Ruský novinář Alexej Jaroševskij napsal 6. března jakési své vyznání po návratu z Ukrajiny, opublikované na serveru RT.com.
Ve svém reportu popisuje detaily „černého čtvrtka“, jak nazývá kyjevské události z 20. února letošního roku. Odcházel po půlnoci z Mejdanu a při průchodu policejními zátarasy byl varován, aby byl opatrný, protože bylo prý slyšet střelbu, ačkoliv to bylo hodinu poté, co bylo „uzavřeno příměří“ mezi demonstranty a presidentem. Po chvíli viděl na vlastní oči, jak z vyhořelé budovy Odborů létají hořící Molotovovy koktaily.
Ráno měl pocit, že se situace uklidnila. Vyjel se svým doprovedem z hotelu autem, ovšem poblíž Majdanu jim policista doporučil, aby dál nejezdili, že je tam nebezpečno a že je tam několik vypálených aut. Pokračovali tedy pěšky a došli ke kordonu Berkutů, kde ho dál nechtěli pustit ani na novinářský průkaz, ani na ujišťování, že půjde jen kousek. Prý od Majdanu je slyšet střelba. Nakonec je přesvědčila hotelová kartička z hotelu Ukrajina a přes svůj kordon ho pustili.
První, co za kordonem uviděl, byl zakrvácený Berkut na nosítkách s téměř utrženou rukou. Helma ani neprůstřelná vesta mu zřejmě nebyla nic platná. Zastavili se, doprovod přichystal kameru a reportér měl začít svou relaci. V tom okamžiku se směrem od Majdanu objevila běžící skupinka demonstrantů a nedaleko vybuchl granát. Z relace nebylo nic. Co bylo dál, je známo: střelba policejních snajprů, mrtví na náměstí a útěk Janukoviče.
Po týdnu byl zmíněný reportér pozván do pořadu BBC a hovořil o tom, co se stalo, s Andrejem Ševčenkem ze strany Batkivčina. Ten přiznal, že na Majdanu měli zbraně i munici, ale původně nepomýšleli na její použití. Nevěděl ale, kdo dal pokyn ke střelbě.
Podle názoru Jaroševského, i přes skepsi k záměru integrace Ukrajiny do EU, je nutno plně podporovat touhu lidu žít v zemi, kde platí zákon a kde si úřady nesmějí dělat, co chtějí. Jeho názorem bylo, že protesty na Majdanu byly jednotné a upřímné. Ovšem obsazování úředních budov a týrání vládních úředníků před kamerami bylo znechucující. Jeho názor je, že Ukrajinci se budou muset ozývat znovu a znovu, protože nová vláda má zjevně jen minimální důvěru. Ovšem Ukrajinci si to musí vyřešit sami.
Jeho názorem je, že konflikt neznamenal pouze vzporu znechuceného lidu proti svému zlodějskému presidentu-idiotovi. Byla to scenerie mnohem závažnějšího geopolitického sporu. Ukrajina byla ve své historii už často takovým bojištěm. Doufá, že v budoucnu jak Rusko, tak EU nechají Ukrajinu být a přestanou se o ni rvát. Naopak by měli pomoci, aby si Ukrajinci našli správnou cestu vpřed.
Nechce soudit, má-li pravdu Putin. Je jasné, že je veřejnost rozpolcená, někteří podporují to, co se děje na Krymu, jiní odsuzují Rusy jako fašisty a okupanty, někteří se snaží být neutrální. Ale je nutno přiznat, že nejde o ozbrojený boj mezi Ruskem a Ukrajinou.
Jde o jiný boj – v médiích. Obě strany publikují lži, aby ovlivnily lidi. Až se vše zklidní, bude zřejmé, že si novináři budou muset sypat popel na hlavy. Ovšem zatím se tak neděje.
V situaci, kdy lidé ukazují prsty na to, s čím nesouhlasí, je těžké popisovat situaci bez zaujímání vyhraněných názorů a dramatizace. On osobně prohlašuje, že ho nikdo nenutil, jak má psát. Propaganda zasela semeno mezi masy lidí v Rusku i na Ukrajině a rozšiřované lži otráví vztahy mezi těmito zeměmi na budoucí desetiletí.
V Rusku panuje přesvědčení, že na Ukrajině došlo k převratu a vládne tam fašistická junta. Ukrajinci naopak věří, že je Rusové nenávidí a chtějí odtrhnout východ Ukrajiny. Věci se dějí tak rychle, že není možné předpovídat, co se stane. Jaroševský by osobně doporučil, aby východní Ukrajina udržovala svůj tlak na vládu do doby, než noví potentáti v Kyjevě pochopí, že musí přistoupit na kompromis se svými občany. Je ale zbytečné harašit válkou, dělat si zásoby chleba a promazávat kalašnikovy. Je zbytečné mávat zásahem v Osetii. Mezi Ruskem a Ukrajinou prostě válka nebude, tečka.
Jaroševský vyzývá občany na obou stranách, aby přestali vyvolávat nenávist mezi Rusy a Ukrajinci. Třebaže to zní melodramaticky, oba národy jsou sousedy, přáteli, bratry. Zdůrazňuje, že jeho rodina pochází z Ukrajiny a prý mu běhá mráz po zádech, když si uvědomí, že v tom příjemném Kyjevě mohl být zabit. I kdyby se na Ukrajinu už nikdy nevrátil, stále to pro něj bude srdeční záležitost. Proto doufá, že se věci vrátí do normálu.
Připojené video od stejného reportéra dokladuje, že i demonstranti na Majdanu měli střelné zbraně, takže je těžké soudit, odkud vyšla první rána. Stejnou věc komentoval i ve známém odposlechnutém telefonním hovoru s baronkou Ashtonovou estonský ministr zahraničí Urmas Paet.
