Hudba: Marty Friedman – Tibet
Tibetská vlajka (přesněji oficiální vlajka tibetské exilové vlády) byla původně bojová zástava navržená ve dvacátých letech 20. století nějakým Japoncem. Poprvé byla představena 13. dalajlámou v roce 1912, který sjednotil vojenské vlajky všech tibetských provincií do jedné, kterou používala tibetská armáda až do roku 1950. V roce 1955 byla stanovena 14. dalajlámou jako oficiální vlajka Tibetu. Po protičínském povstání v roce 1959 byla vlajka na území ČLR zakázána.(in)
Ve středu vlajky se nachází bílá zasněžená hora, která symbolizuje Tibet, často nazývaný země obklopená zasněženými horami. Přes tmavě modré nebe nad bílou horou se rozprostírá šest červených pásů, které zastupují šest původních kmenů, které žily na území dnešního Tibetu a jsou považovány za předky Tibeťanů. Jsou to kmeny Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra.
Kombinace šesti červených pásů kmenů a šesti tmavě modrých pásů nebe symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života černými a červenými buddhistickými ochránci. Na vrcholku hory je slunce se zářivými paprsky svítícími do všech směrů, které symbolizuje radost ze svobody, duchovní a materiální štěstí a blahobyt všech bytostí žijících v Tibetu. Vpředu na svahu hory stojí pár sněžných lvů s plápolající hřívou, kteří představují sjednocení duchovního a světského života.
Tříbarevný drahokam, který drží sněžní lvi, představuje tři buddhistické klenoty Buddhu, Dharmu a Sanghu. Červenomodrý drahokam ležící u nohou lvů představuje správné etické chování, které je založeno na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování.
Žlutý lem po třech stranách vlajky představuje čisté zlato jako symbol Buddhova učení zářící do všech světových stran a jeho rozkvět. Strana bez žlutého lemu představuje otevřenost Tibetu vůči nebuddhistickému učení.(in)
Tibet se nachází na jihozápadě Číny v oblasti Čchingchajsko-tibetské náhorní plošiny, má rozlohu více než 1.2 milionu kilometrů čtverečních, což je 1/8 celé rozlohy Číny. (in) Dnes žije v Tibetu vedle 6 milionů Tibeťanů i 7,5 milionů Číňanů.(in)
Od třináctého století měla ústřední vláda Číny nepřetržitě suverenitu nad Tibetem, který nikdy nebyl nezávislým státem a žádná vláda na světě ho nikdy jako nezávislý stát neuznávala.
V 18. století byl Tibet skutečně malým státem s rozlohou asi 910 000 km2, sotva jedním milionem obyvatel, ale i to je nejisté číslo, vzhledem k civilizačnímu vývoji v Číně a Tibetu. Spojenecký svazek čínsko-tibetský byl vědomě oslabován a ničen, když v rámci tzv. opiové války Angličané, Francouzi a Němci usilovali oslabit Čínu.
Od 80. let 19. století se Tibet dostal pod britský vliv, britská administrativa, hlavně však vojenské oddíly, přicházely z Indie, kde byl již anglický vliv zakotven. V roce 1903 se desetitisícová anglická expedice dostala do Tibetu a tibetský odpor byl utopen v krvi. Dalajláma musel uprchnout. 7. září 1904 Angličané okupovali Lhasu.
Nelze popřít, že také carské Rusko mělo zájem ovlivňovat poměry v Číně. Rusko byla velmoc. Angličané se museli svých pozic vzdát anglo-ruskou dohodou z roku 1907. Nepřijetí dohody hrozilo válkou. Moskva, aby měla v případě konfliktu zajištěné zázemí, deklarovala, že Tibet je nedílnou součástí Číny. Tibet ani Čína to neodmítly, byla to záchrana před anglickým kolonialismem. V únoru a březnu 1910 bylo hlavní město obsazeno oddílem čínského vojska, což byla mocenská záruka před anglickým tlakem. Angličtí agenti však vyvolali protičínské diverzní akce, posilovali tibetský nacionalismus a postavení klášterů. Dokonce vznikla gerilová válka proti Číňanům.
Londýn založil i evropskou školu pro děti tibetské aristokracie. Angličané vyhlásili program Velkého Tibetu.
Dalajláma se v roce 1913 mohl vrátit do Lhasy. Našel ochranu v Číně a 13. dalajláma oslabil vliv a pozice Angličanů. Tibet měl do jisté míry v rámci čínského státu určitou samosprávu.(in)
Jako za předchozích dynastií Yuan, Ming a Čching vykonávala i ústřední vláda Čínské republiky jurisdikci nad Tibetem. V roce 1912 byl při ústřední vládě zřízen Úřad pro mongolské a tibetské záležitosti, který byl odpovědný za správu tibetských místních záležitostí. Ústřední vláda rovněž jmenovala svého představitele v Tibetu, aby vykonával úřad vysokého komisaře ustaveného v Tibetu za dynastie Čching. Poté, co byla vytvořena v Nanťingu národní vláda, byla v roce 1929 ustavena Komise pro mongolské a tibetské záležitosti, která spravovala administrativní záležitosti Tibeťanů, Mongolů a jiných etnických menšin. V dubnu 1940 byla ve Lhase zahájena činnost Komise pro mongolské a tibetské záležitosti jako stálá mise ústřední vlády v Tibetu.(in)
Nynější 14. Dalajláma, který se dnes nachází v exilu, na základě tehdejší procedury musel být v roce 1940 schválen do této funkce předsedou nacionalistické vlády Číny. Ústřední vláda také vyslala osobně předsedu Komise pro mongolské a tibetské záležitosti na jeho inauguraci.
V období Čínské republiky (1912-1949) , Anglie využila chaotické situace čínské občanské války a začala ovlivňovat horní společenské vrstvy v Tibetu se snahou oddělit Tibet od Číny. (in)
Dne 1. října 1949 po vyhlášení vlády Čínské lidové republiky, se tato vláda stala jedinou legitimní vládou, která nahradila vládu Čínské republiky. Tato nová vláda byla brzy uznána řadou států a mezinárodním společenstvím a také přirozeně získala mandát nad celým suverénním územím Číny včetně Tibetu. V důsledku činnosti zahraničních sil, které osnovaly komplot tzv. „nezávislost Tibetu“, rozhodla ústřední vláda vyslat na jaře a v létě 1950 armádní jednotky do Tibetu. (in)
V únoru 1951 poslal dalajláma do Pekingu pět delegátů v čele s Ngapoi Ngawang Jigmem, aby na základě plných mocí jednali s ústřední lidovou vládou. 23. května 1951 byla podepsána Smlouva mezi ústřední lidovou vládou a místní vládou v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu (tzv. sedmnáctičlánková smlouva)(in):
1.Tibetský lid se sjednotí a vyžene imperialistické agresivní síly z Tibetu. Tibetský lid se
navrátí do rodiny své mateřské země – Čínské lidové republiky.
2.Místní vláda v Tibetu bude aktivně napomáhat Lidové osvobozenecké armádě při vstupu do
Tibetu a konsolidaci národní obrany.
3.Na základě národnostní politiky zakotvené ve společném programu Čínským lidovým
politickým poradním shromážděním má tibetský lid právo vykonávat národní autonomii pod
sjednoceným vedením Ústřední lidové vlády.
4.Ústředí nebude měnit existující politický systém v Tibetu. Ústředí rovněž nebude měnit
vybudovaný status, funkce a pravomoci dalajlámy. Úředníci na různé úrovni budou plnit
svůj úřad jako obvykle.
5.Vytvořený status, funkce a pravomoci pančen Erdeniho budou zachovány.
6.Vytvořeným statusem, funkcemi a pravomocemi dalajlámy a pančen Erdeniho se rozumějí
status, funkce a pravomoci 13. dalajlámy a 9. pančen Erdeniho v době, když mezi nimi
panovaly mírové a přátelské vzájemné vztahy.
7.Politika svobody náboženského vyznání vyhlášená Společným programem Čínského
lidového politického poradního shromáždění bude uskutečněna. Náboženské vyznání, zvyky
a obyčeje tibetského lidu budou respektovány a lamaistické kláštery budou chráněny.
Kláštery si mohou nadále nechat své příjmy, a Ústředí nebude v nich provádět změnu.
8.Tibetské jednotky budou postupně reorganizovány do Lidové osvobozenecké armády a
stanou se součástí obranných sil Čínské lidové republiky.
9.Mluvený a psaný jazyk a školská výchova tibetské národnosti se budou postupně rozvíjet
podle aktuálních podmínek v Tibetu.
10.Tibetské zemědělství, chov dobytka, průmysl a obchod se budou postupně rozvíjet a
životní úroveň lidu se bude krok za krokem zlepšovat podle aktuálních podmínek v Tibetu.
11 .Pokud jde o různé reformy v Tibetu, Ústředí nebude používat nátlak. Místní vláda v
Tibetu bude provádět reformy podle svého a požadavky na reformy vznesené lidem budou
řešeny cestou konzultace s vedením v Tibetu.
12.Pokud dříve pro-imperialističtí a pro-kuomintangští představitelé rezolutně přeruší své
vztahy s imperialismem a Kuomintangem a nebudou se angažovat v sabotážích a odporu,
mohou pokračovat ve výkonu svých funkcích bez ohledu na svou minulost.
13.Lidová osvobozenecká armáda bude při svém vstupu do Tibetu důsledně respektovat shora
uvedenou politiku a bude poctivá při všech koupích a prodejích a nevezme od lidu jedinou
jehlu nebo nit.
14.Ústřední lidová vláda povede centralizovaně jednání o všech zahraničních záležitostech
Tibetu. Bude vycházet z mírového soužití se sousedními zeměmi a budovat a rozvíjet
svobodné komerční a obchodní vztahy s nimi na základě principu rovnosti, vzájemných
výhod a oboustranného respektování teritoriální nedotknutelnosti a suverenity.
15.Aby byla zajištěna realizace této smlouvy, Ústřední lidová vláda zřídí vojenský a správní
výbor a velitelství vojenského okruhu v Tibetu, a kromě vysílání personálu bude přibírat co
možná nejvíce místního tibetského personálu pro svou činnost. Místní tibetský personál
podílející se na činnosti vojenského a správního výboru má zahrnovat vlastenecké elementy
z místních vlád v Tibetu, různých okresů a vedoucích klášterů. Jejich seznam má být
sestaven po konzultaci mezi představiteli určenými Ústřední lidovou vládou a různými
příslušnými místy a má být předložen Ústřední lidové vládě ke schválení.
16.Fondy potřebné pro vojenský a správní výbor, velitelství vojenského okruhu a Lidovou
osvobozeneckou armádu, která vstoupila do Tibetu, budou poskytnuty Ústřední lidovou
vládou. Místní vláda v Tibetu bude pomáhat Lidové osvobozenecké armádě při
uskutečňování transportu potravin, krmiva a jiných denních nezbytností.
17.Tato smlouva vstoupí v platnost neprodleně po podpisu a připojení pečetí.
Podepsáno a zapečetěno.(in)
Dalajlámův telegram předsedovi Mao Ce-tungovi:
Předsedo Ústřední lidové vlády Mao,
tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory se zplnomocněnými delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlovu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji.
Dalajláma Tibetské místní vlády
24. října 1951
24. den 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře(in)
Po vstupu čínské armády do Tibetu v roce 1950 a postupném obsazení celého území začali Číňané budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu a posilovat tam své místní vojenské a policejní jednotky.(in)
V roce 1954 byl dalajláma zvolen místopředsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a pančenláma členem stálého výboru VSLZ. V dubnu 1956 se dalajláma stal předsedou Přípravného výboru pro Tibetskou autonomní oblast.(in)
V létě roku 1956 se začal ve východním Tibetu projevovat vášnivý odpor, který postupně sílil a na počátku roku 1959 se rozšířil až do Lhasy, kde ovšem již byly jednotky LOA. Poslední jiskra, která zažehla požár lhaského povstání v roce 1959, bylo osobní pozvání od čínských vedoucích činitelů v Tibetu, které bylo doručeno dalajlámovi – měl se dostavit k čínskému generálovi v Tibetu Tchan Kuan-sunovi na divadelní představení do čínského vojenského tábora. Když byla tato informace zveřejněna, lidé ve Lhase nabyli přesvědčení, že toto čínské divadlo je jen předehrou k plánovanému únosu dalajlámy. Vypukly nepokoje, které se rozrostly až do celonárodního, i když krátkého povstání.(in)
Agresivní politika Číňanů nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959. Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajláma byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance čínské invaze, nejrůznějších celostátních kampaní, pracovních a ideologických programů a kulturní revoluce byla 80 000 mrtvých. (in)
Když potom dalajláma získal politický azyl v Indii, již při své první tiskové konferenci 20. června 1959 kategoricky odmítl „Sedmnáctibodovou smlouvu.“(in)
Nedlouho po útěku do Indie dalajláma prohlásil, že „Tibet je nezávislým státem“. Počátkem 60. let dalajlámova klika vytvořila tzv. „tibetskou vládu v exilu“ v Dharamsale v Indii a reorganizovala „náboženskou gardu čtyř řek a šesti rangů“.(in)
Americký prezident Lincoln kdysi řekl, že když pastevci vyženou vlka, názor ovce a vlka je naprosto odlišný. Tzv. „otázka lidských práv v Tibetu" je ve skutečnosti snahou o rozdělení Číny pod vlajkou ochrany lidských práv.(in)
V roce 1959 se začaly v Tibetu provádět demokratické reformy, byl svržen feudálně-otrokářský řád, rolníci byli vysvobozeni z otroctví a stali se pány svého osudu. V roce 1965 byla oficiálně založena Tibetská autonomní oblast. (in)
Dalajláma kdysi prohlásil: „V minulosti žil a pracoval lid našeho zasněženého Tibetu v míru a pokoji v záři buddhova světla." Ve skutečnosti byly ve starém Tibetu vláda a náboženství propojeny a existoval zde feudální otrokářský společenský systém, ve kterém měli výsadní postavení mniši. V té době zabrali velcí feudálové, kteří tvořili pouze 5% obyvatel Tibetu, veškerou ornou půdu, pastviny, lesy a velkou část dobytka, a více než 95% rolnických pachtýřů bylo naprosto bez prostředků. (in)
Dalajláma říká: O takové soucítění musíme usilovat, pěstovat ho v sobě a rozvinout ho z omezeného rozsahu do neomezeného. Bezvýhradné, spontánní a neomezené soucítění ke všem cítícím bytostem není samozřejmě ta obvyklá láska, kterou člověk cítí k příteli, přítelkyni nebo rodině, ta je zkalené touhou, náklonností a nevědomostí. Láska, kterou bychom měli obhajovat, je ta obsáhlejší láska, kterou cítíte i k někomu, kdo vám ublížil: ke svému nepříteli. (in)
V té době museli pachtýři kromě povinné práce a placení daní platit svému pánovi daň z hlavy, aby byl tak vyjádřen jejich závislý vztah na něm. V tibetštině se tento druh závislého vztahu nazývá „miza", což znamená „kořeny člověka"; daň z hlavy se pak nazývala „mibao". Tyto specifické výrazy odrážejí existenci této společnosti. Feudální pánové disponovali těly pachtýřů, ti byli jejich osobním majetkem, který byl libovolně přemísťován. (in)
Dalajláma říká: Když cítíte soucit nebo lítost nad velmi ubohou osobou, vyjadřujete svou účast, protože ta osoba je ubohá; váš soucit je založen se altruismu. Na druhé straně láska k vaší ženě, muži, dětem nebo blízkému příteli je obvykle založena na náklonnosti. Když se tato náklonnost změní, vaše laskavost se také změní, možná i zmizí. Ale to není pravá láska. Pravá láska není založena na náklonnosti, ale na altruismu. V tom případě váš soucit, soucítění, zůstává lidskou odpovědí na utrpení, dokud jen budou bytosti trpět.(in)
Společnost a kultura dlouhodobě zpomalovaly, nové myšlenky, nová kultura či věda a technologie byly považovány za heretické. Negramotnost přesahovala více než 90%. Život obyvatel byl extrémně nuzný, podle záznamů v archívech nemělo v roce 1950 více než 90% obyvatel Tibetu vlastní obydlí. Ve Lhase, ve které tehdy žilo pouze 37 tisíc obyvatel, žilo čtyři až pět tisíc žebráků.(in)
Dalajláma říká: Je ironií, že nejvážnější problémy se vynořují právě v průmyslově nejvyspělejších společnostech. Věda a technika v mnoha směrech učinily zázraky, ale základní lidské problémy zůstávají. Nikdy předtím nebyla taková gramotnost, a přesto toto všeobecné vzdělání, jak se zdá, nevychovalo v lidech dobro, ale jen neklid a nespokojenost. Nikdo nepochybuje o růstu materiálního pokroku, ale to jaksi nestačí, protože jsme dosud nedokázali nastolit mír a spokojenost nebo odstranit utrpení. (in)
„Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky" stanoví: „Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo".
Ve starém Tibetu neexistovaly základní školy v moderním smyslu. Více než 95% pachtýřům a otrokům bylo odepřeno právo na vzdělání, účast dětí na školní docházce nedosahovala 2%.
V září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc, počet dětí školního věku účastných na školní docházce dosáhl 96,5%.
V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních až po školy vysoké, stát navíc ve školách nacházejících se v oblastech vzdálených a špatně dostupných realizuje tzv. „tři balíčky" (balíček jídla, balíček bydlení a balíček ošacení).
V současné době se v Tibetu nachází více než 1700 buddhistických chrámů a míst určených pro náboženské aktivity, v chrámech žije přes 46 tisíc mnichů a mnišek. (in)
Otázka dalajlámy není náboženský, ale politický problém. Dalajláma musí opustit svou orientaci na „nezávislost Tibetu“, zcela zastavit svou činnost zaměřenou na rozštěpení Číny, veřejně uznat, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny, že Tchaj-wan je provincií Číny a že vláda ČLR je jedinou zákonnou vládou reprezentující celou Čínu.
Dveře k jednání jsou otevřeny.(in)
