Hnusný obchod s lidskými životy

Vlády Spojených států a Velké Británie vytvořily systém soukromých věznic, který rozpoutal honbu za lidskou kořistí.
 

Ten případ je ohromující a ještě víc zaráží, že se o něm na téhle straně oceánu skoro nemluví. Předminulý týden byli dva soudci z Pensylvánie usvědčeni z toho, že za úplatky od soukromých vězeňských firem poslali za mříže na dva tisíce dětí.
 
Mark Ciavarella a Michael Conahan posílali mladistvé do vězení za činy, které často ani nebyly zločinem. Například patnáctiletá Hillary Transueová dostala tři měsíce za to, že vytvořila webovou stránku zesměšňující zástupce ředitele její školy. Pan Ciavarella pak poslal do převýchovného tábora tehdy třináctiletého Shana Blye za nedovolený vstup do opuštěné budovy. O rok starší Jamie Quinnové napařil jedenáct měsíců za facku, kterou dala v hádce kamarádce – poté, co jednu facku dostala sama. Za to, že plní její věznice, vyplatila firma Mid Atlantic Youth Service (Středoatlantická služba mládeži) soudci 2,6 milionu dolarů. Tak to chodí, když je veřejná služba řízena s cílem dosáhnout zisku.

 
Je to extrémní příklad, ale názorně ukazuje, jak se zároveň se zřízením soukromých věznic rozjel obchod s lidmi. V USA i ve Velké Británii tak mají silný stimul zajišťující, že počet vězňů bude neustále narůstat.

 
Soudci dostávali úplatky nejen proto, aby plnili soukromé věznice dětmi, ale také za to, aby zavírali konkurenční věznice státní. Zatímco děti zavírané na zakázku jsou podle všeho novinkou, zavírání státních zařízení ve prospěch těch soukromých se – na obou stranách oceánu – děje neustále.

 
Jak konstatoval list The Wall Street Journal, soukromé věznice v Kalifornii a v Mississippi od státu běžně dostávají zaplaceno za neexistující vězně. Stát jim zaručil určitý počet vězňů, a tak když soudy nedokážou tyto stavy naplnit, věznice své peníze přesto dostanou. To pobouřilo obyvatele obou států, neboť kvůli těmto platbám musely být omezeny jiné veřejné služby. Řešení problému bylo přitom prosté: nahraďte černé duše skutečnými vězni. „Rozšiřování systému věznic vytvořilo nový prostor pro vysoké zájmy, kterým jde o to, aby byly věznice plné a musely se tak stavět další,“ podotýká Journal. „Ve výsledku tu máme finanční a politický bazar, v němž jsou vězni v pruhovaném hlavní cenou.“

 
Bez ohledu na to, že křivka zločinnosti klesá, jsou zákonodárci svými lobbisty nuceni míru lidí odsouzených do vězení neustále zvyšovat. Spojené státy mají v počtu osob za mřížemi oproti zbytku světa náskok: 756 vězňů na sto tisíc obyvatel, čili něco přes jedno procento celé populace. Ostatní vyspělé země se pohybují někde na desetině této cifry.

 
Jako většinu svých opravdu špatných nápadů, i ideu soukromých věznic importovala poslední britská konzervativní vláda z USA. Stalo se tak poté, co výběrová komise britského ministerstva vnitra v roce 1986 navštívila americké věznice řízené firmou Corrections Corporation of America. Když jim představitelé firmy řekli, že privatizace věznic zhodnotila investice a zlepšila podmínky v nápravných zařízeních, členové výboru si nic neověřovali. Místo toho hned vládě doporučili, aby se „na zkoušku“ takové věznice začaly stavět i ve Velké Británii.

 
První soukromou věznici v Británii, Wolds, otevřela dánská firma Group 4 v roce 1992. O rok později, ještě než bylo možné tento experiment zhodnotit, vláda rozhodla, že všechny další věznice v zemi už budou jen soukromé.

 
Tehdy opoziční labouristé vehementně protestovali. „Je nevhodné, aby někdo vydělával na věznění,“ tvrdil Jack Straw. „To je určitě jedna z oblastí, v níž by volný trh existovat neměl.“ Slíbil, že „vrátí tato vězení pod náležitou kontrolu státu a bude je řídit v rámci systému veřejných služeb“. Krátce po nástupu do funkce však obnovil smlouvu na jednu soukromou věznici a schválil výstavbu dvou nových. O rok později pak oznámil, že všechny nové věznice v Anglii a Walesu budou řízené v rámci soukromé finanční iniciativy. Dnes má Británie i díky tomu vyšší poměr vězňů držených v soukromých věznicích než USA. Je navíc jedinou zemí v Evropě, jejíž vězeňský model se řídí právě takto.

 
Ovlivnila tedy privatizace věznic britský justiční systém? To se asi nedozvíme. Na rozdíl od civilizovaných zemí nemá Británie registr lobbistů a veřejnost dokonce nemá ani právo se dozvědět, se kterými lobbisty se ministři setkali. Určitá vodítka ke zodpovězení této otázky ale přesto existují. Bývalý ministr vnitra John Reid je dnes poradcem soukromé vězeňské firmy G4S, zatímco vláda má v úmyslu schválit síť obřích věznic. Většina expertů se shoduje v tom, že výsledek bude katastrofální – vězni budou dál od svých rodin, což zhorší možnost jejich převýchovy, v mamutích zařízeních se jen prohloubí všechny sociální neduhy vězeňského systému. A hlavním smyslem soukromé finanční iniciativy, která tlačí vládu, aby zaplatila za vězně na pětadvacet až třicet let, bude držet věznice plné. Bestie se bude muset krmit.

 
A je tu ještě jedno vodítko. V Německu a Francii, jejichž ekonomiky jsou s tou britskou srovnatelné, vězeňská populace narůstá pomalu. Francie má 96 vězňů na sto tisíc obyvatel, což je oproti roku 1992 nárůst o čtrnáct procent, Německo má 89 vězňů na sto tisíc obyvatel a nárůst za stejnou dobu činí pětadvacet procent, nicméně je to o devět procent méně oproti roku 2001. V Británii je ale nyní za mřížemi 151 lidí ze sta tisíc, což je o třiasedmdesát procent více než v roce 1992 a o dvacet procent více než v roce 2001. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale ta čísla jen tak zpochybnit nelze.

 
Tento hnusný obchod s lidskými životy vytváří neustálý tlak na strkání lidí za mříže. Ne proto, že by tato vězení fungovala lépe. Ne proto, že by činila naše životy bezpečnějšími. Jen proto, že přinášejí peníze. Privatizace jako by Británii do budoucna proměnila v jedno velké vězení.


P. S.
Dobrý den, pane ministře, budou v České republice soukromé věznice, nebo už tato myšlenka je mrtvým broukem. A pokud budou, v jaké fázi tento brouk je?

Dobrý den, pojem „soukromé věznice“ není úplně přesný. Připravujeme stavbu nové věznice v Rapoticích u Brna formou partnerství veřejného a soukromého sektoru, projektem PPP (Public Private Partnerships). Tento projekt již schválila vláda. V praxi to bude vypadat tak, že partner ze soukromého sektoru věznici navrhne, postaví, zafinancuje a bude provozovat po vymezené období. Vězeňská služba určí výstupní specifikaci služby a zajistí ostrahu odsouzených. Veřejný sektor se tak vyhne vysokým počátečním investičním výdajům a partnerovi ze soukromého sektoru bude splácet takzvaný poplatek za dostupnost. Nyní čeká návrh na složení meziresortní hodnotící komise na odsouhlasení vládou. Poté můžeme podniknout další kroky.

  • Převzato z chatu ministra spravedlnosti ČR Jiřího Pospíšila na www.zpravy.ods.cz, 26. února 2009.
  • George Monbiot je britský novinář a aktivista. Události světového dění pravidelně komentuje v listu The Guardian.
  • Text vyšel v Literárních novinách 2009-11 na straně 6.
  • Publikováno online 12.3.2009

 
Foto: Soukromé vězení Wolds

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments