Hamilton, Island, IvanVeselý, hrábě a špatné zprávy.
Než začnu vysvětlovat souvislosti mezi jednotlivými slovy nadpisu, cítím povinnost prohlásit následující:
Velmi obdivuji ty příslušníky menšinového etnika České republiky, kteří dokázali vlastní pílí, přičiněním, tvrdou prací svou i svých rodičů zlomit handicap svého okolí a emancipovat se do většinové společnosti. Mají můj plný a hluboký respekt.
A teď k věci. Začínám být velmi alergický na všechny mediální akce odsuzující rasismus většinové české společnosti, na všechna ta pseudohumánní kázání, ve kterých se vyžívají všelijaké Stehlíkové, všelijací Kocábové, i řada dalších. Ještě alergičtější ovšem začínám být na neustále opakované výkřiky menšinové části populace – my půjdeme do Kanady žádat o azyl! S nevyřčeným podtextem – ať máte, vy bílí Češi, ostudu, a Kanada vám zavede víza!
Naposled jsem tohle viděl někdy v neděli v bedně, na ČT1. Řešil se tam exodus českých Romů (konkrétně do Hamiltonu), kde prý už je komunita řádově asi o 3,5 tisici hlavách. Dozvěděl jsem se při té příležitosti, že Kanada opravdu zvažuje víza, a že snad zatím nebudou. Dále i zajímavý fakt, že žádosti o azyl z ČR dnes v Kanadě, co do počtu, jsou už na druhém místě v souboru všech států světa. Zaskočilo mne to. Jsme opravdu tak rasističtí, že naši spoluobčané z minoritního etnika plní za oceánem azylové úřadovny a to v počtu daleko větším než příslušníci daleko větších států – například Iránu, nebo Bangladéše, je ono jimi deklarované násilí a strach z násilí u nich akutnější než třeba u poražených Tamilů ze Srí Lanky, či obyvatel Barmy z tamní vojenské diktatury? Nevím, vážně nevím. A nejsem schopen na to odpovědět. U nás, v našem městysu, nic takového nepozoruji. Jakkoliv jsme hodně a hodně velký městys s dost výlučným postavením. Laskaví čtenáři si jistě udělají, na základě svých vlastních zkušeností minimálně stejně fundovaný závěr, jakého bych byl schopen já. Nicméně, ať už je výsledek našich úvah jakýkoliv, máme zde pořád onu špatnou zprávu – Kanada uvažuje o zavedení víz! Pro občany České republiky. Hm…
Nedávno jsem náhodou sledoval německý televizní kanál Phoenix. Žádný bulvár. Seriózní a věcný pohled na svět. Řeč byla o Islandu. O tamní krizi, jejích dopadech a nových fenoménech, zapříčiněných onou krizí. A nevěřícně jsem hleděl na skutečnost, že Island má nyní jeden velký problém navíc, ke všem těm ostatním. Celá jedna třetina populace prý uvažuje o vystěhování ze zbankrotovaného ostrova. Samozřejmě ta mladá, vzdělaná. Nebudou to mít ti zbylí Vikingové, kteří se rozhodnou na ostrově zůstat, vůbec snadné! Jak tohle souvisí s tím Hamiltonem z nadpisu? Snadno. Oni totiž existují státy, které vysloveně usilují o islandské migranty. Konkrétně ministryně přistěhovalectví kanadské provincie Saskatchewan jela na Island osobně dělat nábor Islanďanů do své provincie a otevřela pobočku imigračního úřadu přímo v Reykjavíku!!! A na vlastní uši jsem slyšel – ano, máme velký zájem o Islanďany. Vyznávají stejný hodnotový systém jako my, mají stejné návyky jako my, jsou velmi pracovití a mají dobrou kvalifikaci. Jsou u nás vítáni, a já se postarám, aby formality byly vyřizovány pružně a operativně v nejkratším možném termínu! Jsou vítáni v jakémkoliv počtu.
Od Kocábů a Stehlíkových slyším cosi o občanech druhé kategorie. Hm, teď to zakouším na vlastní kůži. Špatná zpráva – my asi budeme mít víza, protože Kanada se cítí býti ohrožena vlnou azylantů z Čech, kterých je tam asi 3,5 tisíce (tedy těch nových, těch na útěku před hrozbami všedního dne v městysu) a Islanďané by mohli nejspíš bez víz přesídlit všichni. Něco je u nás asi hodně špatně!
Jsme občané druhé kategorie. Tedy pro Kanaďany. A to všichni!
Hergot, co je ale špatně? A mohu to nějak změnit? Jsem už drahně let na světě, ženat jsem tak dlouho, že letošní výročí svatby už nebude o počítání let společného štěstí, ale o číslici, vyjádřující skóre v házené, když jednomu z mužstev katastrofálně selžou oba gólmani, jsem zvyklý si všechno nějak okecat a otočit ve svůj prospěch. Tak to alespoň tvrdí má Karkule. A ta to musí vědět! A má pravdu. Vždycky, jak známo. Takže jsem se s tím smutným faktem víz do Kanady smířil. Spolu s konstatováním, že nejspíš, pokud bych tam jel, s pravděpodobností hraničící s jistotou případné vízum stejně dostanu.
Nejspíše proto, že z většinového etnika už do Kanady skoro dvacet let nikdo neutíká a v mém věku už vůbec ne. Není tedy důvod předpokládat, že bych já nebo někdo z naší rodiny chtěl potenciálně zatěžovat kanadský sociální systém. Ti Islanďané také ne, a proto je vítají. Takže ta zpráva není tak špatná. Chci vzkázat těm všem, co se na mne chystají z obrazovky s gustem prsknout: „…a my požádáme o azyl v Kanadě. Heč! A tobě zavedou vízum!“, asi toto: „Milí prskající – nám zavedou vízum. Já jej spolehlivě dostanu. Ale obávám se, že pro vás nikdy žádná kanadská ministryně pro přistěhovalectví žádné speciální azylové nebo imigrační pracoviště v Praze neotevře. A myslím si, že vám, v mnoha případech, nedají ani ta víza, která budeme muset mít všichni. I kdybychom zbankrotovali jako Island. Takže skutečně špatná zpráva! Ale nikoliv pro mne…
No a jak s tím souvisí hrábě nebo Ivan Veselý?
Společná tématika! Jakkoliv se to nezdá. Ivan Veselý patří k množině těch, o kterých píši, že mají můj hluboký respekt. I přesto, že si ze svého osudu udělal byznys. Tedy byznys profesionálního ochránce utlačovaných. A ty já moc nemusím. Nicméně – není zdaleka sám, Když může třeba Kocáb, proč by nemohl i on? Veselý má navíc v té roli výhodu. Zná reálie, ví opravdu „vo co go“. Je jednak insider, a jednak dává dobrý příklad, že vzdělání se vyplácí. Což je velmi potřebná věc. Jen by se ve svém svatém, pardon, spíše profesionálním nadšení pro páchání dobra, ochranu a osvětu měl občas zastavit a popřemýšlet nad akcemi, které iniciuje. Jako tomu bylo s řetězovými demonstracemi proti rasismu začátkem května. To příslušníci minoritního etnika šli bojovat s rasismem v nás, většinových, tím, že se srotili v republice na různých ryncích a provolávali hesla. Třeba – „Černí, bílí, spojme síly!“ Byli tam jen oni a několik Kocábů a Stehlíkových. U nás v městysu jen oni. Nějak jsem nepochopil, k čemu bych ty síly měl jako spojovat. A nepochopil to nikdo z ostatních většinových. Když jsem se jednoho z manifestujících zeptal, na co se máme spojovat, bylo mi hlubokým hlasem odpovězeno: „No proti těm… no, nacistům… A když jsem se vracel na chodník, kde jsem to chtěl nerušeně dopozorovat, nějaká paní na mě fistulí houkla – „Kdyby si radši uklidili!“
Takže – hrábě! Menšinoví totiž tvrdí, že je házíme do jednoho pytle, máme plno předsudků a vůbec jsme špatní. K tomu je ještě terorizují náckové. Hrábě! Doklaplo mi. Stál jsem kousek od Resslovky. Kdo zná ten městys, už nejspíš pochopil. Kdyby totiž demonstrující vzali ony hrábě, lopaty, pytle na smetí a místo pořvávání na rynku ohledně spojování, šli uklízet veřejná prostranství, jak se nediplomaticky vyjádřila ona paní, a to zejména kolem svých bydlišť, nejspíše by zahnali vyděšené neonácky na útěk. Vzali by jim totiž vítr z plachet. A kdyby jim při téhle demonstraci s těmi hráběmi, lopatami, košťaty a pytli na odpadky ještě navíc vypomohli Kocábové, Stehlíkové a další, a dělo se to takhle nejméně jednou za kvartál, nebyla by to běžná špatná zpráva, ale zpráva zatraceně dobrá. Pro Hamilton, pro Ivana Veselého, pro nás všechny. Islandu to sice může být jedno, ale třeba by ministryně pro přesídlence dostala chuť otevřít další filiálku svého úřadu vedle Islandu i v Praze.
Škoda, že to Ivana Veselého, ani Michala Kocába, ani Džamilu Stehlíkovou nikdy nenapadlo. Nechce se mi totiž věřit, že by pravdu měli náckové, že ti co na mne prskají z obrazovky o azylu a vízech, prostě jenom nechtějí dělat. Nebo ta paní na tom chodníku, která naznačovala to samé. Ivan Veselý tvrdí něco jiného. A já nemám důvod mu nevěřit. Je insider. Na rozdíl od nácků. Třeba ho jen tenhle způsob řetězové demonstrace nenapadnul. Škoda. Třeba příště spojíme síly a nebudou víza do Kanady. To pochopím. A nebudu muset nic okecávat.
