Hillary začala svou politickou dráhu jako republikánka. Pracovala jako dobrovolnice pro senátora Goldwatera. Ve čtrnácti letech ji velmi ovlivnil projev Martina Luthera Kinga. Po střední škole se přihlásila na studium práv na Yaleské univerzitě. Zde se také seznámila s Billem Clintonem.
Po absolvování pracovala jako obhájce dětí a rodin. Stala se jednou z nejvýznamnějších amerických právniček. Zastupovala ohrožené a týrané děti, bojovala proti chudobě, za zlepšení školství, ženská práva, proti diskriminaci. Odpor proti válce ve Vietnamu ji přivedl do demokratického tábora. Demokraté ji také nominovali do parlamentní komise vyšetřující Richarda Nixona v rámci aféry Watergate, kde získala potřebné politické zkušeností a kontakty.
V roce 1974 se s Billem Clintonem přestěhovali do Arkansasu a Hillary obětovala svoji slibně se rozvíjejíci kariéru jeho politickým ambicím. V roce 1975 se za něj vdala. V Arkansasu začala pracovat pro prestižní právnickou firmu a vydělávala mnohem více peněz než její manžel, který se v roce 1978 na druhý pokus stal arkansaským guvernérem.
V únoru 1980 se jim narodila dcera Chelsea. Hillary omezila svoji práci, aby se mohla věnovat výchově dítěte. V roce 1992 se Bill Clinton stal americkým presidentem. Hillary i dcera Chelsea ho výrazně podpořily v obou jeho předvolebních kampaních i během jeho presidentské kariéry. Hillary se věnovala charitě a podporovala zákony na usnadnění adopcí, všeobecné zdravotní pojištění (neúspěšně), očkování dětí apod., jak se od první dámy také očekává.
Spolu se svým manželem ovšem také figurovala v aféře Whitewater, kde společně čelili podezření, že zneužili svého postavení a kontaktů, aby této společnosti zajistili půjčku. Nakonec je tato aféra stála jenom ztrátu většiny peněz, které do této společnosti investovali a pošramocenou pověst. Ovšem jeho nevěru se stážistkou Lewinskou z roku 1998, a především jeho lhaní, které málem vedlo k jeho impeachmentu, snášela Hillary velmi těžce.
Ještě před ukončením presidentské kariéry Billa Clintona v roce 2001 se Hillary vrhla po hlavě do politiky. Úspěch se dostavil velmi brzy a Hillary se již v roce 2000 podařilo (i díky odstoupení jejího republikánského protikandidáta Rudy Giulianiho kvůli zdravotním problémům), stát senátorkou za New York.
V Senátu pokračuje v prosazování témat, kterými se zabývala v Bílém domě. Po teroristických útocích z 11. září 2001 navíc prosazovala obnovu zasažených budov, odškodnění rodin obětí a zdravotní péči pro záchranáře z Ground Zero. Hlasovala pro invazi do Afghánistánu a Iráku a navštívila tam americké jednotky. Prosazuje snižování daní pro střední vrstvy, omezování veřejných výdajů a deficitů státního rozpočtu. Je zastánkyní práva na potrat.
V roce 2006 svůj mandát přesvědčivě obhájila, a to i díky tomu, že její kampaň byla nejdražší senátorskou kampaní ve Spojených státech. Její presidentská kandidatura je tedy výsledkem dlouhodobého úsilí a vynaložení nemalých finančních prostředků. Na její straně je nejen podpora jejího manžela, který se díky úspěšné presidentské kariéře i nespornému charismatu těší v USA velké popularitě, ale i velkých firem a mocných zájmových skupin.
Svou presidentskou kampaň staví na své zkušenosti, minulých zásluhách a programu založeném na reformě zdravotnictví a stažení vojsk z Iráku. Její slabinou je to, že hlasovala pro vyslání vojsk do Iráku a zdaleka nepatřila k největším kritikům chyb Bushovy administrativy v této věci. Zdá se však, že jak Barack Obama, tak John McCain vystupují v médiích přesvědčivěji. Baracku Obamovi se také daří lépe získávat finanční podporu od drobných dárců, a na rozdíl od Hillary vždy razantně vystupoval proti válce v Iráku. Průzkumy mu také dávají větší šance v případném souboji s Johnem McCainem.
Přesto se Hillary nevzdává a po těsných vítězstvích v Texasu a Ohiu zůstává ve hře o Bílý dům.
