Ministerstvo financí se v minulosti (a to i za bolševika) vždy vyznačovalo vysokým stupněm intelektuální nedostatečnosti svých výstupů, od právních norem až po výkon státní správy.
Předposledním hitem byl plánovaný schodek státního rozpočtu za rok 2009 ve výši 38,1 miliardy korun, který ve skutečnosti dosáhl velmi pěkných 192,4 mld. Kč, ovšem toto byl stav z ledna 2010, konečný výledek na stránkách MF ČR nenajdete, oni žijí ještě v roce 2008, kdy byl zfalšovaný deficit necelých 20 miliard. Proč zfalšovaný? Inu proto, že MF rozpustilo do rozpočtu jako příjem rezervy, které minulé vlády vytvořily na jednotlivých ministerstvech a jejichž výše se odhaduje na 40 až 60 miliard. Což ovšem nebránilo Kalouskovi i Topolánkovi, aby se oním „zázračným“ výsledkem svého hospodaření opakovaně nechlubili.
Posledním legislativním kouskem byly železničářské benefity mnohem více než dosud zdaněné; vyvolaly pochopitelné rozhořčení odborů, které pohrozily stávkou. Ve chvíli, kdy tzv. Janotovy balíčky jdou po krku obyčejným lidem a Topolánkovou vládou mimořádně zvýšených příjmů nejbohatších se nedotýkají ani v nejmenším, za této situace se nelze divit.
Nechme stranou otázku, jak jsou zdaněny benefity manažerů, od služebních notebooků, přes služební automobily pro osobní použití, rekondiční lázeňské pobyty, školení spojená s příjemnými aktivitami, služební letenky bussines class do Thajska až po kapitálové životní pojištění pana generálního ředitele ČD ve výši 100 tisíc Kč měsíčně. K půlmilionovému platu jako benefit. Taková fajnovější režijka.
Věnujme se tomu, jak na hrozbu stávkou reagovala média. Vydírání, berou si cestující jako rukojmí, neoprávněné výhody na úkor ostatních (chudých manažerů?), devastace státního rozpočtu, to jsou nejfrekventovanější slova, která modří pisálkové vypouštějí do světa. Poslouchal jsem rozhovor redaktorky Radiožurnálu s Richardem Falbrem o stávce. Nafackovat té dívčině by bylo slabým trestem za její hloupou, neinformovanou a protivnou pravičáckou drzost. Nechutný modrý spratek ve veřejnoprávním médiu, a takoví tam jsou skoro všichni.
Ještě odpornější jsou reakce pravicových diskutérů na internetu. „Odboráři vytáhli po boku socialistů do politického boje s typickým jevem – destrukcí. … odbory nejsou normální, jde o nepřirozený a násilný zásah do vlastnických práv zaměstnavatele. … Odbory jsou teroristické a výpalnické organizace zaměstnanců, založené za účelem neoprávněného zevzácnění práce a vybírání výpalného od chlebodárce zaměstnanců ! Je neuvěřitelné, že jejich činnost je povolena ! Žádné odpornější srovnatelné instituce v lidském světě fakticky neexistují! … Pokud nemají ve smlouvě, že můžou demonstrovat kvůli píčovinám, vyhodit, včetně odborářů! A pustit na ně všechny zaměstnance bez benefitů!“
Jsou i ještě radikálnější pravičáci, z rodu těch, kteří Obamovi nadávají do negrů, Mašíny považují za hrdiny a Pinocheta obdivují jako velkého vůdce, který se socialisty dobře zatočil: „Ne, já to myslím vážně. Tahle odborářská pakáž si nezaslouží slitování. Serou mě všichni politici, co si nechaj od nich diktovat podmínky. Já bych jim dal benefity! Nasrath!!! … Žádný vyjednávání, všechny škody k náhradě. A stanný právo. Odstřelit bez výstrahy každýho odborářskýho bosse. Když chtěj teror, maj ho mít, kurva!“
Tohle prosím není žádná juvenilní pomatená gymnaziální spodina, to jsou spořádaní a relativně zámožní, uznávaní a významní pravicoví voliči a politici! Listina lidských práv je pro ně toaletní papír.
Pokud bych se nechal unést hněvem, tak bych řekl, že nepochybně zločinný útisk a pronásledování pravice, politiků, vlastníků, manažerů a kapitalistů po roce 1948 byl racionální reakcí komunistů na charakter a způsoby pravicových politických odpůrců. Vždyť jinak, po dobrém, se s nimi – podle projevů jejich dnešních následovníků – jednat zřejmě nedá!
Není tomu tak. Násilí, které tihle lidé zcela vážně, opakovaně a veřejně obdivují, nejenomže není a nikdy nebylo řešením, ani po roce 1948, ani v Chile, ani dnes, viz válka proti jinému násilí, terorismu, která stejně končí ve slepé uličce. A kdo si s tak neuváženými slovy dnes hraje jako s počítačovou hrou, ten si hraje hodně nebezpečně.
České pravici úplně chybí znalost společenského a politického vývoje v západní a severní Evropě po druhé světové válce: takovéto výroky tam číst nelze, jsou naprosto nepřijatelné, nepoužívají je ani novináři, ani veřejnost, a dokonce by bylo nepředstavitelné, aby takhle mluvili zaměstnavatelé. Pravičákům schází evropská civilizovanost, sociální cítění, kulturnost a odpovědnost ke společnosti, možná i křesťanská morálka. Připadají mi z lidského hlediska jako Křováci a Hotentoti vypuštění do haly letiště ve Frankfurtu nad Mohanem. Oděni bederní rouškou šermují před sebou svými štíty a kopími útočí na zametací a podlahové mycí stroje.
(K článku je možné připojit několik zvučných nadávek ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
