Jiří Pehe patří ke středopravicovým komentátorům naší politické scény, jehož názory, na rozdíl od politruků z Mladé Fronty nebo Lidových Novin má smysl číst, protože se většinou vyhýbají obvyklým pravicovým klišé. Ale i mistr tesař někdy utne. Na Aktuálně vyšel jeho komentář pro Právo s názvem Je něco shnilého v ČSSD. A tentokrát zjednodušeně řečeno jde právě a bohužel jen o opakování klasických "pravd" pravicového tisku, místo například rozboru směrování k tzv. nové levici nebo analýzy různých divných vazeb na krajích. Kdyby ne arogantní, zlý a populistický Paroubek, tak ČSSD už tady vše válcuje a nebo má přinejmenším jasnou převahu nad ODS.
Tato teorie zde existuje ve spojení s osobou Jiřího Paroubka již od roku 2006. Tehdy pravidelně komentátoři věštili věčný krach socanů, pokud se nezbaví svého šéfa. Teorii jim sice naprosto zdemolovaly loňské krajské a senátní volby, ale po volbách evropských se situace začíná opakovat. O úspěšnosti tohoto receptu si ale dovolím pochybovat. Vinou Jiřího Paroubka totiž není jeho arogance, populismus, nasupenost či porušování dohod. To jsou vlastnosti u pravicového politika mediálně ceněné, buď jde o prostě přirozeného chlapa co se tak musí chovat a nebo o svéráznou osobnost, která ví co chce a hezky to těm levičákům dává sežrat. Vinou Jiřího Paroubka je jeho členství v ČSSD. Lze to hezky dokázat na hospodském příkladu. Miloš Zeman byl špatný buran, protože chodil do normálních hospod, Vladimír Špidla byl odtažitý psychotik, co nechápe lidi, protože do hospod nechodil a Jiří Paroubek je arogantní snob, protože chodí do luxusních hospod. Pravicový politik si může chodit jak na lidové tancovačky, tak na golf, nebo nikam, a nikomu to nevadí a nikdo si toho nevšímá. Podle této zásady je tedy dnes naprosto jedno, jestli předsedou ČSSD bude Franta nebo Pavel, to co bude dělat, bude ze zásady špatné a štvavá kampaň se spustí zase od začátku. Navíc je samozřejmé, že případné změny před volbami by byly další vodou na novinářský mlýn a začalo by se dnes a denně spekulovat, kdo s kým a za co, o jakou loutku jde a kdo kde v zákulisí co ošklivého řekl. Jako prospěšné pro sociální demokracii v předvolební atmosféře mi to moc nepřipadá.
Jak tedy pravicově či dokonce obecně novinářsky vyřešit tu hnilobu v ČSSD? Ryba smrdí od hlavy, proto by každý měsíc koncil novinářské moci vybral nějakého nového předsedu po předchozím mediálním lynči jeho dříve skvělého a dokonalého předchůdce. Program by byl napsán pouze podle zájmů majitelů novin, v žádném případě by se nazajímal o názory většiny občanů. Nová levice by tvrdě podporovala nejdříve rovnou daň, později její snížení a na konci i úplné zrušení přímých daní, nejdříve by úlevy šly samozřejmě firmám. Jakékoliv sociální podpory by zlikvidovala, podnikatelům by se vrátila jejich krásná svoboda z 19. století, případně by jim bylo povoleno střílet do stávkujících. Krásná ČSSD by také měla podporovat privatizaci úplně všeho a to pokud možno metodou vypnutých světel, protože trh si poradí se vším. Redukce a možná i likvidace důchodů a plný přesun na soukromý systém je samozřejmostí, stejně jako u zdravotnictví, neplatíš statisíce, umíráš, tvůj problém. Do škol bez peněz také nikdy nelez. V zahraniční politice by to měla levice mírně složitější, tam by záleželo na tom, jestli zrovna mediální preference budou více proamerické či prounijní. Ale jedno je jasné, ideální ČSSD by měla pravidelně psát sprosté dopisy do Ruska a Číny a každý rok v OSN tvořit nové rezoluce proti státům novináři označeným za nepřítele, abychom ukázali, jací jsme to kabrňáci a demokrati. Politické dohody by samozřejmě ČSSD musela ctít, jenom by se to netýkalo dohod s KSČM či smluv o nějakém hospodářském rozhodnutí či zákonu, který novinářům nevoní. Tam naopak by porušení nebylo něčím neetickým, ale chvályhodnou státnickou činností. No nevolili byste takovouto krásnou mediálně nekritizovatelnou levici?
Převzato z blogu Modrá šance
