Od 1. ledna začal v České republice platit Zákon č. 182/2006 Sb. O úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenční zákon). Deklarovaným účelem zákona je řešení situací, kdy dlužník není schopen splácet své dluhy tak, aby věřitelé byli alespoň částečně uspokojeni, a dlužník byl oddlužen. Zákonodárci si od něj slibovali rychlé, transparentní, efektivní a odpovědné řešení insolvence.
Jedná se o velmi komplikovanou právní formu, v tištěné podobě má 118 stran a 434 paragrafů. Kromě speciálně vyjmenovaných institucí (orgány státu, kraje, obce, VZP, veřejné vysoké školy apod.) se vztahuje na všechny dlužníky a věřitele. Nahrazuje Zákon o konkursu a vyrovnání 328/1991 Sb., podle konkursního zákona se budou řídit pouze kauzy zahájené před 1. lednem 2008.
Zákon nabízí dlužníkům tyto možnosti řešení jejich předlužení:
-
konkurs
-
reorganizaci (pouze podnikatelům)
-
oddlužení
-
zvláštní způsoby (pro určité subjekty a určité druhy případů)
Zákon je koncipován tak, že nutí dlužníka, aby aktivně řešil svoji situaci, poté zkoumá jeho úmysly, a v případě, že dlužník splnil všechny formální předpoklady a soud ho vyhodnotil jako „poctivého dlužníka“, který chce svou situaci upřímně řešit, určí řešení buď vypořádáním věřitelů z majetku dlužníka, nebo oddlužením. Oddlužení spočívá zpravidla v tom, že dlužník po dobu pět let omezí své výdaje na životní minimum, a vše nad tento limit splácí svým věřitelům tak, aby věřitelé získali alespoň 30 procent ze své pohledávky.
U dlužníků z podnikatelské sféry nově zavádí tzv. reorganizaci, tzn. že dlužník pod dozorem soudu a věřitelů provede taková opatření, aby se ozdravilo hospodaření firmy, on mohl alespoň částečně splatit své dluhy a přitom pokračovat v podnikání. Tuto formu může navrhnout soud u firem s obratem nad 100 mil. nebo s více než 100 zaměstnanci, ale může být použita u menších firem, pokud se na tom dlužník a věřitelé dohodnou. Nepochybným kladem je zřízení tzv. Insolvenčního rejstříku, což bude veřejně přístupný registr Ministerstva spravedlnosti, na němž budou umístěny informace o všech insolvenčních řízeních v ČR. Bude jistě neocenitelným zdrojem informací pro věřitele, dlužníky i média.
Jaké jsou dosavadní zkušenosti s uplatňováním nového insolvenčního zákona? Stručně řečeno, ne příliš dobré. Právníci se shodují, že norma je příliš komplikovaná a je na ní vidět velký vliv „věřitelské lobby“. Velkou překážku pro drobné dlužníky je nutnost zaplacení padesátitisícového soudního poplatku. Zcela jistě také v zákoně chybí posouzení toho, jestli dluh nevznikl podvodným nebo „lichvářským způsobem“ ze strany věřitele.
Obecně se domnívám, že pokud byl Insolvenčním zákonem upraven vztah mezi věřiteli a dlužníky v případě nesplácení dluhů, měl by jiný zákon upravit velmi přesně podmínky, za nichž smí být poskytován úvěr, tzn. především přesně definovat skutkovou podstatu trestného činu lichva. A jsem více než přesvědčen o tom, že tento zákon bude velmi výhodný pro notorické úmyslné neplatiče dluhů, kteří společně se svými právníky zcela jistě najdou možnosti, jak se elegantně zbavit svých věřitelů a smát se jim do očí. Naopak bude velmi těžko akceptovatelný na situace, kdy se obyčejní občané vinou své finanční negramotnosti, nestoudnosti lichvářských firem, či nešťastných okolností dostanou do insolvence.
Úplné znění Insolvenčního zákona zde
Foto zdroj
