskými sklony Michail Saakašvili v den zahájení OH eskaloval konflikt, v němž nemohl zvítězit, a teď stojí s prázdnýma rukama a v šoku z toho, že nedostal účinnou podporu od svých "spojenců". Tisíce mrtvých na obou stranách, totálně zničené jihoosetské hlavní město a vážně narušená infrastruktura Gruzie jsou nejvíce viditelným následkem tohoto šíleného činu.
Potom jsou tu ovšem dopady mnohem méně viditelné, ovšem mnohem hrozivější – vezmeme-li v úvahu, že zde po delší době došlo k ozbrojenému konfliktu, jehož jedním účastníkem je ruská armáda a druhým armáda vyškolená a podporovaná americkými a izraelskými "vojenskými poradci", zaznamenáme-li, že Cchinvali a ruské mírové sbory byly na počátku konfliktu ostřelovány českými houfnicemi a raketomety, dáme to dohromady s nekritickou podporou, které se dostává Gruzii od prezidentů Polska, Ukrajiny a pobaltských států i nespecifickými hrozbami presidenta Bushe – nic dobrého pro Česko, pro střední Evropu, nic dobrého pro celý svět.
